Na nádvoří jemnického zámku opět zavládlo trhové právo

Profilovka
před 8 hodinami

JEMNICE (herb) - Tržiště může mít mnoho podob, které máme v hlavě ukotvené třeba díky pohádkám či jiným filmům. Trhy však skvěle vystihuje také text písně Karla Černocha, které se před lety zhostil také Vojtěch Dyk s brněnským B-SIDE Bandem. „Když svítá na tržnici světa, mezi stánky létá babí chmýří. Než vlak si zvolí nástupiště, první vozík na tržiště míří. 

A přijíždějí další, všechny stánky oživnou. A všude mluví lidé řečí podivnou. Zde všichni kupují a každý prodává, to co má, to co zná, co chce mít..,“ začíná poeticky ona píseň. 
V dalších slokách je vedle toho, kdo co zrovna shání a prodává - od ovoce, náušnic až po lásku a slávu - také utrousena poznámka, že trh je jak včelí úl. Zvláště poslední charakteristika na trhové dění zcela sedí. Výjimkou nebyly ani ty podzimní v Jemnici, které se zde konaly v pátek 10. října. 

Trhové právo bývalo v minulosti velkou prestiží. Přece jen když jej město či městečko obdrželo, bylo rázem rozlišeno od malých vesnic. Tržiště se pak stávala nejen centry obchodu, ale také jakýmsi stěžejním informačním bodem a místem společenského setkání. A jelikož Jemnice si od první třetiny 13. století držela statut města, zprvu coby královského a pak poddanského, tak ani zde tato prestiž v podobě práva na pořádání trhů nechyběla. Avšak z minulých staletí je třeba se přesunout do dnešní doby. Také ve světě rychlých nákupů na jedno kliknutí mají trhovci stále své pevné místo, oblíbené podzimní jarmarky jsou toho zářným důkazem.

Kdo v pátek 10. října zavítal na podzimní trhy v Jemnici, jistojistě domů neodjížděl s prázdnou. Návštěvníkům zde stánkaři nabízeli různorodé zboží. Namátkou lze zmínit například dětské hračky, pletené čepice a ponožky, podzimní dekorace či také dřevěné kuchyňské náčiní. V čase oběda pak přišel vhod jemnický langoš či pečené koleno.

U nejmenších návštěvníků však sklidila největší ohlas zde přítomná zvířátka. Pohladit si prasátko, kozu či nakrmit slepici s kohoutem bylo pro děti opravdu velkým lákadlem.

Jak už bylo zmíněno, trhy však nejsou pouze místem, kde se směňují peníze za konkrétní zboží, ale také místem setkávání a zdrojem informací. O tom jsme se ostatně přesvědčili také my sami.  Už při vstupu nešlo přehlédnout rozlehlý stánek jedné postarší paní v klobouku se zajímavými artikly. Ta nabízela adventní věnce, mince, přívěsky, křížky, svícny a mnohem více. Většina samozřejmě po domácku vyrobená, ať už jí samotnou či jejím synem. Na pultu stánku se vyjímala pamětní medaile kněží Jana Buly a Václava Drboly, která nás přivedla k rozhovoru o probíhajícím procesu blahořečení. „Víte, jak já jsem ráda, že to ti komunisti letos nezvládli,“ dostala se paní prodejkyně od popravených kněží k aktuálnímu dění. Je vidět, že jistá historická paměť je zde stále zakořeněná. Příjemné povídání pak nešlo zakončit jinak než koupí jednoho z nabízených křížků.

O další zajímavý rozhovor se postaral přítomný mistr řezbář z Chotěboře, který zdejší trhy spojil se zazimováním své chalupy v nedaleké Polici. Nad jeho ručně vystavenými díly mnohým spadla brada. Z kusu dřeva modřínu, jasanu, akátu či topolu dokázal svým umem zhotovit například anděly, zvířata či mísy. Jak také pověděl, tato práce sice vyžaduje pečlivou pozornost, avšak je skvělá na vyčištění hlavy.

Zručnost mohly na jemnických trzích prokázat také děti, a to v připravených tvořivých dílnách. Dalším zpestřením podzimních trhů byl pak hudební doprovod v odpoledních hodinách.

Foto HoN: Petr Herbrych