Jan Uher

před 13 hodinami

Budkov s přibližně 360 obyvateli leží asi 26 kilometrů jihozápadně od Třebíče nedaleko rakouských hranic. Je součástí širší oblasti Českomoravské vrchoviny a zaujme nejen svou historií sahající do roku 1353, ale i malebnou krajinou. Území obce má tvar bumerangu obráceného k jihu, přičemž jeho západní a východní části pokrývají lesy. Středu dominuje zastavěná část se školou, školkou, zámkem s parkem a několika rybníky. Kromě zemědělské půdy zde najdeme i menší průmyslové areály a areál JZD. Budkovem protéká řeka Bihanka a několik dalších vodních toků, z nichž Kobera a Rakovec pramení přímo v katastru obce. V kopcovitém terénu západní a východní části obce se tyčí vrchy jako Špičák, Holubice nebo Budkovský vrch.

O obci jsme si povídali s čtyřiatřicetiletým starostou Jiřím Záškodou. Řemeslo starosty má v rodině, protože starostou býval i jeho otec. Péče o obec a veřejné blaho tedy považuje za něco samozřejmého a naprosto vnímá, že starosta je od toho, aby se staral. Kromě toho je však učitelem přírodopisu, fyziky a chemie na místní škole. Úřad starosty zastává v druhém volebním období. Starostovat nikdy nechtěl, ale nechal se přemluvit kamarádem, aby doplnil kandidátku.

Máte velice zajímavý znak, který se svým vzhledem, a hlavně výtvarným pojetím vymyká. Je to spíš takový obraz…
Shodou okolností zadával tento erb můj otec a byl představen na 1. srazu rodáků. Posvěcen je panem děkanem Josefem Brychtou a bývalým farářem a nynějším biskupem působícím v Českých Budějovicích Pavlem Posádem v neděli 25. června 2000 současně s hasičskou stříkačkou. Vytvořil ho velmi uznávaný heraldik Miroslav Magni z Jemnice, který měl pro tento obor velký cit. Barvy červená, modrá, bílá hovoří o tom, že patříme na Moravu. Uprostřed je věž našeho zámku i s lomeným gotickým obloukem a dvěma zkříženými klasy, které odkazují na zemědělský charakter území a obce. Ten, který držím v ruce, je jeden ze tří originálů. Pan Magni navrhl i vlajku, ale tu zatím nemáme.

Jste vlastně taková malá – velká obec. Jaká u vás funguje spolková činnost?
Jsou dvě organizace, které fungují velice dobře: sbor dobrovolných hasičů s jednotkou požární ochrany a škola, která funguje pro obec opravdu dobře a všestranně. Kromě vzdělávání se velkou měrou podílí na kulturním životě. Pak je zde myslivecký spolek, který se věnuje honitbám, ale třeba kulturní činnost momentálně opustil. Pak je zde neoficiální spolek Budkovské ženy, které čas od času pořádají sousedský nebo babský bál, a parta mladších nejen žen, které se velice poctivě starají o parkovou úpravu obce. O našem babském bále jste nedávno ve svých novinách psali.
Nechce se jim ale převést svoji činnost do oficiální podoby, protože takový zápis mezi spolky obnáší další úředničinu, a to už se každému logicky nechce.

Vždycky se pídím po tom, kdo se v obci stará o výchovu a vyžití dětí. U školy, kterou jste jmenoval, je to jasné. Ale co ty ostatní?
U nás po této stránce fungují hasiči, kteří mají svůj dorost. Ale je to pochopitelně náročné na osobní čas. Věřím, že se tato činnost rozjede ještě víc, protože je důležité si vychovávat svoje následovníky. Na tom jednoduše stojí budoucnost sboru i požární jednotky.

Ve škole funguje pestrá nabídka kroužků jak pro první, tak pro druhý stupeň od sportovních až po intelektuální. Kromě toho samozřejmě doučování deváťáků před přijímačkami. Nabídka je široká a skutečně provozované kroužky se každý rok mění podle zájmu dětí.

Kolik dětí chodí k vám do školy a školky?
Kapacita školy je 125 dětí, ale ta nás neomezuje, protože hned vedle v Domamili je další devítiletka. Takže spádovost moc nefunguje. Do školy dochází na 88 dětí od první do deváté třídy. Na výuku je to skvělé, protože ta může být díky tomu velmi intenzivní a v případě potřeb i individuální. Když máte ve třídě 15 dětí, je to senzační.

Školka má kapacitu pětadvacet dětí a navštěvuje ji kolem dvaceti.

Kapacitu tedy naplněnou nemáme, na platy pedagogů v některých letech doplácíme, ale v zastupitelstvu panuje shoda na tom, že se to vyplatí, že pro život obce je existence školy důležitá. Škola zcela jasně přináší v současnosti obci víc, než bere, o tom není pochyb.

Teď poněkud citlivější otázka. Jaký je rozdíl mezi dětmi z úplných rodin a z Dětského domova Jemnice, který má odloučené pracoviště na zdejším zámku?
Samozřejmě je a už kvůli tomu je dobré, že zde nemáme početné třídy. Ty děti mají i náš veliký respekt, protože nikdo z nás nemá představu, co si ve své hlavě a srdíčku nesou za zážitky. Známe jen zlomek toho, o co jsou ochotné se občas podělit a musíme si s pokorou říct, jak bychom to na jejich místě zvládali my? Takže mají lepší dny a pak přicházejí i ty těžší. Ale dobře vědí, že ve škole platí řád, který musí dodržovat. Že jsou tam pravidla, přes které nesmí jít a které musíme dodržovat všichni, aby nám tam spolu – žákům i učitelům bylo dobře. Možná to pak odnášejí vychovatelé v domově. Proto teď zavádíme vyšší stupeň spolupráce mezi školou a domovem, kdy se budou kantoři scházet s tetami a strejdy z domova, sdílet si své zkušenosti a domlouvat se na společném postupu. Jeden můj kolega ze školy to krásně vystihl, když řekl, že se potkáváme, jenom když je nějaký problém. To ale zkresluje obraz, protože na obou stranách je s těmi dětmi spousta krásných a pozitivních zkušeností, které zůstávají v pozadí, a potom máme dojem, že jsou jen problémy. To ale není vůbec pravda. Budou to takové „rodičáky“.

Já jsem s dětmi ze zámku chodil do školy jako dítě a mám na to spoustu krásných vzpomínek, kdy jsme si hráli nebo dělali dětské lumpárny. V Budkově probíhá inkluze již mnoho a mnoho desetiletí zcela přirozeně.



Kam a jak se z Budkova dostanete veřejnou dopravou?
Trať nás minula, takže opravdu jen autobusy. Funguje do Třebíče, Jemnice i Moravských Budějovic a docela to jde. A jedno spojení si ještě doplácíme s ostatními obcemi. Od prvního května jsou změny a doufám, že to bude ještě lepší.

Jaké máte tradiční akce?
Každý rok míváme školní a hasičský ples. Oba jsou opravdu oblíbené a mají velikou návštěvnost.

A co ten babský nebo sousedský, které jsme již zmiňovali?
Jasně, ale ty nejsou každý rok. To bývá třeba jednou za několik let.

Pak míváme posvícenskou zábavu a pouťovou, která se ob rok střídá s Oponešicemi. Na přelomu července a srpna máme Anenskou pouť v Budkově a v Oponešicích a v listopadu Martinské posvícení. Na konci roku se samozřejmě koná zpívání koled u betlému, kde nechybí horký čaj a punč. Zpívají děti ze školy, ze zámku i členové Velké újezdské scholy. Na tuto akci chodí lidé ve velkém. Nesmíme zapomenout ani na pouť k Farářově kapličce, pálení čarodějnic a občas nějaké divadelní představení či letní kino a loučení s prázdninami pro děti. Škola pořádá den otevřených dveří nebo školní akademii. Děti udržují tradici velikonočního hrkání. A v restauraci se pravidelně setkávají občané starší šedesáti let.

Budkov je bohatý na turistické a kulturní zajímavosti…
Nejvýraznější památkou je samozřejmě zámek s rozlehlým anglickým parkem. Zámek normálně navštívit nelze, je to dětský domov, ale když sem zavítáte v době konání vánočního jarmarku, dovnitř se dostanete. Kromě toho ten jarmark samotný stojí za to, je tam spousta hezkých věcí ke koupi a navíc přispějete na potřebnou věc.

Park rozhodně stojí za pořádnou procházku. Je tam i technická zajímavost. Vodní kříž, který tvoří dva toky, jež se protínají.

Prosím?
No, jedno rameno je suché. To bylo dříve zavodněno odtokem ze zaniklého rybníku nad parkem. Zázraky se nedějí ani v Budkově a voda nám tu do kopce neteče. Fyzikální zákony zatím platí. I tato technická záležitost jakési vodní zahrady, která je součástí parku, by zasloužila rekonstrukci. Všechno ale nejde najednou a Kraj Vysočina se zde chová jako dobrý hospodář, který se o svůj majetek – zámek i park stará velice dobře.

Uf. To jsem si oddechl. Pojďme z parku dál…
Jasně. Z parku vyjdeme na předzámčí, kde je krásná sochařská výzdoba: kašna a socha Antonína Paduánského, sochy svatých Jana Sarkandra a Jana Nepomuckého. Janové jsou nedávno zrestaurovaní a zdobí schodiště, které vás zavede ke kostelu sv. Martina. Okolo je krásný hřbitov, který je s celým předzámčím Kulturní památkou. Když vstoupíte na hřbitov, spatříte další dva objekty, kapli svatých Jana a Pavla a hraběcí hrobku rodu Slamů, které tvoří s kostelem sv. Martina takové trojkostelí. Tyto objekty jsou již zrekonstruované a nyní ještě opravujeme starou márnici. V prostoru předzámčí je ještě budova fary. A ještě musím upozornit na jeden malý domeček, kde se odehrála první školní výuka. Tehdejší šlechtický rod investoval do vzdělání a zavedl zde školní výuku ještě před tím, než byla zavedena povinná školní docházka.

A pak je zde samozřejmě úžasné okolí. Vždycky, když jedete z Budkova, jedete do kopce. A když si stoupnete na kterýkoli kopec a kouknete se do kraje, je úžasný. Vidíte a pochopíte plánování barokní krajiny, jejíž architektura se zde zachovala. Každý kříž, kaplička, boží muka a kostelík na sebe vidí a vše dobře zapadá.

Jsme na cyklostezce Jihlava-Třebíč-Raabs. A máme zde i hospodu, kde se dobře nají.

Jakou zde máte infrastrukturu a co připravujete?
Plyn a vodovod byly zavedeny v devadesátých letech a shodou okolností to byla práce mého otce a tehdejšího zastupitelstva. Současné zastupitelstvo rozjelo projektovou dokumentaci na čistírnu odpadních vod a kanalizaci, což zde zoufale chybí. Máme zde vodní tok, do kterého zatím můžeme vypouštět svůj odpad. Je to Bihanka, která je nádherná nad vesnicí, ale pod obcí už tak krásná není. Cítím to tak, že je naší povinností jít do toho a tento stav napravit. Bihanka se vlévá do Želetavky a ta do Vranovské přehrady a tu vodu pak pijeme… Jsou to naše odpady a naše záležitost. Zastupitelstvo rozhodlo, že kanalizace i čistírna budou patřit svazku, který je silný a profesionální a bude nám to dobře spravovat stejně jako vodovod.

Nejste příliš velká obec, přesto ale máte školu, restauraci i obchod. A samozřejmě dětský domov v překrásném zámku…
Máme 356 obyvatel, ale i když máme vše, co jste vyjmenoval, neustále nás ubývá. Je to dáno tím, že půdu okolo vlastnila šlechta a ta pak připadla státu. Takže nemáme možnost nabízet nová stavební místa. Pozemková úprava v tomhle obci nepomohla. A to je škoda. Proto se zastupitelstvo rozhodlo postupně vykupovat nabízené nemovitosti uvnitř obce a ty přebudovávat na dostupné bydlení, což je velmi aktuální téma. Je to dobré řešení i proto, že vnitřek obce ožije, namísto toho, aby se vesnice rozrůstala do krajiny. Proto na to stát poskytuje dotace. Uvidíme, v jaké výši a za jakých podmínek pro nás.

Takže budete mít obecní byty?
Bylo by to skvělé. Dají se nastavit podmínky, za kterých se to bude provozovat. Mohou to být startovací byty, nebo pro maminky s dětmi, sociální bydlení… Je to ohromná služba lidem, ve které vidím velikou budoucnost, protože přesvědčíme lidi o tom, že je tu dobré žít. Anebo to mohou být byty pro starší občany, kteří se již nechtějí starat o vlastní chalupu, kterou přenechají mladým, a sami se spokojí s malým bytem na stáří. Těch možností je mnoho. Díky nižšímu nájmu, který zde může být klidně třetinový než ve městě, dostává bydlení na vesnici opět větší smysl.

Poslední otázka zní, jaká je největší starost a radost starosty?
To je složitá otázka. Nemám rád, když lidé nehovoří otevřeně, a to, co se jim nelíbí, kritizují někde bokem. I když je to nepříjemné, je lepší to slyšet přímo. Nutno podotknout, že přímo a zároveň slušně. Radost je, když se něco udělá. A za mě osobně je to radost z něčeho, co není jen asfalt nebo beton. Když je to něco „měkkého“, co lidé vnímají tak nějak okrajově, ale přitom to na ně má veliký vliv.

Foto HoN: Jan Uher