Prase s cigárem, unicorni i pták smrti

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

26. 02. 2026

BUDIŠOV (juh) – Prvním sobotním masopustem, na který jsme se letos vydali, byl ten v Budišově. Sraz byl tradičně v 9 hodin u sochy sv. Václava, a když jsme se vřítili na křižovatku, masky už byly pěkně seřazené k rannímu fotografování. Ono je to bezpečnější, člověk nikdy neví, kdy a kde se která maska po cestě ztratí. Nemyslím to nijak špatně. Mezi maskami byly i děti a mámina náruč a teplý čaj, když venku chumelí a fouká… Rychle jsme zaparkovali a zúčastnili se hromadného „blik“.

A masky vyrazily. Některé byly stejné jako v loňském roce, jiné úplně nové. Velkým šlágrem v Budišově jsou samonafukovací kombinézy na způsob skákacího hradu. Díky této technologii kráčelo v průvodu obrovské růžové prase. To tak dostat na pekáč, nají se půl Budišova. Ale pozor. V oblečku vězel velmi dobrosrdečně vyhlížející pán, kterého byste na pekáč rozhodně nechtěli. Mou fantazii však pokoušel cigárkem, které si bezelstně zapálil a labužnicky potahoval mezi vločkami sněhu. Kdyby si ho tak nedopatřením típnul o bůček… Znáte tu Skoumalovu píseň Kdyby prase mělo křídla? Představa obrovského růžového pašíka, kroužícího kolem sv. Gotharda, mě velice pobavila. Vše ale dobře dopadlo, let se nekonal.
Počasí se sice tvářilo, že by klidně mohlo být z katalogu „jak odradit slabší povahy“, ale místní to viděli jinak. Sníh má styl, sníh má atmosféru – a hlavně, zatím neprší. Vydržíme toho hodně, zaznívalo mezi maskami i organizátory, kteří se shodli, že horší by bylo bláto. Masopust se zkrátka neodkládá jen proto, že zebou uši.

Akci pořádá Dámský klub společně s hasiči a letos šlo už o čtvrtý ročník od doby, kdy se tradice znovu obnovila. Masek bylo jako obvykle, hudba hrála a i ti, které bylo potřeba trochu přemlouvat, nakonec vyrazili. Když ne z přesvědčení, tak alespoň ze zvědavosti, co letos zase kdo vymyslel.

A že fantazie rozhodně nechyběla. Kromě obligátních klasik se objevily bytosti, které by člověk čekal spíš ve snu po třech zabijačkových polévkách. Unicorns bujně poskakovali do rytmu muzikantů, pták smrti naháněl hrůzu roztahováním perutí…
Hudební doprovod obstarali jako vždy skvělí muzikanti Vozembouši, tedy Pepa a Rosťa, jeden z Oslavičky a druhý z Oslavice, ale s naprosto shodným smyslem pro rytmus i recesi. Nejsou místní, ale zapadli dokonale.

Budišovský masopust tak znovu potvrdil, že i v nepohodě a sněhu se dá vytvořit bujně hřejivá atmosféra. Stačí k tomu pár desítek masek, ochotní organizátoři, muzika, která vás nenechá stát, a jedno prase s cigárem, které vám ještě dlouho zůstane v hlavě.
Foto HoN: Jan Uher