Příložanská knihovna coby štít před valící se propagandou

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

19. 09. 2025

PŘÍLOŽANY - Ačkoliv ozbrojený válečný konflikt aktuálně neprobíhá přímo v naší vlasti, ale pouze pár set kilometrů za našimi východními hranicemi, je i přesto Česká republika ve válce. A to v té informační, minimálně od kampaní proti americkému radaru v Brdech roku 2008. Směrem z Ruské federace sem neustále proudí toky informací s cílem ovlivňovat zdejší veřejné mínění. Ostatně nejedná se o nic nového, takovéto prostředky za účelem destabilizovat Československo používal už ve 30. letech skrze Sudetoněmeckou stranu a své stoupence uvnitř republiky Adolf Hitler. Lze však být vůči propagandě imunní? Jistě že prevencí je ale osvěta a vzdělání. Právě možnost doplnit si své vědomosti a orientovat se v dnešním světe umožňuje už třetím rokem poněkud netradiční knihovna v obci Příložany.

Systematické a promyšlené šíření informací za účelem prosazení určitého politického názoru. Propaganda. Slovo, které u mnohých vzbuzuje hrůzu, jelikož se na první dobrou pojí s nacistickým Německem a postavou Josepha Goebbelse či s vládou komunistické strany. Nejen však s těmito obdobími je propaganda spjata. Její kořeny jsou zapuštěny daleko hlouběji a pomyslné listy kvetou do dnešních dní. Vždyť jen samotný název vychází z latinského slova propagare, tedy rozhlašovat či rozšiřovat, a objevil se už v 17. století v souvislosti s hlásáním učení katolické církve proti reformaci. Nejvíce je však spjata s nedemokratickými režimy 20. století. Propaganda však směrem z východu vane i dnes a má hned několik podob. Alternativní média, řetězové maily i politické kontakty. Pro běžného člověka je kolikrát stěží rozpoznatelná a nevědomky ji tak může dlouhodobě přebírat. Když se proti ní včas nezasáhne, může se člověk slovy publicistky Alexandry Alvarové stát padlým na poli informační války. Jistým štítem zde může být rozhled a vzdělání. Ten veřejnosti nabízí kupříkladu příložanská knihovna se zajímavým fondem, který se věnuje situaci ve východní Evropě i současnému stavu společnosti. Za specifickým projektem, který nemá obdoby po celé Vysočině, stojí básník a kameník Václav Vomáčka. Prvotním impulsem pro vybudování knihovny se stala ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022, kdy přemýšlel, jak by mohl pomoci v boji proti šířící se ruské propagandě. V tu chvíli se mu v hlavě zrodil nápad na vytvoření knihovny se zvláště zaměřeným fondem.

„V budově místní hasičské stanice byla po covidové epidemii k dispozici tehdy už definitivně nefunkční pobočka městské knihovny. Ta navíc obsahovala prehistorický, normalizační, částečně i protektorátní a pro dlouhodobou stagnaci i poměrně plesnivý fond. V naprosto nevyhovujícím prostředí. Však s nadále pečlivě vedeným lístečkovým katalogem,“ představil básník Vomáčka prvotní kroky při budování knihovny. Právě zde se dotyčný rozhodl vytvořit knihovnu novou, plně podporující Ukrajinu a perzekuované autory z Ruska a Běloruska. Jak Vomáčka svými slovy uvedl, tento „divný projekt“ získal plnou důvěru od vedení obce Příložany i jaroměřické knihovny pod vedením paní Jitky Kriegsmanové, pod kterou příložanská pobočka spadá. „Snad nakonec se mi podařilo jej proměnit v cosi unikátního a kvalitního,“ doplnil k počátkům projektu Vomáčka.

Po oficiálním požehnání prvotní iniciativy však bylo zapotřebí stávající prostory pro potřeby knihovny v Příložanech zrekonstruovat. Kompletně zlikvidovat stávající mobiliář i knihy, zdi byly plesnivé, a tak je bylo potřeba místy otlouct na cihlu, oškrábat vrstvy starých nátěrů, obnovit omítku, vybílit, vyválečkovat, položit nový koberec. A jak tomu v knihovnách bývá, důležitou roli hrál výběr nábytku, dekorací, stylového lustru stejně jako prvorepublikové bakelitové stolní lampičky. Zrovna takové jakými je v současnosti vybavena knihovna Václava Havla. Při renovaci knihovního interiéru se Vomáčka nechal inspirovat svou rodnou Litomyšlí. „Dominantou knihovny je klavírní křídlo s bronzovým rámem vyrobené za života Bedřicha Smetany. A protože i já jsem rodilý Litomyšlák, vzpomněl jsem si, jak Josef Váchal vyzdobil Josefu Portmanovi dům. Na míru vyrobené knihovní regály jsou tedy po Váchalově vzoru ručně vyřezávané a polychromované, stejně jako takřka veškerý další nábytek v knihovně,“ pověděl iniciátor projektu. Jak tvůrce netradiční knihovny také sdělil, stěny proměnil v jakousi soukromou galerii. Jsou zde pověšená díla regionálních i světových umělců. Knihovní ruch střeží svým zdánlivě rozverným pohledem tanečnice na přes sto let staré malbě na batikovaném hedvábí údajně až z koloniální Jávy. To vše ovšem byla pouze nezbytná podmínka, důstojná schránka pro unikátní fond.

Do autorského nábytku mířil zásadní výběr knih. Z toho původního Vomáčka zachránil jen několik místopisných publikací, dnes těžko sehnatelných, jinak začínal prakticky od nuly. „Nesl jsem v hlavě seznam autorů a děl, tematických oblastí, které jsem mínil co nejkomplexnějším způsobem na limitované ploše pokrýt. Následovalo horečné objednávání nových knih i prohledávání antikvariátů, oslovování spřátelených nakladatelství a pátrání po titulech, které jsem zde nutně chtěl mít. Samozřejmě že adekvátně k financím v tu chvíli vydělaných manuální prací. Za ty roky stál fond tolik, na co by mě přišla třebas zánovní Dacia,“ ohlédl se Vomáčka za uplynulými lety a pokračoval: „Abych měl i později ruku zcela volnou při skladbě rostoucího fondu, nechtěl jsem po městu nic než důvěru, digitalizaci fondu, modernizaci už neúnosně zastaralé elektrifikace, ze zásady však žádné prostředky na stavební úpravy a především na vybudování knihovního fondu.“

Výběr knih začal již záhy naplňovat primární cíl knihovny, tedy kulturní podporu a solidaritu s trpící Ukrajinou, disidenty ze zemí ruského a čínského vlivu, jejichž agresi již více než deset let musí Ukrajina hrdinsky čelit. Včetně podpory dnes na stále tenčícím se vlásku visící demokratické a humanitní tradice naší. Beletrie tedy v nestandardním množství reprezentuje tvorbu ukrajinských spisovatelů, i těch ze Slovenska, Běloruska a Ruska, Číny a dalších, kteří představují a představovali opozici k tamější nesvobodě. Tímto však obsah knihovny nekončí. V regálech čtenáři naleznou také základní klasickou literaturu i nejlepší výběr ze světové poezie, literaturu pro děti a mládež i cizojazyčné publikace ve všech jazycích běžně vyučovaných na středních školách. Co však může leckterá knihovna té příložanské závidět, je pestrý výběr odborné literatury. Pokud se chce člověk orientovat v současném dění, je záhodno sáhnout do jednoho z regálů v Příložanech. Například oddělení nazvané Česká identita obsahuje zásadní díla o povaze novodobých českých dějin a čtenář zde nalezne stěžejní díla Jana Patočky, Petra Pitharta, Jana Tesaře, Josefa Jedličky a dalších. Odborné publikace o dějinách Sovětského svazu i současném Rusku pak nabízí část nápaditě pojmenovaná jako Tartar. Na ni hned navazuje válečné oddělení o konfliktech z minulého století a historii se dále věnuje regál s monografiemi o politických, kulturních i obecně duchovních fenoménech a osobnostech české i světové historie. V části Religio se nachází současná ekumenická teologie i teoretická literatura všech důležitých světových vyznání. Poměrně rozsáhlý je ale též zdravovědný oddíl převážně se věnující duševnímu zdraví, závislostem, výchově dětí. „Mým cílem bylo na jednom místě shromáždit i poměrně vzácné tituly, které nejsou většinou v jiných knihovnách na Vysočině k zapůjčení a rozhodně ne takto pohromadě. Na malé sídlo až absurdní projekt. Nicméně jsem si představoval, že knihovna musí sloužit i širšímu okolí coby studovna zájemců o moderní dějiny regionu i literaturu zmíněných oblastí. Či zkrátka jen kvalitní literaturu reflektující zásadní změny, kterým náš svět prochází, a literaturu, která je z ostatních knihoven vytlačována už jen populárně spotřební produkcí,“ přiblížil po letech svoji původní představu Vomáčka.

Knihovna v Příložanech následně získala originální název Veřejná půjčovna knih a koček Příložany, jenž odkazuje na film Postava k podpírání z dílny Pavla Juráčka. „Protože náš svět zkrátka čím dál více připomíná svět, který ve svých snímcích jasnozřivě stvořil Pavel Juráček,“ řekl Vomáčka k netradičnímu názvu knihovny. Veřejnosti je volně přístupná každý čtvrtek pod odborným dohledem paní knihovnice Jany Bečkové. Pokud tedy člověk tápe v nepřeberném množství informací a rád by se do problematiky současných problémů společnosti hlouběji ponořil, stačí se jen o čtvrtečním odpoledni vydat do Příložan. Rázem se pak stane imunním vůči mnohdy se lavinovitě šířícím manipulacím a nepravdám.

Foto z budování knihovny: Václav Vomáčka