Putování nejen po barokních zastaveních v Hrotovicích

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

03. 03. 2026

Městečko s bohatou historií, která sahá až do 12. století. První prokazatelná zmínka o Hrotovicích je však až z roku 1349. Pokud se ale zaměříme na vizuální tvář města, dominují jí především památky z období baroka, které odrážejí zbožnost a vkus tehdejších majitelů panství, zejména rodu Rodenů z Hirzenau. Hrotovice byly původně pod správou kláštera v Louce, později se zde střídaly šlechtické rody. Klíčovým momentem pro barokní podobu obce a jejího okolí bylo 18. století, kdy panství drželi Rodenové z Hirzenau. Ti investovali do přestavby zámku a okolního prostranství, čímž dali Hrotovicím jejich uměleckou hodnotu.

Barokní sochařství v Hrotovicích je ukázkou vysoké kvality regionální tvorby, často ovlivněné dílnami mistrů působících v nedalekých Jaroměřicích nad Rokytnou. Ale zdaleka nejen tam. Oslovili jsme ředitele Muzea Hrotovicka Jana Knotka, který Hrotovice nosí ve svém srdci a historii v hlavě. Společně jsme se vydali na malé putování po sochách a sousoších, které zdejší město a krajinu zdobí po staletí. Každá ze soch má svoji, často pohnutou historii, během níž dokonce měnily svá stanoviště.

Tak jak to s hrotovickými kamennými pamětníky bylo? Kde začneme?
„Naším prvním zastavením bude u Kalvárie, i když zrovna v tomto případě se o barokní sousoší nejedná,“ říká bez rozmýšlení Jan Knotek, bere si svazek klíčů, bundu a vyrážíme. Už po cestě se Jan Knotek pustil do vyprávění příběhu.

Trochu drama do začátku
„Historie tohoto sousoší je velmi zajímavá a trochu dramatická. Vytvořit ho nechal jako takzvanou dodatečnou formu pokání sedlák a mlynář František Otoupal poté, co prohrál soud proti vrchnosti. Ten, kdo mlynáře žaloval, byl samotný majitel hrotovického velkostatku Anton Dreher (1849–1921). Předmětem pře bylo uznání hranic pozemků obou majitelů a také to, že mu mlynář Otoupal skácel hraniční strom a dřevo z něj si ponechal – toto se navíc tenkrát považovalo i za lesní pych,“ vysvětluje historik a pokračuje: „Soudní při František Otoupal zákonitě prohrál, a tak musel Antonu Dreherovi nahradit škodu, zaplatit pokutu a navíc učinit pokání. Součástí toho bylo i to, že nechal zhotovit významnou sochařskou školou v Hořicích ono sousoší. Na tomto místě je jistě dobré zdůraznit, že dnešní střední uměleckoprůmyslová škola v Hořicích, zvaná nejen mezi studenty ‚Šutrárna‘, je jednou z nejstarších uměleckých škol v Evropě založených státem, přičemž datem jejího založení je rok 1884. Mezi jejími absolventy bychom našli taková jména, jako byli Jan Štursa, Ladislav Kofránek, Quido Kocián či Otto Gutfreund. Již v prvním desetiletí své existence se škola zapsala do historie významnými díly, jako je například hřbitovní portál v Hořicích z let 1892–1896. Zde jsou také velmi patrné shodné prvky se sousoším stojícím v Hrotovicích.

Umění kamenické
Osobně se znám s některými vyučujícími i absolventy téhle školy. A proto i vím, že vytesání zavázaného provazu v jednom kuse z pískovce je mistrovská kamenická technika pomocí rýhovače, která vyžaduje trpělivost, přesné plánování a cit pro materiál. Navíc pískovec je pro tento typ práce přímo ideální, protože je relativně měkký a dobře se tvaruje, ale zároveň dostatečně pevný, aby detailní struktura zamýšleného provazu i vydržela. Dláto s malým půlkruhovým profilem se musí držet pod konstantním sklonem a dodržovat hloubku vysekávání, aby provaz vypadal přirozeně. Navíc je obzvláště důležité opatrně odstraňovat vlastní materiál pod provazem, aby vznikl dojem, že provaz byl volně zavázaný a byl na něm i následný uzel. Jenom vysekání provazů zakázku na Kalvárii se mlynáři jistě i dost prodražilo. Můžeme tedy předpokládat, že mlynář zadávající onu zakázku kamenickému mistru chtěl hlavně zdůraznit, jak vlastně vnímá světskou spravedlnost – jako spravedlnost provazů – a božskou si spojoval zase s železnými hřeby. Božská spravedlnost podle něj trestá jinak. Toto vše říkám proto, abychom si uvědomili, o jak významnou a nákladnou zakázku z pohledu mlynáře Františka Otoupala vlastně šlo,“ vysvětlil Jan Knotek jak práci kamenickou, tak symboliku sdělení, které nezasvěcenci lehce unikne. A už jsme na místě.

Tajemství symbolů jak od Dana Browna
Sousoší Kalvárie je umístěno na křižovatce ulic Zákostelní a Znojemská. Tvoří ho tři samostatné sochy z okrového pískovce stojící na třech žulových fundamentech. Druhů kamene je tam ale víc. To už ale historik pokračuje ve výkladu.

„Podívej se na tu krásu! Jedná se o soubor tří kamenných křížů, přičemž na centrálním kříži latinského typu je figura ukřižovaného Krista s rukama ve tvaru písmene Y.“ S takřka spikleneckým výrazem polohlasem dodává: „Už jen použití písmene Y není vůbec náhodné. Toto písmeno totiž již u starých pythagorejců má svůj skrytý význam. Rozvětvení jeho horní části znamenalo volbu mezi dobrem a zlem. Sloužilo i jako mocný symbol, který se vztahoval jak k lidskému životu, tak ke svobodné volbě toho či onoho jedince,“ zasvěcuje mě stále polohlasem. S napětím poslouchám a rád si alespoň trošku připadám jako hrdina dalšího románu Dana Browna.

„Proto je též jasný důvod, proč je i hlava Krista skloněná k pravému rameni. Právě pravá strana (latinsky dextera) je tradičně vnímána jako strana cti, spásy a Boží přízně. Tato symbolika vychází přímo z biblických textů a projevuje se v ikonografii a kompozici děl, gestech i umístění postav. Třeba v mariánské symbolice drží mnohdy Panna Marie malého Ježíška na levé straně, aby mohla pravou rukou žehnat celému světu. Toto můžeme vidět například i u Rouchovanské madony z první poloviny 14. století. Stejně tak i Kristus a světci jsou skoro vždy zobrazováni, jak žehnají právě pravou rukou, přičemž tři vztyčené prsty pravice často odkazují na Svatou Trojici.

Na hlavě má Kristus trnovou korunu, ruce a nohy přibité hřeby. Na rozdíl od dvou lotrů, kteří jsou na kříže přivázáni provazy. Provaz, tedy zejména ten konopný, je obrazem světské moci. Na něm měl podle legendy skončit i jeden z učedníků Mistra – Jidáš. Kovové hřeby symbolizují definitivní a trvalou hodnotu Kristovy oběti pro celé lidstvo. Tři železné hřeby (jeden pro obě nohy a dva pro ruce) pak přeneseně znamenají i pevnost Svaté Trojice,“ pokračuje zapáleně Jan Knotek.

Po obou stranách Krista jsou dva kříže typu T a na nich ukřižované figury zločinců (lotrů). „T ve své symbolice odkazuje na hebrejskou abecedu, kde je Tav nejen posledním písmenem, ale znamená také úplnost, pravdu a završení veškerého stvoření. V křesťanství písmeno Tau připomíná též tvar kříže a je vnímáno jako symbol ukřižování a vykoupení. Navíc svatý František z Assisi jej používal jako svůj osobní podpis a symbol spásy lidí,“ dokončuje svůj výklad symbolik Jan Knotek a pokračuje: „Všimni si lotra ukřižovaného z našeho pohledu vpravo. Jeho hlava není pokorně svěšena, jak by se na ukřižovaného slušelo, ale brada je vzdorně zvednutá a jeho kamenný zrak je upřen do oken zámku, za kterými mlynář Otoupal prohrál svůj soud. Ten mlynář si to prostě neodpustil a alespoň takto to vrchnosti vrátil. Ve vyhotovení tohoto sousoší můžeme tedy sledovat i jistou dávku psychologie, která nám nepřímo něco vypovídá o osobním profilu hlavního aktéra a zadavatele – mlynáře Františka Otoupala.“

Vzorná péče města
Kříže jsou vytesány z jednoho kusu pískovce spolu se stylizovaným skaliskem. Každý kříž je osazen na žulovém profilovaném podstavci s rozšířenou základnou a vrchní římsou, na jejíž přední ploše je vsazena nápisová deska. Okolo křížů je do terénu zapuštěna kovaná ohrádka, pole jsou tvořena pruty se špicemi na dvojitých vodorovných pásech, upevněných do pěti žulových pilířků.

Toto sousoší, jakož i ostatní sochy, po nichž vede tato cesta, opravil v letech 2015 až 2022 akademický sochař a restaurátor Martin Kovařík, který se podílel například i na restaurování Houbařovy kašny ve Svratce z roku 1938 či Mariánského sloupu na Dolním náměstí v Olomouci z roku 1723.

A ještě upřesnění všech materiálů, které byly na vytvoření sousoší použity: „Na kompletní Kalvárii je použit trojí materiál. Samotné kříže jsou vytesány z jemnozrnného okrově hnědého pískovce z lokality Hořice v Podkrkonoší, podstavce jsou z okrově šedé žuly z mrákotínských lomů a konečně pilířky a základové římsy jsou ze žulosyenitu z lomu Kamenná na Třebíčsku; tento byl např. použit i při stavbě románsko-gotické baziliky sv. Prokopa v Třebíči. Sousoší Kalvárie je navíc i od 5. září 2020 vyhlášeno Ministerstvem kultury ČR na návrh města Hrotovic za kulturní památku.“

Příště se vydáme dál po Zákostelní ulici. Podíváte-li se do mapy, je vám jasné, že naším druhým zastavením bude sv. František z Pauly.

Foto HoN: Jan Uher