Skvělá zábava od rána do... rána

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

za 5 dní

NÁMĚŠŤ NAD OSLAVOU (juh) – Folkovky pro mě vždy byly hlavně o večerních koncertech v zámeckém parku. Tři skvělá vystoupení, pokud možno úplně rozdílných žánrů, často od kapel či muzikantů, které si v České republice hned tak neposlechnete. Paráda! Ale Folkovky nejsou zdaleka jen o tom. Věděl jsem to, ale nikdy jsem nezvládl vydat se tam hned po ránu a folkovou Náměšť si užít alespoň trošku komplet. Až letos.

Můj den D přišel ve čtvrtek, kdy jsem se s kamarádkou Pavlou domluvil na její Dílně tvůrčího psaní. Toto umění či řemeslo mě vždycky zajímalo, tak proč se nepodívat a nevyzkoušet si to? Zvlášť zarámované letní uvolněnou náladou festivalu. Sraz o půl jedenácté u kostela. Jasně.

Někomu se možná zdá divné, že „po ránu“ znamená vlastně pokročilé dopoledne, ale v Náměšti o Folkovkách plyne čas jinak. Program, který trvá dlouho po půlnoci, si přece také chcete užít. A když má být dílna skutečně tvůrčí, nemá smysl vstávat časně.

U kostela jsem našel kroužek sedící na zemi, ale místo Pavly měl hlavní slovo sympatický Slávek s prošedivělým culíkem. Zrovna začínali. Akrostichem. Tedy jeho tvořením. Slova, která jsme zašifrovávali, jsme si postupně vylosovali a zkoušeli vymýšlet mikropříběhy. Nejpodstatnějším rysem celé dílny byla nepochybně laskavost. Ať už kdo napsal sebevětší ptákovinu, vždy byla ostatními přijata s obdivem. Přijata byla dokonce i hláška: „Já nic nemám, já si čtu…“

Naše výtvory byly čím dál lepší a odvážnější, až jsme málem nestihli polední varhanní koncert. Každý den přesně v poledne rozezněl píšťaly jiný varhaník. Práci jsme přerušili a dobře udělali. Ten den hrál Marek Buš. Den předtím tragicky zahynul irský zpěvák Glen Hansard a jeho smrt poznamenala celé Folkovky. Smutně, ale překrásně to Marek obtiskl i do svého vystoupení.

Po rychlém zhodnocení našich literárních výkonů jsem se přesunul k jízdárně, kde už čekal Tomáš Sedláček. S odborným výkladem nás provedl zámeckou oborou. Díky vedru se stalo nevídané. Ani koutkem oka jsme nezahlédli žádného lopatáče. To však vůbec nevadilo, a protože mravenci byli ve skvělé formě, rychle jsme spěchali na paseku, kde nás čekal zcela jedinečný lesní koncert s krásným názvem Old Forest Echoes (Písně finských pralesů v zámecké oboře).

Hlavní interpretkou byla Barbora Xu, vlastním jménem Barbora Šilhánová, s úžasnou čínskou citerou. Česká zpěvačka a multiinstrumentalistka, která studovala v Asii a nyní dlouhodobě žije ve Finsku. Na kontrabas ji doprovázel Petr Tichý a na housle Petra Jelénková. Společně vykouzlili něco, co se dá jen těžko opakovat, neboť příroda sama se stala součástí koncertu svým ševelením a zpěvem ptáků.

Součástí zážitku byla i stezka okolím, kterou připravil finský environmentální umělec Tommi Laine. Na stezce, která sama patří do land artu, jsme si mohli zabrnkat na hudební nástroje. K jejich zhotovení, stejně jako k „vyšperkování“ samotné stezky, nepoužíval jen přírodní materiály, ale vše, co na místě našel.

Po tomto zážitku jsem se rozhodl, že ho v sobě nechám doznít, a do zámeckého parku jsem tentokrát nezamířil. Zamířil tam však Milan Zeibert, jehož postřehy jste si jistě přečetli na předchozí straně.

Foto HoN: Jan Uher