Stojí, stojí rozhledna, stojí tam už… 10 let!

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

před 8 hodinami

TŘEBÍČ (juh) – Ještě před patnácti lety představovala problém. Vodárenská věž z let 1936–1938 tehdy připomínala jen zašlou slávu. Vznikla v době, kdy město potřebovalo více pitné vody, kterou přiváděly heraltické lesy. Na přelomu 70. a 80. let však kapacita 50 m3 přestala stačit, věž byla odstavena a od té doby už jen chátrala.

Nakonec sloužila už jen jako stožár pro telekomunikační infrastrukturu. V hodině dvanácté přišel z třebíčské divize Vodárenské akciové společnosti spásný nápad: „Udělejme z vodárenské věže věž vyhlídkovou!“ Jak ukázala dnešní desetiletá historie, nápad to byl výborný. Nejenže byla zachována typická silueta Strážné hory – Kostelíčku, kde si obyvatelé za čtyři desetiletí zvykli, že vedle kapličky sv. Jana Nepomuckého se tyčí i vodojem, ale vodárenství získalo skvělý prostor k vybudování svého malého muzea. V něm je velmi stručně představena historie tohoto životodárného oboru v Třebíči. Jak říká Jaroslav Hedbávný: „Akorát to tak vyšlo. Co patro, to jedno období od středověku po současnost. A v padesátikubíkovém prostoru, kde bývala pitná voda, je nyní malý promítací sál s audiovizuálním programem.“

Hned v roce 2010 vznikl projekt na přebudování vodojemu na rozhlednu s expozicí o dějinách vodárenství a od října 2014 do srpna 2015 proběhla zdařilá rekonstrukce. Oficiální otevření pro veřejnost proběhlo 3. září 2015.
Město Třebíč tak konečně získalo velmi důstojnou rozhlednu, která však kromě krásných výhledů do všech stran přináší poučení a představu o tom, co vše stojí za prostým otočením kohoutku s pitnou vodou. Rozhledna stojí v nadmořské výšce přibližně 480 m, vyhlídková plošina se nachází ve výšce 25 m a vede na ni 104 schodů. Úžasná výzva pro konspirátory, hledače tajemných záhad a neexistujících souvislostí.

Výhled na Třebíč i kapli sv. Jana Nepomuckého (Kostelíček) z ptačí perspektivy, si toho dne užilo podle kvalifikovaného odhadu jednoho z organizátorů na tři sta lidí. S úsměvem a hrdostí podnikl tento výstup i třebíčský novinář a kameraman František Jůza, který se do podobných vylomenin hned tak nepouští. V sobotu však neodolal a dal to!

Sobotní oslavy znovuzrození vodárenské věže – rozhledny využila třebíčská VAS k přehledné prezentaci toho, co toto krásné odvětví obnáší. Ukázka vodárenské techniky zaujala kluky od pěti do devětasedmdesáti let. Prohlédnout si mohli nejen cisternu na pitnou vodu a různé kanalizační vozy, ale také kanalizační kameru, kterou jim ochotná osádka vozidla předváděla donekonečna v praxi. Tato „hračka“ dovede nejen objevit poruchy, ale používá se i při kolaudaci nových kanalizačních rozvodů, kde bedlivě zkoumá spoje, ale dokonale měří i spádování potrubí. Šlendrián objeví zavčas, dříve, než se projeví při provozu.
Nechyběly ale ani hry a aktivity pro děti a všechny byly spojeny s vodou. Děti lovily ryby, možná že v těchto místech poprvé v historii, přenášely vodu mnoha způsoby, jako na střelnici sestřelovaly proudem vody plastové láhve ZONky… zkrátka vodní živel na Strážné hoře hrál prim. Obdivuhodné je i to, že nepřeberné množství stanovišť zvládli vodaři obsadit a obsloužit vlastními silami a určitě si to patřičně užili.

Po celou dobu byli k dispozici zvědavým dotazům bývalý ředitel Jaroslav Hedbávný i současný Michal Ondráček. Toho jsme poprosili o malé ohlédnutí za uplynulými deseti lety. Byl to tehdy dobrý nápad? „Určitě ano, protože každý rok na rozhlednu vystoupá kolem 4000 lidí, což je na vodárenský objekt hodně. A jen tak mimochodem se po cestě dozví i o historii vodárenství. Zápisy z návštěvní knihy mluví o tom, že nadšeni nejsou jen lidé z Třebíče a okolí, ale z celé republiky, Evropy i zámoří. A to tedy není určitě špatné.“

A víte, co jsou to tři třebíčská VVV? No přece Věž, Větrník, Vodojem! Uvidíme, co s touto hříčkou třebíčské MKS, které rozhlednu provozuje, vymyslí.
Foto HoN: Jan Uher