Ani pět běhů táborů Laguňáček nestačí
TŘEBÍČ (juh) – Nabídka příměstských táborů na Třebíčsku je pestrá. Jedněmi z nejpopulárnějších jsou tábory Laguňáček, které – jak název napovídá – pořádá Aquapark Laguna. Na ně přihlašují rodiče své děti, které už vodu rády mají, nebo je to jejich vroucí přání. Ať tak, či onak, tento typ tábora je dobrá volba. Přihlásit se mohly děti od pěti do dvanácti let a v současné době je všech pět běhů obsazeno. Každý běh má dvaačtyřicet táborníků.
My jsme tábor navštívili v době konání druhého běhu a čas si na nás udělala instruktorka plavání Monika Prokešová, která tábory zastřešuje. Jak jsme se dozvěděli, autoři libret jednotlivých běhů se snaží, aby byl každý jiný. Není to ani tak kvůli dětem, které se na táborech z velké části střídají, ale především kvůli samotným instruktorům. Svoji práci s dětmi samozřejmě milují, ale právě proto nechtějí, aby jim zevšedněla, a snaží se být pro táborníky stále čerství a zábavní.
„Kromě plavání, které s přestávkou na svačinku probíhá každý den od osmé hodiny ranní až do půl jedenácté, spojuje jednotlivé tábory postavička Ufíka z rukou Verči Brimové, kterému se děti snaží ukázat náš svět. Nosí ho s sebou v batůžku, ze kterého mu vykukuje hlava, takže mu nic neunikne. Vzniklo to vlastně neplánovaně během prvního běhu. Děti byly postavičkou malého mimozemšťana, který na naší planetě ztroskotal, tak nadšené, že jsme se rozhodli v dalších bězích pokračovat,“ popisuje nám vznik legendy letošních plaveckých táborů paní Monika.
Dva dny jsou na táboře lehce oddechové – a to pondělí a pátek. V pondělí bývá odpolední tvoření na hotelu Atom, kde má Laguňáček tradičně zázemí, a v pátek si už děti vyrábějí něco na památku. Hlavní program, kdy děti v odpolední části vyrážejí na výlety do okolí, je od úterý do čtvrtka. Cílem těchto výprav bývá například třebíčský Labyrint, kozí a králičí farmy v Ratibořicích, technické muzeum u studeneckého nádraží, třebíčská hvězdárna s planetáriem, borovinský Alternátor… Člověk až žasne, kolik zajímavých a různorodých cílů Třebíč a blízké okolí nabízí. S mimozemšťanem Ufíkem se instruktorům podařila ještě jedna krásná aktivita, kterou se pro velký úspěch rozhodli opakovat – posílání vzkazů vesmírnou poštou pomocí balónků plněných heliem z Hrádku. Děti žasly!
Do loňského roku si děti zdobily táborová trička. Letos je změna a každý si vyzdobí svůj táborový klobouček. Až tedy ve městě nebo v okolí potkáte partičku prima dětí s vyzdobenými kloboučky na hlavách, vězte, že jsou to malí plavci z Laguňáčku.
Foto: archiv Laguna
Na jeden den s dětmi a Bajdyšem
TŘEBÍČ - Čím dál oblíbenější se během léta stávají příměstské tábory. Ty jsou populární předně ze dvou důvodů. Děti naleznou program v době, kdy jejich rodiče či prarodiče jsou v zaměstnání, a doma by tak byly samy, zároveň je také vyřešen mnohdy ožehavý problém s přespáváním. Táborníci mají o zábavu postaráno během dne, navečer se vrací vyspat zpět do svých domovů a ráno se opět vydávají za kamarády do „příměšťáku‘‘. Nelze ale také opomíjet velmi lákavé tematické zaměření příměstských táborů. Kupříkladu na začátku července se v kooperaci Horáckého folklorního souboru Bajdyš a Muzea Vysočiny Třebíč konal na Šmeralově statku příměstský tábor nazvaný Řemeslné hrátky.
Už od samotného názvu tábora i zaměření dvou zmíněných pořadatelů je všem na první dobrou jasné, v jakém duchu se táborový týden ve dnech 7. až 11. července nesl. Dítka zde zábavnou formou poznávala to nejcennější, své vlastní kořeny. Nikoliv však biflováním z knih a přednáškami, ale hravou formou. Zdejší lidovou kulturu, tradice a zvyky si každým dnem dítka osvojovala prostřednictvím ručních prací, zpěvu a tance.
Ať už člověk dnes potřebuje takřka cokoliv, jednoduše jde do krámu a vše potřebné si rázem zakoupí. Takovýto časový luxus přinesl rozmach průmyslové výroby. Však každý zná rčení „seká to jak Baťa cvičky‘‘, odkazující na rychlou práci jak na běžícím páse. V dřívějších dobách však bylo k obstarání zboží zapotřebí vynaložit daleko větší úsilí. Vše bylo s péčí jim vlastní doslova v rukou šikovných řemeslníků. Jejich práci také poznala necelá třicítka táborníků druhý červencový týden. A kde také jinde než v Centru tradiční a lidové kultury na třebíčské Cyrilometodějské ulici. Co den tábora, to názorně představená ruční práce jak za starých časů.
Příměstský tábor zahájila řemesla, jež jsou s Třebíčí a jejími dějinami neodmyslitelně spjatá. Stačí uvést příjmení jako Budischowský, Subak či z 20. století po celé republice proslavené jméno Baťa a hned je jasné, oč se jedná. Pondělí 7. července se tedy neslo ve znamení koželužství a ševcovství. Proto také na Šmeralův statek zavítali švec a sedlář z Karlova náměstí. Ti přítomným dětem názorně ukázali své poctivé řemeslo a posléze si táborníci s jejich pomocí vyrobili kožené kapsičky na krk. Druhého dne měl tábor dle původního plánu vyrazit do kovářské dílny ve Štěměchách, ovšem déšť nadělal v organizaci menší změny. Místo výletu pod horu Mařenku vyrazil okouknout muzejní expozici Cesty časem v Předzámčí. I zde se však děti seznámily hned s několika řemesly, od mlynářství až opět po ševcovství a zpracování kůže. Do Štěměch se ale táborníci přece jen vydali, podkovy a hřebíčky si společně s kovářským mistrem Václavem Nohou ukovaly během čtvrtečního dopoledne. S železem, jen ale daleko menších a tenčích rozměrů, pracoval tábor už ve středu. Zatímco dopoledne se neslo ve znamení drátenictví, odpolední hodiny přinesly malování keramických hrníčků. Pětidenní tábor pak zakončily křupavé sušenky z ručně dělaných reliéfních forem i uvité věnce z lučního kvítí.
Jak je vidno, z každého dne vzešel dětem na památku konkrétní výrobek – kožené kapsičky, papírový větrník, drátěná srdíčka, malovaný hrníček i chutné sušenky. Avšak z příměstského táboru si zúčastnění odnesli i kousek nehmotného kulturního dědictví. Ke každému řemeslu je totiž slečny z folklórního souboru Bajdyš naučily tematickou písničku a tanec. Díky pracovníkům Muzea Vysočiny Třebíč pak kluci a holky například poznali také řemeslné pomůcky z dávných dob a díky bohaté muzejní sbírce krojovaných panenek i místní kroje.
Na táboře si děti vykovaly vlastní slunce
KNĚŽICE (juh) - Dětský kovářský tábor na Chaloupkách funguje už třináctým rokem. Z původního záměru, kdy do železa společně bušili otcové se syny, a zpevňovali tak vztahy u rozpálené výhně, se postupně stal ryze dětský tábor, kde se kluci, ale občas také holky na týden ponoří do starého řemesla, které dnes vidí málokdo.
„Ze začátku to bylo tábor pro tatínky se syny, ale tento model se asi už vyčerpal a poslední roky už se běh pro otce s dětmi nenaplnil, takže dnes máme jeden čistě pobytový turnus jen pro děti,“ říká vedoucí tábora Matěj. Nejmladšímu účastníkovi je kolem deseti let, horní hranice je šestnáct, pro ty je také vymýšlen program. Když se občas ale ozve starší a je ochoten se programu podřídit, není to problém.
Na táboře se děti věnují hlavně kovářskému řemeslu. Každý den stráví u kovadliny a výhně klidně šest i sedm hodin. K ruce jim jsou dva zkušení kováři a také bývalí účastníci tábora – kluci, kteří tu kdysi začínali a teď se vracejí jako pomocníci. „Je skvělé vidět, jak se starší vracejí a předávají zkušenosti. Přes den pomáhají v kovárně a večer klidně zorganizují bojovku nebo hru, na kterou sami vzpomínají z dětství,“ pochvaluje si vedoucí.
Program ale není jen o železe a ohni. Když je chuť a počasí, vyrazí k rybníku, tisknou táborová trička, hrají hry. Ale je to tak, že kluci i holky sem přijeli kvůli kovařině, a když jim dáme vybrat, volí kovadlinu. Letos počasí kovářům zdánlivě moc nepřálo – skoro každý den pršelo – ale i to mělo své výhody. „U výhně je vedro dost. Kdyby bylo třicet stupňů, řešili bychom úžehy a podobné nepříjemnosti. Takhle si děti v kovárně aspoň nemohly stěžovat na zimu,“ směje se Matěj.
Není to tak vždy, ale některé ročníky se snaží vytvořit společné dílo. Letos si děti vykovaly vlastní slunce – symbol, který jim počasí upřelo. Každý účastník vykoval jeden paprsek, který hodlají zasadit do železného kruhu, který je dílem zkušených lektorů. Hotový objekt zasadí do kamenného podstavce. Když jsme tábor navštívili, byl největší problém s vrtákem, který se zakousl do připravovaného kamenného soklu a nechtěl ven. Pro táborníky je to ale jen jedna z výzev týdenního snažení, kterou tentokrát připravila sama příroda. „To slunce tu vydrží roky. Když se sem někdo z dětí vrátí třeba za deset let, může ukázat: tohle je můj paprsek,“ říká vedoucí. Obrovský balvan, do kterého se slunce zasadí, si kluci včera sami našli a přitáhli z okolí. Nebylo to lehké, ale zvládli to.
Vedoucí tábora, který má za sebou roky v jihlavském oddíle Vlčata, přiznává, že s kovařinou začínal na tomto táboře od nuly. „Když jsem viděl lektory, říkal jsem si: to je s prstem v nose. Ale když vezmete kladivo do ruky, zjistíte, že železo je tvrdší, než vypadá. Ale je to krásné. A pro děti je skvělé vidět, co všechno se dá vykovat vlastníma rukama.“
Foto HoN: Jan Uher
V Battlefield Campu se letos bojuje v Sýrii
SEDLEC - Battlefield Camp je airsoftový tábor, kde děti zažívají autentickou vojenskou atmosféru plnou akce, výzev a týmové spolupráce. S profesionálním vybavením a pod vedením zkušených instruktorů se učí ovládat airsoftové zbraně, orientovat se v terénu, zvládat krizové situace a posilují fyzickou i psychickou odolnost. Kromě bitev je čekají také dovednosti přežití, zdravověda, topografie a základy taktiky.
„Snažíme se každoročně měnit téma, aby bylo pro účastníky zajímavé, a hlavně se snažíme doplňovat znalosti zeměpisu a historie,“ říká hlavní vedoucí Jakub Šerák, který tábor pořádá už od roku 2015 Každý ročník je zasazený do jiného vojenského prostředí. V minulosti si děti vyzkoušely například fiktivní konflikt kartelu v Jižní Americe nebo operace inspirované Afghánistánem, Rhodesií, Jugoslavií nebo Irákem.
Letos se účastníci ocitají v prostředí syrské občanské války, jednoho z nejtragičtějších a nejkomplexnějších ozbrojených konfliktů současnosti. Tábor se koná nedaleko vrtulníkové základny u Náměště nad Oslavou a dvoutýdenní program začíná intenzivním výcvikem.
„Ráno je rozcvička, poté dopolední program, kde účastníci získávají výhody do odpolední mise. Ta je příběhově koncipovaná a jednotlivé mise na sebe navazují. Večer následují tematické hry. Buď další výcvik, kvízy nebo například příběhová vesnička,“ popisuje Šerák.
Děti se učí manipulaci s airsoftovými zbraněmi, základům první pomoci, orientaci v terénu, maskování i týmové taktice. Následně se rozdělují do frakcí a plní úkoly inspirované reáliemi moderní války. Například obsazování území, stavění opevnění, noční hlídky nebo ochranu civilního obyvatelstva. Nechybí ani CQB (boj v uzavřených prostorách). „Do svých rolí se vžívají podle her, které jsou připravené. U některých misí je vyloženě nutné hrát svoji roli, tedy tzv. roleplay,“ vysvětluje vedoucí.
Vše probíhá v autentickém prostředí vojenského tábora. Děti spí ve stanech, osobní věci mají v uzavíratelných vojenských bednách. Maximální kapacita turnusu je 60 účastníků, kteří jsou rovnoměrně rozděleni do dvou základních táborů. O stravu se stará polní kuchyně MKT 85 (US ARMY), která zajišťuje snídaně, obědy, večeře i svačiny. Pitná voda je dovážena pravidelně z lokálních hydrantů.
Technika není zcela zapovězená. „Děti nejsou bez elektroniky. Vybavení se odvíjí od modernosti konfliktu. Když simulujeme válku ve Vietnamu, používají jen buzolu, mapu a kompas. V moderním konfliktu, jako je ten letošní, používáme i smartphony, drony a další vybavení. Přežití na vojenské základně zvládají děti dobře. A právě proto sem jezdí, snažíme se být opravdu věrní předlohám,“ říká Šerák.
Tábor je navíc zcela energeticky soběstačný. Veškeré potřebné napájení si organizátoři zajišťují sami pomocí vlastní mobilní fotovoltaické elektrárny s bateriovým úložištěm, které lze rozložit téměř všude. Dříve tábor poháněl generátor, nyní nespotřebuje rpo svůj provoz ani litr pohonných hmot.
Ideální věk pro účast je deset a více let. Průměrně bývá dětem kolem třinácti až čtrnácti let. Zdravotní omezení nejsou překážkou. Tým se dokáže přizpůsobit téměř jakékoli alergii nebo zdravotní komplikaci, pokud na ně rodiče předem upozorní. Na vedení tábora se podílí mladý tým složený z lidí z různých oborů. „Máme tu jen pár vojáků včetně mě. Zbytek jsou programátoři, designeři, studenti, stavbyvedoucí a podobně,“ usmívá se Jakub.
Zájem o tábor je každoročně obrovský. Dva turnusy se však v budoucnu pořádat nebudou. Reakce účastníků i rodičů na tábor bývají velmi pozitivní. „Dokonce se nám stává, že někdo odjíždí s tím, že toho na něj bylo moc, že to bylo fyzicky náročné a že už nepřijede. A pak s námi jezdí ještě několik dalších let. Aktuálně tu máme jednoho veterána, který jede naposledy. Zhubl a vstupuje do armády.“
Na závěr stojí za zmínku i jeden pozoruhodný fakt. Zhruba deset procent účastníků Battlefield Campu v pozdějších letech skutečně vstoupí do Armády ČR. „To nás velmi těší. Ukazuje to, že tábor může mít i hlubší dopad než jen prázdninový zážitek,“ uzavírá Šerák.
Děti se na tábor sjíždějí ze všech koutů České republiky i Slovenska. Kdo chce zažít léto mimo komfortní zónu, v přírodě, mezi přáteli a se smysluplným programem, ten by si měl své místo zajistit s dostatečným předstihem.
Indiánská zkouška na starém statku
ZAŠOVICE (juh) – Déšť, vůně mokré trávy a starý příběh, který dětem čtou ve volných chvílích. Soutěže, hry, výpravy, ale také práce kolem hospodářských zvířat. Děti z Fraenkische tráví opět po roce týden na mléčné farmě. Letos s indiánským příběhem, který jedna z organizátorek našla někde založený v rodinném samizdatu takřka pohádkově…
Celotáborovou hrou letošního roku je příběh s morálním podtextem. Na stroji psaná složka příběhů kolovala po kamarádech už v devadesátých letech a dodnes prý nikdo pořádně neví, odkud se vzala. „Jeden z příběhů tohoto souboru je právě naše Velká zkouška, která je červenou nití tábora,“ vysvětluje vedoucí Maruška.
Příběh sleduje dobrodružství chlapce, který svému staršímu bratrovi zničil nůž, jenž měl být součástí zkoušky dospělosti. Bratr zkoušku neudělal a ten, kdo chybu způsobil, se potýká s výčitkami. Příběh, kde chlapec svádí boj sám se sebou, tak provází děti celým týdnem v jednotlivých herních etapách – vždycky kus vyprávění, pak úkol nebo hra.
Tábor na statku není jen o příběhu, ale i o práci. „V pondělí děti čistily stáj a sbíraly koblížky, i když nám při tom pršelo. Zítra zase půjdeme rovnat dříví… Naše tábory nejsou jen o soutěžích a hrách, ale i o skutečné práci. Pro děti je dobré vidět, že skutečně pomohly, že za nimi zůstává něco, co je opravdu prospěšné,“ vysvětluje vedoucí.
Počasí nám nevadí. Jsme na mléčné farmě, takže jsme se pustili do výroby sýra. Dokázat vyrobit sýr, to je něco, co děti baví. Déšť ale nakonec ustoupil a mohli jsme vyrazit na výpravu na kopec ke kovářům, kde jsme si zastříleli z luku.
Po návratu dorazila kamarádka Peťa se čtyřmi psy. Dětem předvedla skvěle vycvičeného vlčáka, který uměl na povel i couvat, jezevčíka cvičeného na norování a štěně, které se teprve všechno učí.
Vrcholem táborů na zašovické mléčné farmě je přespání během poslední noci. „Je to pro zájemce,“ krčí rameny vedoucí. „Podle počasí přespíme buď pod širákem na pastvině, nebo když zaprší, v altánu. A kdyby byla opravdu zima, zalezeme dovnitř,“ směje se.
Indiánský příběh pokračuje bez ohledu na to, jaké je právě počasí.
Foto HoN: Jan Uher
