Žádné bublinky. Knihu fotografií doktora Františka Veselého symoblicky pokřtily jiskry a dým

Profilovka
před 1 hodinou

TŘEBÍČ (herb) - Když se křtí kniha, většinou se symbolicky poleje šampaňským. Ovšem poněkud netradiční křest proběhl v pátek 31. října na třebíčském zámku. U příležitosti 100. výročí od narození třebíčského rodáka a lékaře Františka Veselého zde byla představena nová kniha Miroslava Malouška, v níž jsou publikovány právě Veselého unikátní fotografie třebíčských zákoutí. Knihu plnou fotografií snad nešlo pokřtít jinak než prostřednictvím fotografické reakce kdysi při fotografování využívané.  

Město Třebíč prošlo v 70. a 80. letech velkou stavební proměnou. Místní scenérii doplnila panelová sídliště a na tehdejší dobu moderní přestavba města si vyžádala zbourání mnoha historických objektů. Při pohledu na dobové fotografie je mnohdy až k pláči, co vše muselo „socialistickému rozkvětu“ města ustoupit. Nu což, čas bohužel nejde vzít zpátky. Někdejší krásy třebíčských ulic a náměstí však lze opěvovat stále. Dříve narození si obrazy zdejší krajiny nesou ve svých hlavách, ti mladší je mohou alespoň zprostředkovaně nasát díky nové publikaci Miroslava Malouška. Regionální badatel a předně autor fotografických knih si nyní dal tu práci, aby uspořádal a následně vydal archiv snímků třebíčského primáře Františka Veselého. A že toho bylo opravdu dost k představení, jen dokládá aktuálně vydaná kniha s příznačným názvem Třebíč objektivem Františka Veselého. 

Na místě, kde dnes stojí parkoviště vedle Café Demaris, na rohu Hasskovy ulice a Masarykova náměstí, stával kdysi nízký přízemní domek. Právě zde se 8. listopadu 1925 narodil František Veselý. Pro Třebíčany to dobře známá osobnost, která se svými činy znatelně zapsala do místní historické i krajinné paměti. Připomenout si kulaté jubileum výrazné regionální osobnosti se vždy sluší. V případě doktora Veselého to bylo rovnou i s vydáním publikace představující veřejnosti jeho fotografický um. „Když se do knížky podíváte, tak hnedka v předmluvě pan Přibík tituluje pana Veselého spousty tituly. Jako například sběratel z oboru místní vlastivědy, samozřejmě jako primář, znalec historie, zachránce architektonických památek nebo také nejčastěji jako občan města Třebíče. Náš kolega Jiří Bašta, který o panu Veselém píše připomínku do sborníku Naším krajem, ještě dodává milovník našeho města. To všechno je pravda. Dnes si tu ale budeme pana Veselého připomínat jako fotografa,“ pověděl na samý úvod pátečního setkání v zámeckém Kamenném sále ředitel Muzea Vysočiny Třebíč Michal Zábrš.

Jak je patrné z pestrého výčtu oslovení, na jméno Františka Veselého by se nemělo v Třebíči zapomínat. Coby lékař dennodenně pečoval o zdraví svých spoluobčanů. Mimo to ale řádně dbal také o pomyslné zdraví města a jeho historickou tělesnou schránku. Kupříkladu právě doktoru Veselému může veřejnost vděčit za záchranu unikátního židovského hřbitova, což posléze vedlo k zápisu do seznamu památek UNESCO. Však za to také obdržel před šestnácti lety Cenu města Třebíče. Nicméně Miroslav Maloušek, autor představované knihy, veřejnosti posledního říjnového dne představil i další Veselého záslužné činy. Třeba když se společně s Jiřím Karasem a dalšími snažil za normalizace zachraňovat sakrální památky. Leckdo by tuto snahu mohl nazvat donquijotským bojem s větrnými mlýny. Avšak této partě odvážných lidí se povedlo dosáhnout vytyčeného cíle. Přímým svědkem je dodnes například kříž na Litoltově ulici či Boží muka na Znojemské ulici. Mimo to se ale Veselý podílel také na zachování pamětní desky Albína Bráfa. Jeho počínání by se tak dalo souhrnně označit jako zachování odkazu našich předků. Svůj odkaz ale pro další generace zanechal také sám Veselý. V roli fotografa se primář třebíčské nemocnice zasloužil o propojení minulosti s dnešní dobou. Právě Veselým pořízené snímky, které Maloušek představil v novém díle, jsou věčným dokladem někdejších krás města. Ulice a náměstí, jednotlivé domy i nenápadná zákoutí. U některých lidí fotografie jistě probudí nostalgii, u jiných zase zvědavost a touhu porovnávat minulost se současností.

Když po úvodních slovech ředitele Zábrše a povídání autora Malouška vzpomenuli na doktora Veselého také někdejší tiskový mluvčí Třebíče Ivan Přibík a až dojemnými slovy syn Dušan Veselý, přistoupilo se ke slavnostnímu křtu. Avšak polévat novou knihu šampaňským by byla škoda a také plýtvání. Jak jedním výtiskem, tak i samotným obsahem láhve. K symbolickému uvedení knížky v život tak došlo za provedení chemické reakce, která se kdysi při pořizování fotografií využívala. Křest tedy neuzavřelo typické šumění bublinek, ale jiskry a povznesení bílého dýmu.

Kniha Třebíč objektivem Františka Veselého je od listopadu k dostání v Knihkupectví Jakuba Demla. Ze strany Muzea Vysočiny Třebíč však nebyla páteční akce jedinou připomínkou nedožitých stých narozenin Veselého. Součástí akce byla také panelová výstava, doktora Veselého pak připomněly také skleněné vitríny s fotoaparáty, dobové dokumenty a podobně. Sám ředitel Zábrš poznamenal, že je pro Muzeum Vysočiny Třebíč velkou ctí pomoci knížce do světa. S ohledem na její obsah je více než pravděpodobné, že se „do světa“ urychleně rozšíří.