Partneři zpravodajství

Yashica Events

ROXY Club Třebíč

Bowling U Kmotra

Aquapark Laguna

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

před 2 hodinami

Když na konci července roku 1949 zemřel rokytnický farář Stanislav Lakomý, získala zdejší farnost po dvaadvaceti letech nového administrátora. Mladý kněz Jan Bula se správcovství chopil s velkou vervou. Ne všech plánů se ale dočkal. „Udělal jsem mnoho práce, na kterou jiní mí předchůdci v Rokytnici potřebovali léta, aby ji nevykonali, a já ji udělal za rok, snad proto, že jsem měl vyměřený jen tak krátký život. To mi dnes musí být jakousi útěchou,“ napsal také sám P. Bula svému nevlastnímu bratrovi Ladislavu Völklovi z cely jihlavské věznice 19. května 1952. Druhého dne pak na vězeňském dvoře předčasně skončil život činného duchovního. A to vinou spletitosti osudu a podivných událostí z jara 1951.

Úvodní dějství tragického příběhu
Pokud by se jednou o babických událostech roku 1951 natáčel film, úvodní scéna by se mohla odehrávat v Rokytnici nad Rokytnou. Právě v tomto městysi započalo putování dodnes záhadného podivína Ladislava Malého, jež vyústilo ve smrt tří komunistických funkcionářů v babické škole a následné soudní procesy. Dne 20. února 1951 se údajný agent CIC zjevil v hostinci rodinného známého Josefa Jeřábka z Rokytnice. S žádostí o nocleh tu ale neuspěl. „S takovými jako ty si to vyrovnám,“ odpověděl Malý. Po krátkém rozhovoru Jeřábek alespoň svolil k zprostředkování zpráv mezi synem Ladislavem a otcem Jakubem Malým.

Po odchodu z Jeřábkova hostince se Malý vrátil do Rokytnice zanedlouho poté. Tentokrát už ne za rodinným známým, ale za svým spolužákem. Oděn v uniformě příslušníka SNB zaklepal 25. února na rokytnickou faru, kde mu otevřela místní hospodyně Ludmila Kolářová. Že se P. Bula zrovna nenacházel doma, nýbrž v Chlístově na divadle, Malého neodradilo. Rozhodl se na něj nějakou tu chvíli počkat. Po svém návratu o půl jedenácté večer tak mladý kněz spatřil na faře neočekávaného hosta. Místo spánku se dal s Malým do řeči a jejich rozhovor se protáhl až do třetí hodiny ranní. V tu chvíli se jejich slova točila čistě kolem jejich životů a vzpomínání na bývalé spolužáky. Až odpoledne vyrukoval host s poutavým, leč smyšleným příběhem. Svému spolužákovi se Malý svěřil s údajnou misí u CIC a úkolem převést přes hranice internovaného arcibiskupa Josefa Berana. A právě P. Bula měl být tím, kdo by vysokého hodnostáře zpovídal.

Odpoledne 26. února sice Malý opustil faru, ovšem večer se sem opět vrátil. Ani při druhé návštěvě mu ale neotevřel jeho spolužák P. Bula. Tentokrát mezi dveřmi stál lesník a Bulův kamarád Miloslav Hlouch. On sám dobře věděl, že se jedná o Malého ze sousední Starče, jelikož si jej pamatoval z fotbalu. Nynější příběh bývalého protihráče si vyslechl zanedlouho poté. Na samém konci února se tak rokytnická fara nevědomky stala místem, odkud údajný agent CIC sbíral své první kontakty. Tím pádem i bohužel jakýmsi zdrojem tragického dění. Krátce poté se Malý seznámil také s Hlouchovým švagrem a zaměstnancem státních drah Bohumilem Krátkým. Ač na oba muže i kněze Bulu údajný západní agent neustále naléhal, aby s ním odešli do ilegality, neučinili tak. Prvního odbojového společníka si tak musel Malý nalézt až v devatenáctiletém Drahoslavu Němcovi z Veverky.

Jarní prozření
Fara v Rokytnici ještě v březnu 1951 posloužila jako místo pro setkání Ladislava a Jakuba Malých, ovšem postupem času se P. Bulovi začalo zdát chování jeho spolužáka značně podivné. Coby doklad jedné z poněkud absurdních návštěv může posloužit historka z poloviny března. Tehdy Malý sdělil knězi, že právě vykradl třebíčskou prodejnu Tep a jako důkaz mu daroval jedny kradené šaty. Avšak už na první pohled bylo vidět, že už jsou dávno nošené. Následně P. Bula zjistil, odkud šaty Malý skutečně má. Neukradl je v Tepu, nýbrž u Němců na Veverce, a tak jim je duchovní poslal zpátky.

Sérii těchto prapodivných setkání v průběhu jara doplnila také varování Bulových kolegů kněží P. Jana Podveského a P. Josefa Valeriána. Právě jim se P. Bula svěřil o návštěvě Malého a údajném převozu arcibiskupa Berana. Jaroměřičtí duchovní faráři Bulovi doporučili, ať si počíná opatrně a raději vše přeruší. Mladý kněz se tak postupně snažil z kontaktu se svým spolužákem vyvázat. Když mu například Malý nechával na faře dopisy pro další kontakty, už je P. Bula raději házel rovnou do kamen. Naposledy se na Bulově faře ocitl Malý 27. dubna po přepadení v Heralticích. Značně opilý, což u něj nebylo nic neobvyklého, a společně se svým komplicem Němcem. Farář tehdy odmítl poskytnout mužům nocleh. Odbojář se urazil, vypil zředěný líh a odebral se se svým druhem na Veverku a následně ke Kopuletým. Tohle shledání bylo pro někdejší spolužáky z gymnázia v Moravských Budějovicích tím posledním. Prapodivný dobrodruh se potuloval regionem až do své smrti v bolíkovickém poli dne 3. července, osobní svoboda P. Buly skončila posledního dubnového dne.

Poněkud neobvyklá hodina náboženství
Bezpečnostní složky se domnívaly, že díky infiltraci jejího člena do odbojové skupiny kolem litohořského koláře Gustava Smetany mají vzpurný region pod dohledem. Avšak dění na jaře 1951 je rychle vyvedlo z omylu. Zvláště pak ozbrojená přepadení Malého s mladým Němcem v Heralticích zásadně vzbudila pozornost bezpečnosti. Na stopu všemu dění jí pak nasměrovali manželé Kopuletí, u kterých se Malý na jaře ukrýval. Ti aby si po heraltické akci zajistili krytí, rozhodli se nahlásit smyšlené přepadení. Příslušníkům se však nezdály rozcházející se výpovědi, a tak do hájovny Kopuletých nainstalovali odposlouchávací zařázení. Díky tomu tak následně mohlo dojít k zajištění prvních kontaktů Malého.

Na základě výslechu hajného Antonína Škrdly se StB dostala k informaci, že o přítomnosti Malého v regionu věděl také rokytnický kněz. Příslušníci bezpečnosti tak nasedli do svých aut a vydali se směrem do Rokytnice nad Rokytnou. Hodina náboženství v rokytnické škole byla posledního dubnového dne roku 1951 jiná než obvykle. Pro faráře Bulu byla vůbec poslední a i místní žáci viděli oblíbeného kněze naposledy. Když bezpečnostní orgány zajistily 30. dubna faru, P. Bulu v ní nenašly. Příslušníci StB si tak pro něj museli dojít do nedaleké školy, přímo do hodiny náboženství. Odtud jej odvedli na faru, kde jej podrobili prvnímu výslechu, a poté společně odjeli do věznice v Jihlavě.

Soud až po žních
Ihned po první vlně zatýkání započali vyšetřovatelé StB s nesmírně krutými výslechy. Veškeré nelidské konání je zvěčněno na Bulově vazební fotografii. Na ní se totiž nenachází mladý a energický třicátník, ale zchátralý člověk s utrpením ve tváři. Svědectví o zuboženém stavu P. Buly přinesla Marie Bulová, švagrová kněze, v dokumentárním filmu České televize Mlynáři od Babic i později historik Michal Stehlík, který se tímto děním zabývá. „On měl tak modré ruce, že si ho ta smrt snad připravila,“ vzpomněla Marie Bulová na moment, kdy se po jednom ze setkání dotazovala své tchýně, jak je na tom její syn. Více mrazivé je pak druhé svědectví. Když Bulově rodině povolili návštěvu, dovezli vězněnému příbuznému řízky. Museli mu je ale nakrájet, jelikož měl vytlučené všechny zuby.

Pouhý týden po střelbě v babické škole, tedy 9. června 1951, podala státní prokuratura obžalobu na šestnáct osob. V tomto seznamu se mimojiné nacházela také rokytnická jména P. Jana Buly a Bohumila Krátkého. Ovšem do prvního soudního procesu nakonec začleněni nebyli. Nad případem administrátora farnosti Rokytnice nad Rokytnou zasedli přímo špičky KSČ a z rozhodnutí Klementa Gottwalda, Rudolfa Slánského, Antonína Zápotockého a Viliama Širokého došlo k zásadní reorganizaci procesu. Už dopředu bylo jasné, že se u jména P. Buly taktéž objeví trest smrti. Režim chtěl ale nad celým případem udržet pozornost veřejnosti. Přece jen střelba v Babicích spadla komunistickému režimu přímo do klína, a mohla tak celé události hravě využít proti svým ideovým nepřátelům. A smáznout celý případ jedním červencovým soudem by bylo málo.

Účelově tak justice P. Bulu přesunula do druhého soudního procesu, kterého se stal vůdčí postavou. Cílem režimu bylo, aby jeden soud proběhl před obdobím žní a druhý na podzim. Tím se tak případ udržel v povědomí po celou druhou polovinu roku 1951. Druhý z babických soudních procesů započal 13. listopadu 1951 v třebíčském kině Moravia. Kromě kněze zde na lavici obžalovaných usedli také výše zmínění Bulovi rokytničtí spoluobčané Bohumil Krátký a Josef Jeřábek, otec strůjce veškerého dění Jakub Malý a dalších třináct osob. Po třídenním procesu vynesl soud 15. listopadu patnáct trestů v rozmezí od dvou do pětadvaceti let, jedno doživotí a u faráře Buly očekávaný ortel nejvyšší.

Domnělá provinění z roku 1948
Rodákovi z Lukova byly předně kladeny za vinu jeho blízké kontakty s „agentem“ Malým na jaře 1951. Avšak kromě opětovného shledání se svým spolužákem se vyšetřování Bulova případu časově vztahovalo také k farářově činnosti na konci 40. let. V trestním oznámení nebylo opomenuto zakázané čtení pastýřského listu na svátek Božího těla v červnu 1949 ani práce s orelskou mládeží. Slovy StB „výchova k náboženskému fanatismu“. Zatčený kněz byl ale ve spisech také označován za vůdčího představitele údajné protistátní skupiny v Rokytnici nad Rokytnou.

V červnu 1948 navštívil tehdy ještě kaplana Bulu jeho rokytnický spoluobčan František Vejmelka s letákem vyzývajícím ke vzniku ilegálních odbojových skupin. Právě tohle setkání mělo stát na počátku vzniku údajné protistátní organizace v Rokytnici. Kromě před chvílí zmíněných Buly a Vejmelky měli být jejími prvními členy také již uvedení Hlouch a Krátký. Významná úloha skupiny měla nastat v květnu 1949, kdy se během IX. sjezdu KSČ v Praze očekávalo vypuknutí povstání vedoucího ke změně státního zřízení. Za této situace tak dle vyšetřovatelů StB měla držet pohotovost také odbojová skupina na faře v Rokytnici. Ta by se pak po převratu chopila vedení obce, k žádnému puči však nedošlo. Představa katolického kněze se zbraní v ruce coby jednoho z čelních představitelů odbojové skupiny je zcela absurdní až tragikomická. Ovšem i takováto tvrzení se v žalobě proti P. Bulovi objevila.

Milosti zbytečné, o smrti se rozhodlo už dříve
Po vynesení rozsudku se P. Bula odvolal s odkazem, že tragédie v Babicích se uskutečnila až po jeho zatčení, a neměl tak o dalších krocích Malého ponětí. Ovšem zkraje roku 1952 bylo odvolání v poměru hlasů 6:1 zamítnuto. Odvážný to člověk, který jako jediný souhlasil. Úspěšné nebyly ani podané milosti. Například od dělnic z nedalekých Markvartic či od generálního vikáře brněnské diecéze Josefa Kristka, jenž se dokonce obracel na ministra zdravotnictví Josefa Plojhara. Přece jen jako bývalý kněz by mohl mít pochopení. Nezdařilo se.
Smutný je příběh Bulovy matky Marie. Ta se nesmířila s trestem smrti pro svého syna a hned v listopadu 1951 se vydala na Pražský hrad, aby zde osobně požádala o milost. Úředníci Kanceláře správy Pražského hradu její žádost zaevidovali, prezident Gottwald jí však nevyšel vstříc. Vlídnou tvář jako ve věci zakázaného oběžníku roku 1949 už neukázal. O smrti pro mladého a oblíbeného kněze z Rokytnice nad Rokytnou bylo už od léta 1951 rozhodnuto. K popravě P. Buly oběšením došlo 20. května 1952 v 5:17 minut na dvoře jihlavské věznice.

Při psaní článku byly čerpány informace z těchto zdrojů: 

Archiv bezpečnostních složek, fond KS StB, a. č. V-1645, spis Jan Bula a spol.
HERBRYCH PETR. 2024. Dějiny obce Rokytnice nad Rokytnou v 1. polovině 20. století, Diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. 
KOLOUCH, František. 2024. Babický případ. Academia.
KOLOUCH, František. 2016. Oběť případu Babice: Jan Bula (1920-1952). Karmelitánské nakladatelství.
NAVARA, Luděk a KASÁČEK, Miroslav. 2008. Mlynáři od Babic: nová fakta o osudovém dramatu padesátých let. Host. 
STEHLÍK, Michal. 2016. Babické vraždy. Academia.
Mlynáři od Babic (2009). Historický dokument České televize. Dostupné na iVysílání.
Přednáší Michal Stehlík: Babické ženy - Marie Bulová. Dostupné na YouTube.