Petr Herbrych

před 16 hodinami

TŘEBÍČ (herb) - Galerie G34 v třebíčské židovské čtvrti s příchodem května zcela ožila. Nejeden zdejšími uličkami se potulující člověk si v podvečer 2. května jistě mohl říci, kam všechny ty skupinky lidí oděných do černo-bílých a šedých barev putují. Namířeno měly právě do industriálních prostor někdejší Subakovy továrny prohlédnout si unikátní portréty barevně ladící s jejich oděvy. V patře galerie G34 se konala galavernisáž renomované fotografky Žanety Malé k její výstavě Božská, která byla zároveň oslavou dvaceti let fotografování.

Božská. Jak už samotný název může napovědět, jedná se o výstavu portrétních snímků žen, svým provedením však zcela specifickým. Pod pojmem portrét si leckdo představí strojenou fotografii, kdy se člověk usměje do fotoaparátu, případně se zahledí někam do dáli, k lepším zítřkům. To ale neplatí u portrétních fotografií Žanety Malé. Její černobílé portréty inspirované starým filmem zachycují ženy v jejich opravdovosti a přirozenosti. Ostatně jak sama autorka ve své úvodní řeči pronesla, při jejich pořizování nešlo o dokonalost, ale o pravdivost. „Tato výstava je především o odvaze, sebedůvěře, o vztahu k sobě samým a o síle ukázat světu svoji pravdu. Protože být sám sebou v dnešním světě, kde se hodnotí a posuzuje na každém kroku, není vůbec snadné. Často si nasazujeme masky, abychom zapadli, ale právě když se rozhodneme být autentičtí, může to být osvobozující. Dámy, které se zapojily do této výstavy, mi daly nejen svůj čas, ale i svoji otevřenost. Fotily jsme ve větru, zimě, dešti, ale právě díky tomu mezi námi vznikl vztah založený na vzájemném respektu. Chtěla jsem zachytit jejich přirozenost,“ pověděla plné galerii fotografka Malá. Než však sama oslavenkyně užívající si momentálně dvacet let své fotografické kariéry řekla tato slova a následně obdržela zasloužený aplaus, chopili se slova jiní.

Po přivítání Honzy Foltýna alias DJ Folteena, který pak přítomné bavil do nočních hodin, zahájila vernisáž kamarádka Malé Hana Fořtová. Proč právě ona má tu čest, představila přítomným těmito slovy: „Měla jsem možnost sledovat Žanetinu tvorbu téměř od samého začátku, protože stejně jako pro řadu z vás i u mě byla Žaneta u většiny mých životních milníků. Ať už to bylo těhotenství, děti, zásnubní focení,“ pověděla Fořtová a vzápětí s úsměvem doplnila: „Na naší svatbě ale nebyla, protože  nám ji vyfoukl pravděpodobně někdo z vás. Ale vše odpuštěno.“ Jak dále doplnila, postupně se jejich „fotovztah“ proměnil v přátelství. Že se z prvotního, řekněme kolikrát pracovního vztahu fotografka-zákazník nakonec vyvinulo dlouholeté přátelství, potkalo jistě více lidí. Většina z nich také fotografku Malou poctila svojí účastí na páteční vernisáži. Než se však mohlo kamarádství urodit, muselo dojít v tomto ději k tomu nejpodstatnějšímu. I právě to, jak se Malá dostala k fotografii, pověděla v krátkosti na úvod její zmíněná kamarádka. Fotografie a umění ji fascinovaly už od útlého dětství a podíl na tom zejména měly dva prvky. Tím prvním byla osobnost dědečka Malé, který byl malířem a do toho také fotil na film. Druhá okolnost je poměrně úsměvná. Coby malou mělo údajně Malou fascinovat, že její první fotografie z dětství vznikla až v jejích dvou letech, a to navíc na návštěvě u sousedů. Tím to vše započalo a dnes je i za hranicemi regionu uznávanou fotografkou. Výstava Božská a zájem o ni je toho jen jasným důkazem.

Už výše bylo zmíněno, že do galerie G34 mířili lidé oděni do černo-bílých a šedých barev. Tak byl také předepsán dress code akce, aby účastníci ladili jednak se zajímavými továrními prostory, jednak s vystavenými portréty. Dá se tak říci, že i sami návštěvníci se zvoleným oblečením stali součástí Božské. Některé přítomné ženy jako by ze samotných fotografií vystoupily. Barevné kombinace černé, bílé a šedé tu ale doplňovala na mnoha místech červená tečka, která se prolíná vůbec celou výstavou. Ona tečka má symbolizovat kotvu našeho já. „V každém z nás je bod, který nemizí. Tiché místo, co stojí uprostřed vichřice. Někdy ho zakryje hluk dne, jindy jej polkne noc. Ale neztrácí se. Je jako tep, který nepřestává. Jako kotva mezi světlem a stínem,“ zněl text Malé o všudypřítomném červeném bodu. Tato tečka však nabývá ještě dalšího významu. Dle přítelkyně a úvodní řečnice Fořtové se červená tečka nese životem žen neustále. Stále ženy poslouchají oznamovací věty typu: Měla bys zhubnout. Jíš dost. Měla jsi dostudovat. Nebo je také tečka přítomna pod otazníkem v neustálých otázkách typu, zda ona sukně není moc krátká. Kde se ale červená tečka na výstavě zvláště vyjímá, jsou dva malované obrazy nazvané Kotva mezi světlem a stínem a Světlo a tma. Autorkou obrazů je taktéž fotografka Malá.

Na obdiv však během pátečního večera nešly pouze portréty a malované obrazy. Galavernisáž nabídla vedle umění fotografického i to hudební. O to se postarala talentovaná hudebnice Frída Orator, která zpěvem a hrou na cimbál dala vzpomenout na Hanu Hegerovou a následně představila také i kus vlastní tvorby. Programu ve večerních hodinách se pak ujal DJ Folteen. A jak to na správných narozeninách bývá, tak ani zde nechyběl slavnostní dort.

Božská není ledajakou výstavou fotografií. Vedle toho, že se jedná o oslavu dvou dekád fotografické kariéry, je to také ukázka opravdovosti, přirozenosti a autenticity, která se skrývá v každém člověku. A jak je vidno, lze ji vyjádřit i fotografií. Výstavu Božská si může veřejnost prohlédnout v termínech 9. května (14:00-17:00), 10. května (10:00-13:00), 11. května (14:00-17:00) a 12. května (14:00-17:00).

Foto HoN: Petr Herbrych