Když se kus dřeva promění pod trpělivostí a ostrým nožíkem

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

za 3 dny

TŘEBÍČ (herb) - Už drvoštěp Drnec kladl na srdce mladému Lotrandovi, že lepší než almužna i lup, je pila dvojmužná. Avšak s nožíky, pilkami a dalšími nástroji s ostrým zoubkem lze udělat daleko více parády než jen kácet stromy. Zářným dokladem tohoto tvrzení je třebíčský řezbář Tomáš Robotka, který si ke svým padesátinám nadělil pestrou výstavu ve výstavní síni Předzámčí.

Jak ve své úvodní řeči na slavnostní vernisáži ve středu 22. července poznamenala výtvarnice Jitka Fischerová, pro řezbáře Robotku se jedná o vůbec první samostatnou výstavu. A to i přes to, že jeho díla byla už dříve k vidění například v rámci Open Performence či na společných výstavách s dalšími autory. Jistě i z důvodu této umělecké premiéry už před samotným zahájením výstavy, za zvuků afrického didgeridoo a rytmů bonga, „stepovalo“ před galerií nad pět desítek zájemců o Robotkovu řezbářskou tvorbu. A že zde toho také bylo dosti k vidění, se rázem ukázalo úderem páté hodiny odpolední a otevření vstupní brány Předzámčí.

Nad rozsáhlostí děl se ani není třeba divit. Však také Robotka s řezbářstvím začal již v útlém dětství, kde jinde než u prarodičů. „Zpočátku tomu dominovaly dýky a podobné tvarově jednodušší práce. Osobou, která ovlivnila jeho první kroky, byl dědeček. Nebyl tím, kdo by bezvýhradně chválil, ale dokázal poradit, objektivně zhodnotit a nebál se ani věcné kritiky,“ prozradila na úvod Robotkova kamarádka Janíková. Dědeček ale nebyl jediným vzorem. V umělecké branži dále Robotka vzhlížel a vzhlíží například k Jiřímu Netíkovi, Timu Burtonovi nebo Xavieru Martinovi. „Volba dřeva byla zpočátku přirozená. Bylo snadno dostupné a zároveň nabízí vlastnosti, které z něj činí výjimečný materiál,“ pověděla Janíková.

Materiál by i přes onu výjimečnost byl sám o sobě pouhým kusem dřeva. O jeho proměnu v umělecké dílo se následně stará řezbář Robotka. Svým náčiním a pořádnou dávkou talentu i trpělivosti. Že taková zkouška nervů pak v konečném výsledku stojí za to, jde právě vidět v Předzámčí.

Po galerii je rozeseto celkem pětadvacet děl, které zachycují Robotkovu tvorbu od roku 1987 do letošního roku. Na samém začátku tak nechybí autorova prvotina s názvem Prase u koryta, dále se pak často objevují motivy rukou a pohádkové, až mnohdy přímo snové bytosti. Vedle těchto menších prací však výstavě dominují velká díla jako Houbový muž, Chobotnice nebo zavěšené rybí skelety. „Právě rozmanitost je základním znakem Tomášovy tvorby. A přestože se řezbářství nestalo jeho hlavním povoláním, představuje pro něj v dnešní době něco mnohem silnějšího. To je prostor pro odpočinek, soustředění a radost z tvorby. Jsou to chvíle, kdy může zpomalit, a dát život další nové soše,“ pověděla na řezbářovu adresu Fischerová.

Otázkou může být, jak se z lipového dřeva či ořechu dokáží stát mnohdy až titěrná díla s těmi nejmenšími detaily. Například když dřevěné kočce nechybí naježená srst. Na samém počátku je pro lepší orientaci jednoduchá skica, mnohdy však nové nápady přicházejí až během vyřezávání. Kolik takových nápadů se v hlavě řezbáře Robotky urodilo, se může veřejnost přesvědčit v galerii Předzámčí až do 6. září.