Jurenkova osada – místo, kde vyrůstají generace sokolských táborníků

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

před 47 minutami

POZĎATÍN – Některá místa mají svůj vlastní příběh. Nemají potřebu ohromovat moderním vybavením ani nabízet pohodlí hotelů. Jejich kouzlo spočívá v něčem úplně jiném – v atmosféře, tradici a vzpomínkách generací, které se na ně vracejí. Jedním z takových míst je Jurenkova osada nedaleko Pozďatína, táborová základna TJ Sokol Třebíč, která letos slaví 80 let od svého vzniku.

Právě zde v těchto dnech skončil tradiční sokolský letní tábor. Čtrnáct dní prožilo v přírodě 29 dětí, které čekal program plný her, soutěží, výprav, koupání, táborových rituálů i obyčejných radostí, které k opravdovému táboru patří.

„Jsme tady od 3. července do pátku 14. července. Je to náš jediný sokolský běh během roku,“ říká starostka TJ Sokol Třebíč Lenka Stejskalová. „Máme děti, které se vracejí každý rok. Jakmile si to jednou vyzkouší, často už chtějí přijet znovu. Znají se mezi sebou a těší se na sebe.“

A právě v tom je síla Jurenkovy osady. Není to klasický rekreační pobyt v chatkách. Děti tady spí ve stanech, používají ešusy, tráví většinu času venku a poznávají svět, který je založený na spolupráci a samostatnosti.

Tábor, jaký má být
Ráno začíná rozcvičkou, následuje snídaně, dopolední hry a soutěže. Odpoledne pokračuje program, večer patří společnému posezení, táboráku nebo klidně jen povídání.

„Je to takový ten správňácký tábor. Mají ešusy, lžíce, jsou ve stanech. Pro děti je to často zajímavější než být někde v chatkách,“ popisuje Lenka Stejskalová.

Výhodou Jurenkovy osady je také její poloha. Děti mají s sebou kola, takže se mohou vydávat do okolí. Na větší hry vyrážejí například směrem k lesům u Pyšela, na koupání využívají okolní rybníky.

„Když chceme změnu, vezmeme kola a jedeme jinam. Díky tomu není každý den stejný,“ dodává starostka.

O program se stará zkušený tým vedoucích. Většina z nich sama táborem v minulosti prošla, takže dobře vědí, co na děti funguje.

„Máme připravenou velkou zásobu her. Vedoucí mají zkušenosti a inspiraci si předávají. Nestává se, že by nám po čtrnácti dnech došly nápady,“ usmívá se Lenka Stejskalová.

Strach, který děti překonají
K nezapomenutelným zážitkům patří tradiční táborové chvíle, které si děti často pamatují i po letech. Jednou z nich jsou noční hlídky.

„Každou noc hlídá jedna skupinka. Ti nejmenší chodí většinou na první hlídku, kdy jsou ještě poblíž dospělí. Ti starší pak přebírají službu v noci,“ vysvětluje starostka.

Nechybí ani stezka odvahy
„Děláme ji hlavně pro děti, které jsou na táboře poprvé. Vychází od táboráku, jdou po světýlkách a na konci najdou obrázek se svým jménem. Nejde o strašení, ale o to, aby překonaly samy sebe.“

Právě tyto drobné zkoušky pomáhají dětem získat sebevědomí a pocit, že zvládnou víc, než si možná myslí.

Osmdesát let sokolského táboření
Historie Jurenkovy osady je spojená s dlouhou tradicí třebíčského sokolského táboření. Už v roce 1938 vznikla z iniciativy profesora třebíčského gymnázia Oldřicha Pokorného a inženýra Jaroslava Jurenky skupina mladých táborníků. První tábor uspořádali v roce 1939 u rybníka Vidlák nedaleko Opatova.
Po druhé světové válce se tradice obnovila a v roce 1946 vznikla právě Jurenkova osada. Dostala jméno podle Jaroslava Jurenky, jednoho z průkopníků sokolského táboření v Třebíči.

Za osmdesát let prošly jejím areálem stovky dětí. Mnohé z nich se později vracely jako vedoucí a předávaly další generaci to, co kdysi samy zažily.

Nová kapitola pro starou osadu
Osm desetiletí života se ale podepsalo na zdejším zázemí. Některé budovy už dosluhují a Sokol Třebíč proto připravuje zásadní obnovu.

„Ta hlavní chata je z roku 1946. Osmdesát let se na ní samozřejmě podepsalo,“ říká Lenka Stejskalová.

Plánem je výstavba nové zděné budovy, která by nabídla modernější zázemí, sociální zařízení a možnost využití i mimo letní tábory. Součástí by měl být například prostor pro cvičení, jógu nebo další aktivity.

Předběžné náklady se pohybují kolem 10 až 11 milionů korun. Sokol Třebíč počítá s využitím vlastních prostředků, dotačních možností a podpory České obce sokolské.

„Budeme se snažit požádat o všechny možnosti podpory. Pokud všechno dobře dopadne, chtěli bychom začít po skončení příští táborové sezony,“ říká starostka.

Místo, které stojí za zachování
Jurenkova osada není jen louka, stany a několik budov. Je to místo, kde děti získávají zkušenosti, které se těžko učí jinde. Učí se domluvit, pomoci kamarádovi, poradit si bez technologií a zjistit, že dobrodružství často začíná tam, kde končí pohodlí.

Letošní tábor skončil, stany se časem uklidí a osada na chvíli ztichne. Už za rok se sem ale znovu vrátí dětský smích, táborové hry a večerní zpěv u ohně.

Protože některá místa nejsou jen místem. Jsou součástí vzpomínek.