OKŘÍŠKY (mad) – Když v Okříškách někdo hraje Sněhurku, nemusí to být nutně mladá krásná princezna. Letos se jí stal přímo starosta Zdeněk Ryšavý. A když pak princezna po požití otráveného štrúdlu upadla do hlubokého spánku, nepomohli trpaslíci, záchranáři, hasiči ani další pohádkoví hrdinové. Zachránila ji až pořádná dávka slivovice. Taková byla letošní Okříšská pohádková pouť.

Zámecké nádvoří v Okříškách v sobotu 12. září zaplnily pohádky, ovšem rozhodně ne takové, jaké známe z knížek. Městys spolu s Komisí společenského života a dalšími dobrovolníky připravil odpoledne, které si pohrálo s notoricky známými pohádkovými příběhy a obrátilo je vzhůru nohama.

Hlavním bodem programu bylo divadelní představení, které navázalo na úspěšnou popletenou pohádku z loňského masopustu. Také tentokrát se známé pohádky vzájemně propletly, postavy se ocitaly v úplně jiných příbězích, než kam patří, a celé dění doprovázela dvojice vypravěčů. Příběh byl navíc celý zveršovaný.

Diváci se mohli těšit na patnáct obrazů a pořádnou porci recese. A kdo už znal okříšskou masopustní pohádku, věděl, že tady se na klasické pohádkové „bylo nebylo“ příliš spoléhat nedá.

Jednou z hlavních postav byla Sněhurka. A tu si zahrál starosta Zdeněk Ryšavý. Princezna se dostala do pořádného maléru poté, co ochutnala otrávený jablečný štrúdl. Usnula a nepomáhalo nic. Sněhurku se pokoušeli probudit různí zachránci, ale marně.

Až se objevil dobrovolník. Vytáhl lahvinku slivovice přiložil ji Sněhurce ke rtům – a zázrak byl na světě. Princezna se probrala. Pohádková medicína tedy tentokrát neměla podobu kouzelného polibku, ale něčeho podstatně ostřejšího.

Právě podobné nápady jsou pro okříšská představení typické. Jejich kouzlo spočívá v tom, že si místní účinkující dokážou udělat legraci z pohádek, ale také sami ze sebe. Autorkou a režisérkou popletené pohádky je Renata Votková, která ji stejně jako masopustní představení napsala ve verších.

Pohádkové představení ale nebylo jediným lákadlem pouti. Zámek nabídl také výstavu hraček, her, školních potřeb a dalších předmětů z minulého století. Nejstarší exponáty sahaly až do období Rakouska-Uherska, většina výstavy však připomínala především dětský svět 60. a 70. let.

Na své si přišli také milovníci pouťové atmosféry. Kolotoče byly pro návštěvníky zdarma a kolem zámku bylo živo po celé odpoledne. O občerstvení nebyla nouze a podle všeho měla velký úspěch také nabídka burčáku, který tekl proudem.

A návštěvníků bylo opravdu hodně. Zámecký areál se během pouti zaplnil lidmi, kteří přišli nejen za pohádkou, ale také za výstavou, pouťovou atmosférou, občerstvením a především za možností potkat se se sousedy a známými.

Okříšská pouť tak nabídla přesně to, co je pro místní akce typické – trochu recese, trochu nostalgie, hodně společné zábavy a především ochotu lidí přiložit ruku k dílu. O program se postarala Komise společenského života městyse Okříšky společně s řadou dobrovolníků a místních účinkujících.

A jestli si z letošní pohádkové pouti někdo odnesl ponaučení, pak možná tohle: Když v Okříškách usne Sněhurka, princ není potřeba. Někdy stačí jen dobrá slivovice.

Foto HoN: Martina Dědková Chromá