TŘEBÍČSKO (herb) - Co může být pro třebíčský fotbalový okres skvělou vizitkou, je působení jeho týmů v krajské 7. lize skupiny B. Lídr z Rokytnice naplnil předsezonní očekávání a městysem u řeky Rokytné propukly bujaré oslavy titulu. Druhou postupovou příčku drželi dlouhé týdny vladislavští fotbalisté, ti však podobně jako v předešlé sezoně nezvládli závěrečný duel a o stříbrnou pozici přišli. První pětku pak uzavřely Kouty a Moravské Budějovice. Zatímco prvnímu jmenovanému náramně vyšla jarní část, moravskobudějovický mančaft těžil především ze zdařilého podzimu. Naopak jistě lepší postavení očekávala mužstva Rudíkova a Hrotovic. Právě šestici třebíčských celků v 7. lize je věnováno další z fotbalových ohlédnutí.
Rokytnice nad Rokytnou
S ohledem na svůj premiérový ročník byla Rokytnice už před startem sezony považována za vážného aspiranta na postup. O přesun do 6. ligy se tým rval už v sezoně 2024/2025, v posledním zápase s Náměští však ztratil v závěru vedení, prohrál 4:5 a musel se spokojit se čtvrtou příčkou. Slušivou, leč mnohdy nevděčnou roli favorita soutěže se Rokytnici povedlo už od začátku sezony plnit. Podzimní částí proplulo mužstvo bez jediné porážky, své první body ztratilo až na začátku listopadu při remíze 2:2 s Vladislaví. Ovšem začátek druhé části sezony mohl mnoha příznivcům nadělat vrásky. Ač se hned v prvním jarním kole náskok zvýšil na dvanáct bodů, po rokytnických porážkách s Kouty a Osovou Bítýškou se pronásledovatel z Vladislavi přiblížil na šestibodovou vzdálenost. Svůj stanovený cíl ale dokázala Rokytnice dotáhnout do zdárného konce. O zisku titulu rozhodl lídr tabulky již tři kola před koncem, kdy vybojoval bod na půdě Rozsoch, předání mistrovského poháru pak zpestřil domácí výhrou nad Vladislaví 3:2. Soutěž tak nakonec Rokytnice vyhrála s náskokem jedenácti bodů na druhé Rozsochy a s úctyhodným skóre 95:25 se podruhé v historii dostala do bývalé I. A třídy. Poprvé však s mistrovskou trofejí, před pětadvaceti sem postoupila z šestého místa díky reorganizaci soutěže. Téměř polovinu vstřelených branek si připsalo mladé duo Milan Dufek a František Štork. Zatímco útočník Dufek nasázel třiadvacet branek, jeho kolega ze středu zálohy o jednu méně.
Vladislav
Společně s Rokytnicí se za favority soutěže počítali také sestupující z 6. ligy - Vladislav a Bohdalov. Zatímco ale celek ze Žďárska zůstal za očekáváním, vladislavští fotbalisté až do konce sezony promlouvali do postupových bojů. Od poloviny podzimní části a po čas celého jara držela Vladislav ve svých rukou druhou pomyslnou vstupenku do 6. ligy. Avšak podobně jako v loňském roce i tentokrát mančaft neuspěl v klíčovém utkání na samý závěr sezony. Dalo by se již hovořit o jakémsi vladislavském prokletí závěrečného kola. V minulém roce přineslo poslední kolo porážku v Budišově a sešup do 7. ligy, nyní vinou domácí prohry s Rozsochy 3:4 přišla Vladislav o druhé místo. Na úkor právě houževnatého celku ze Žďárska. O druhou příčku ale hráče
nepřipravila pouze poslední porážka. Možná že kdyby na úvod jara tým překvapivě nepadl na hřišti poslední Polné, mohla by se sezona vyvíjet zcela jinak. Ovšem na kdyby se ve fotbale nehraje.
Kouty
Pět kousků od Vladislavi, šest na hrotovickém hřišti a sedm v Rokytnici. Celek Koutů byl na úvod sezony zralý na ručník. Hrozivý start se ale následně povedlo vybalancovat, díky čemuž klub přezimoval se sedmnácti body na osmém místě. K překvapení všech týmů pak následně do jara vstoupily zcela jiné Kouty. Někdejší účastník I. A třídy přes zimu posílil svůj kádr, mákl si v přípravě, což také přineslo své ovoce. Během jara nasbírali koutští fotbalisté devětadvacet bodů a vyhoupli se na konečné čtvrté místo v tabulce. Tým padl pouze na hřištích svých žďárských soupeřů, tedy v Bobrové, Rozsochách a Bítýšce. Naopak výjezdy do Koutů nesly jiné celky během sezony nelibě. Uspět se zde podařilo pouze na podzim Křižanovu, jinak zůstala koutská tvrz nedobyta. Recept na silové a takticky disciplinované mužstvo zde nenašly ani favorizovaná Rokytnice a Vladislav. Jarní série završená čtvrtým místem tak byla skvělou tečkou za kariérou obránce Jaromíra Růžičky a pro koutské fanoušky pořádným paprskem naděje do další sezony.
Moravské Budějovice
Velmi příjemným překvapením byli na podzim fotbalisté Moravských Budějovic hrající v litohořském azylu. Ti se v předešlém ročníku umístili na desátém místě a v soutěži se jim podařilo udržet díky jediné výhře. Ovšem sezona 2025/2026 byla o poznání jiná. Na úvod sice přišly porážky s Bobrovou a Rokytnicí, poté ale budějovické mužstvo nastartovalo sérii jedenácti utkání bez prohry. Díky tomu se také klub umístil pouhý bod za druhou Vladislaví a jaro slibovalo zajímavé dostihy o čelo tabulky. Druhá polovina sezony už ale tolik snová nebyla. Zatímco příroda na jaře rozkvétala, Moravské Budějovice jako by v tu chvíli ztrácely dech a uvadaly. Kritické období nastalo zejména v polovině května. Tým vyšel naprázdno bodově i gólově z utkání s Křižanovem a Bohdalovem, proti Stonařovu a Hrotovicím prohospodařil dvoubrankové vedení a remízoval. Třetí místo se tak začalo Moravským Budějovicím vzdalovat a nakonec se mančaft usadil na páté příčce. I s ním ale mohou být v klubu s ohledem na loňské umístění spokojeni. Stejně tak jako s tím, že se po dvou sezonách navrátí zpět z Litohoře do svého města.
Rudíkov a Hrotovice
Zatímco čtveřice výše představených týmů, umístěná v top pětce, může být s uplynulým ročníkem spokojena, jistě jiný průběh si představovali v Rudíkově a Hrotovicích. Přece jen desáté a jedenácté místo může pro mnohé fanoušky být s ohledem na kvalitu kádru a dosavadní působení za očekáváním. Pomineme-li covidová léta a nedohrané ročníky, držel se Rudíkov po svém postupu do I. B třídy vždy v horní polovině tabulky. Třikrát bral sedmé místo, jednou čtvrté a bojovné družstvo bylo nevyzpytatelným postrachem soupeřů. Letos ale mohla fotbalová veřejnost nabýt dojmu, že Rudíkovu poněkud došla šťáva. Zejména na jaře, kdy mužstvo posbíralo pouze jedenáct bodů. Dokonce i sestupující Stonařov měl jarní bilanci lepší o dva body. Fotbalistům Rudíkova tak pro letošek připadlo s dvaceti sedmi body desáté místo. K lepšímu umístění nestačilo ani dvacet gólů útočníka Martina Skryji, třetího nejlepšího střelce soutěže.
Tým Hrotovic se do krajské soutěže navrátil s výsadním postavením. Třebíčský okresní přebor se mu podařilo vyhrát bez jediné porážky, ovšem tuto formu si ale hráči do 7. ligy bohužel nepřenesli. Během zimní pauzy se sice nacházeli na relativně příznivé sedmé příčce, zisk pouhých deseti jarních bojů ale přinesl odsun na jedenácté místo, poslední nesestupové. Nad čím jistě během sezony hrotovický kádr přemýšlel, bylo zpevnění defenzivních řad. Pro Hrotovice je totiž hrozivé zejména skóre inkasovaných branek, které jen jasně sestupující Brtnice s Polnou mají vyšší. Na cifře sedmdesáti pěti obdržených gólů zanechaly jasné stopy vysoké nadílky 8:1 od Stonařova, tři pětky v řadě od Bobrové, Rokytnice a Rozsoch. Těšit hrotovické příznivce alespoň může domácí skalp mistra ligy a sedmnáct branek Tomáše Hadraby.
