Toulky po Třebíčsku – Studnice

Obec Studnice je vzdálena necelých 18 kilometrů severovýchodně od třebíčského Karlova náměstí a asi 12 kilometrů jižně od Velkého Meziříčí. Rozprostírá se v severozápadní Křižanovské vrchovině. Nejvyšším tamějším vrchem je Studnická strážnice (510 m n. m.). Průměrná nadmořská výška vísky je 485 metrů.

Podle údajů z loňského roku v obci žije 132 obyvatel. Severovýchodní okraj Studnic je spoluutvářen řekou Oslavou. Ta pramení nedaleko Žďáru nad Sázavou a po nějakých 100 kilometrech svoji pouť končí v Ivančicích, kde se vlévá do Jihlavy. Za levým břehem Oslavy začíná Žďársko. Nedaleko odsud, již v katastru Dolních Heřmanic, najdete hrad Templštejn. Na území Studnic leží převážně zemědělsky obdělávaná půda. Západní hranice obecního katastru přiléhá k přírodnímu parku Třebíčsko. Ze vsi pochází šlechtický rod pánů ze Studnic. Jeho příslušníci dodnes žijí v Německu, Anglii nebo v USA. V minulosti byly Studnice rozděleny na dvě části. Přičemž jedna spadala do budišovského panství a ta druhá patřila do náměšťského patrimonia. Přibližně do roku 1366 byla víska dílem statku Vaneč. Po smrti Sazemy a Dobše z Vanče připadly Vaneč, Studnice, Zahrádka a Ocmanice markraběti Janu Jindřichovi Lucemburskému (synovi slavného krále-cizince). Téhož roku zdejší majetky získal Jan z Meziříčí. Rovněž k roku 1366 je datovaná první písemná zmínka o obci Studnice na Třebíčsku.

Kolem roku 1447 Jan Lhotka ze Dlužína a Ondřej ze Studnic prodali Studnice a Oslavu Ondřejovi z Jemničky. V dalším průběhu dějin byly Studnice přičleněny k Jasenici, a to až do roku 1649. Následně byly opět pod správou náměšťského panství. V roce 1628 náměšťské panství zakoupil Albrecht z Valdštejna (politik, český vojevůdce a nejvyšší velitel císařsko-ligistických vojsk během třicetileté války). V držení náměšťského panství se poté vystřídala řada dalších majitelů. Až v roce 1752 se vlády nad panstvím ujali Haugwitzové. Jak již víme, ti panství spravovali do reforem v roce 1848.

Oficiální obecní symboly byly Studnicím uděleny v únoru 2004 rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny. Ve znaku Studnice mají v modrém štítě zlatou okrouhlou kvádrovanou studnu převýšenou stříbrno-červeně polceným rakem a provázenou buvolími rohy, pravým červeným, levým stříbrným. Znak obce v sobě spojuje místní historii a jméno vesnice. Dominantní zlatá studna v modrém poli je takzvaným „mluvícím znamením“, které přímo odkazuje na název obce a vychází ze staré pečetě z 18. století. Stříbrno-červený rak a buvolí rohy připomínají rytíře Vanecké z Jemničky, kteří Studnice vlastnili v 15. a 16. století. Modrá a zlatá barva štítu pak vzdávají hold úplně nejstarším doloženým majitelům – vladykům Bystřickým ze Studnic.

K místním pamětihodnostem patří kaple na návsi, boží muka, socha sv. Floriána a kaple z roku 2016 nebo pomník padlým v první světové válce. V obci je činný sbor dobrovolných hasičů, který vznikl v roce 1926. Studnice jsou malebnou vískou na samém pomezí třebíčského okresu. Zvídavý turista uvítá zejména zdejší hezkou a čistou krajinu. V příštím díle se s Toulkami po Třebíčsku zatouláme do Jemnického mikroregionu na návštěvu do obce Menhartice.

Pavel Janega