Na myslivecká setkání se těší všechny děti

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

před 1 hodinou

VÝČAPY (juh) – Po kratší odmlce se vracíme k našemu seriálu o mysliveckých kroužcích. Tentokrát jsme se vydali do nedalekých Výčap a setkali se se skupinkou nadšených myslivců a jedné myslivkyně. Tu už z našeho seriálu známe – je jí Kristýna Dolíhalová, která vede Bažantíky na Bažantnici a ve Výčapech působí jako poradkyně a pomocnice. Místní tým myslivců tvoří Zdeněk Pokorný, Josef Cafourek a Michal Pelech. Místo setkání čtenáři Horáckých novin rovněž znají. Je jím myslivecká chata zdejšího spolku, která letos oslavila padesát let a o jejíchž narozeninách jsme nedávno psali.

Výčapský kroužek není kroužkem v pravém slova smyslu. Zdejší vedoucí to pojali zcela jinak, než jsme viděli jinde. Schůzka se koná přibližně jednou za tři měsíce, ale zato na ni dorazí celá škola i školka. Což je skutečně dětí jako smetí. Protože je však tým myslivců tvořivý, obětavý a může povolat zálohy, zvládá to s přehledem. A děti jsou nadšené!

S nápadem na spolupráci výčapské základní a mateřské školy s místními myslivci přišla učitelka mateřské školy paní Jana Muchowitzová. Původní představa a skutečnost byla, že by se jednalo o klasický kroužek se schůzkami jednou za měsíc, určený pro předškoláky a pátý ročník. Schůzky probíhaly ve všední den dopoledne v rámci výuky, což se však ukázalo jako příliš časté jak pro školu, tak pro vytížené myslivce. Program se ale všem velice líbil a zájem o něj brzy projevily i ostatní děti. Po zralé úvaze, byl tak myslivecký kroužek změněn na celoškolní projekt, do kterého se zapojila celá mateřská škola i všech pět ročníků základní školy. Na jediné dopolední setkání tak dnes dorazí téměř sto dvacet dětí.

Mají kam sáhnout
To vyžaduje jak početný realizační tým, tak pečlivou přípravu, aby žádné dítě nezůstalo stát a nenudilo se. Protože myslivci jsou jedna velká rodina, pozvali si místní nadšenci kolegyni ze slavického mysliveckého spolku Kristýnu, která má bohaté zkušenosti ze skautského oddílu i z vlastního mysliveckého kroužku Bažantíků z Bažantnice. Byla pro ně na začátku skvělým motorem a neocenitelnou rádkyní.

Takové množství dětí je potřeba rozdělit do družstev, která potom putují po stanovištích s různým zaměřením. Zároveň je každé setkání podřízeno jednomu sjednocujícímu tématu. Zkušené učitelky k překvapení myslivců sestavily družstva tak, že jsou v každém zastoupeny všechny věkové kategorie – od nejmenších Čmeláků a Koťátek z mateřské školy až po nejstarší páťáky. To nemůže fungovat, říkali si zpočátku myslivci. Opak je ale pravda. Družstva fungují skvěle. Starší děti se o mrňouse obětavě starají, vodí je za ruku a všechno jim vysvětlují. Malé děti k nim naopak vzhlížejí a učí se daleko snadněji, protože se velkým školákům chtějí vyrovnat.

Opravdové zážitky
Mysliveckých témat je tolik, že vedoucí zatím nemají obavy z jejich vyčerpání. Děti už ve Výčapech zažily ukázky sokolnictví s dravci, setkání s ochočenou liškou Coco i praktickou kynologii. Té se se svým loveckým psem věnoval Zdeněk Pokorný, který předvedl zásady výcviku, péče i správného chování ke zvířatům. Součástí programu bývá i střelba na terč nebo tvořivé dílny, kde si děti vyráběly například dřevěné zápichy do květináčů nebo ptačí budky, které zdobí okolí školy a školky.

Inspiraci pro práci s mládeží čerpají výčapští myslivci z kurzu základů pedagogiky v Hranicích na Moravě, na který vzpomínají s vděčností i humorem. Nechtějí po dětech pasivní sezení, ale sázejí na pohyb a prožitek. Velkým hitem je dobrodružná lesní stezka s plněním úkolů, kde dětské týmy soutěží v přírodovědných dovednostech. Do budoucna plánují po dokončení nového sociálního zázemí u chaty, kde vybudovali i sprchy, noční stezku odvahy s přespáním ve stanech. Chtějí tak dětem ukázat noční les a naučit je překonávat strach ze tmy a neznámých zvuků.

Myslivectví doopravdy
Výčapský spolek se nezaměřuje pouze na teorii, ale děti zapojuje do reálné péče o krajinu a volně žijící zvěř. Krásné zážitky mají školáci z akce, při které sbírali bažantí vajíčka. Michal Pelech je potom umístil do domácí líhně a děti se chodily samy dívat, jak se padesátka malých bažantíků líhne ze skořápek. Děti se tak osobně podílely na záchraně vajíček, která by jinak při sečení luk pod žacími lištami neodvratně podlehla zkáze. Na začátku nového školního roku mladé bažanty společně vypustí do volné přírody.

Místní myslivci se intenzivně věnují také návratu koroptví a divokých králíků, pro které Michal Pelech se svým otcem vybudoval speciální voliéry. Děti se u nich učí, co králíkům do krmelců nosit a co jim naopak škodí. Učí se chápat, že příroda je lidskou činností oslabena a je naší povinností jí pomáhat. Je hezké, když malé děti vysvětlují některým dospělým, že to myslivci nedělají proto, aby si měli na co vystřelit, ale proto, že tato zvířata do naší krajiny patří a že koroptev je celoročně hájený druh. Láska k přírodě, sázení ovocných stromů a čištění studánek ukazuje nejmladší generaci pravou tvář myslivosti.

Všichni za jeden provaz
Úspěch projektu stojí na úzké spolupráci celého týmu a místních institucí. Vedle základní trojice pomáhají s organizací další členové spolku Zdeněk Řezáč ml., Josef Rygl a Petr Kříž. Významnou oporou je ředitelka Základní školy a mateřské školy Výčapy Marie Bartíková, učitelka mateřské školy paní Muchowitzová i starosta obce Zdeněk Voltr. Velkou morální podporou pro celý tým je také dlouholetý člen spolku Ing. Stanislav Řezáč, který je sice připoután na lůžko, ale dění ve spolku neustále se zájmem sleduje.

Odměnou za vynaložené úsilí je pro myslivce bezprostřední dětská radost. Děti se na další setkání v lese těší dlouho dopředu a své průvodce při náhodných setkáních v obci nadšeně zdraví. Společné zážitky v přírodě tak ve Výčapech budují silné mezigenerační pouto a přirozený vztah k rodnému kraji.
Skvělou satisfakcí za tuto práci byla i účast v soutěži ČMMJ Myslivci pro přírodu. Místní myslivci v ní reprezentovali projekt výsadby ovocných stromů v lokalitě u Výčap, na kterém se děti z místní školy a školky přímo podílely, a pomohly tak vytvořit lepší prostředí nejen pro tamní divoké králíky, ale i pro budoucí generace.