Ta procházka jarní oborou neměla chybu

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Redakce

za 1 den

NÁMĚŠŤ NAD OSLAVOU – Komentovaná procházka Oborou Kralice byla i letos již tradiční součástí doprovodného programu Chovatelské přehlídky trofejí, kterou v areálu náměšťského zámku uspořádal Okresní myslivecký spolek v Třebíči a Lesy České republiky.

Dobře udělal ten, kdo se nezalekl nedělní předpovědi počasí slibující na odpoledne déšť, a vypravil se do Náměště hned po ránu. Dopoledne totiž spadlo jen pár kapek a pod zataženou oblohou to byla mezi 9. a 12. hodinou procházka starobylým jarním lesem velmi příjemná. Prohlídka daňčí obory pro adepty myslivosti a veřejnost letos přilákala na 80 zájemců. Byli mezi nimi senioři kráčející o holích i miminka, co se celou cestu vezla v kočárku. Již tradičním průvodcem oborou byl vedoucí odboru životního prostředí náměšťské radnice Tomáš Sedláček, kterého ve výkladu doplňoval správce obory Jaroslav Adámek.

Už před husity
Obora Kralice je velmi starý objekt a myšlenka na ni se možná zrodila už v závěru vlády císaře Karla IV. Podle některých badatelů totiž musela být založena již před husitskými válkami. Daňčí zvěř do Mohelna a náměšťského panství pravděpodobně dovezl Jan mladší z Meziříčí, který od roku 1377 vlastnil Náměšť a od roku 1398 také Mohelno. Pobýval velmi často na válečných výpravách v Lombardii v severozápadní Itálii a je možné, že daňčí zvěř byla součástí jeho válečné kořisti. Městečko Mohelno má ve znaku daňka od roku 1417. Tehdejší majitel Petr z Mohelna, přívrženec krále Zikmunda, si požádal, aby byl městečku udělen nový znak. Král svolil, aby městečko přijalo znak se sedícím daňkem ve středním zlatém poli. Nyní je obora režijní honitbou Lesní správy Náměšť.

Torza velikánů
Prostředí obory každého návštěvníka zaujme torzy odumřelých stromů. Na zemi ležící těla staletých velikánů pokrývá mech a vše je ponecháno tlení a rozpadu. Obora je přírodní památkou, kde se rozpadající dřevo dává k dalšímu využití tesaříkům obrovským, páchníkům hnědým a dalším vzácným broukům. Zvláštní ochraně podléhá několik set velmi starých dubů a habrů s obvodem kmene nad 300 cm. To vše citlivé duše vede k myšlenkám na ono známé: Co jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?
Bylo by ale naivní si myslet, že čas a změny v přírodě obory probíhají pomalu. V posledních deseti letech například z obory kvůli kůrovcové kalamitě prakticky zcela vymizely jehličnaté stromy. Na lesním porostu v oboře se podepsala i vichřice před několika lety. A průběh letošního jara ukázal, že nyní v dubnu příroda nedokázala zdaleka naplnit několik malých rybníčků sloužících jako napajedla pro zvěř. To je v tuto dobu jev docela alarmující. Rovněž tři potoky, které prý kdysi oborou tekly, už dávno vyschly. Také letos se ale zájemcům poštěstilo spatřit několik desítek kusů daňčí zvěře a v závěru procházky si mohli v oboře prohlédnout i lovecký zámeček.
Návštěvu Náměště pak mohli všichni zúčastnění zakončit prohlídkou trofejí v obřadní síni státního zámku a výstavky výtvarných prací dětí i dospělých tamtéž. Mnohým jistě po té tříhodinové chůzi oborou výborně chutnal i stylový myslivecký oběd v zámeckém penzionu.

Text a foto: Arnošt Pacola