Láz je od roku 2020 členskou obcí Moravskobudějovického mikroregionu a najdete jej přibližně 7 kilometrů jižně od Moravských Budějovic a 30 kilometrů jižně od města Třebíč. Těsně přiléhá k Novým Syrovicím. Název vesnice je pravděpodobně odvozen od slova láz, které označuje místo vzniklé vykácením lesa. Víska vznikla na místě původního dvora Lazce.
V téměř celém obecním katastru se nalézá zemědělsky obdělávaná půda. Les je pouze okolo Hájského rybníka. Ten má rozlohu větší než 5 a půl hektaru a protéká jim Syrovický potok. Stojí u něj bývalý Hájský mlýn ze začátku 19. století. Část jižní hranice vísky je spoluutvářena Spetickým potokem. Nejstarší dochovaná písemná zmínka o Lázu pochází z roku 1498, kdy je zmíněn jako součást zboží, které Vladislav II. získal od Jindřicha z Lichtenburka. Kolem roku 1510 byl původní dvůr Lazce součástí bítovského patrimonia. Tou dobou byly Láz a Syrovice prodány Půtou z Lichtenburka Janu Mstěnickému ze Mstěnic. Posléze Lazec spadal do syrovického panství. V době předbělohorské Jan Čejka z Olbramovic (příslušník českého rytířského rodu, který získal významný úřední post Nejvyššího písaře Markrabství moravského) zakoupil Láz, Syrovice, Častohostice
a Krnčice. Po bitvě na Bílé hoře mu byl majetek zkonfiskován a prodán Adamu Gabelhouerovi. Roku 1683 panství nabyli pánové z Ostašova. Jedním z posledních panských rodů vlastnící tamější statky byl rod Nimptschů. Se začátkem 20. století byl ve vsi postaven sklad piva, mlýn a roku 1931 byla vesnice elektrifikována. Sbor dobrovolných hasičů byl založen v roce 1934 a je aktivní i dnes. Spolupodílí se na pořádání různých obecních kulturních akcí a od roku 2024 má novou hasičskou zbrojnici. Mezi místní pamětihodnosti patří dřevěná zvonička ze začátku 19. století a poklona z konce 18. století. Po druhé světové válce byla odhalena pamětní deska obětem války. V současnosti má ves Láz 97 domů a 295 obyvatel. K osobnostem, které jsou spojeny
s obcí Láz, patří pedagog, spisovatel, malíř a sochař Josef Kapinus. Z jeho výtvarných děl je známa Pieta u Březinova hrobu v Jaroměřicích nad Rokytnou. Rovněž zhotovil i několik pamětních desek obětem nacismu. Dále je potřeba vzpomenout ještě na vrata
v jaroměřickém kostele sv. Markéty, na nichž zachytil čtveřici evangelistů.
Věnoval se i vlastivědě – je spoluautorem jaroměřického památníku. Roku 1969 byl oceněn a při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny obdržel pamětní medaily. Sportovec a silák Anton Nejedlík (1883–1967) byl nejmladším ze 6 dětí v selské rodině z Lázu. Na mistrovství světa v roce 1908 konaném ve Vídni se jako reprezentant Rakouska-Uherska umístil na druhém místě. Anton Nejedlík byl prvním Čechem, který na mistrovství světa ve vzpírání získal medaili. Český novinář a spisovatel Josef Nejedlík (1909–1942) byl úředníkem zemského kontrolního úřadu a redaktorem časopisu Moravský hospodář. Za německé okupace se aktivně zapojil do odboje s vazbami na špionážní síť Avala–Modrý kruh. Během srpna 1941 byl odsouzen za přípravu velezrady. Přestože obžaloba neměla proti Nejedlíkovi pádné důkazy, nepropustila ho a předala ho brněnskému gestapu, které odbojáře odeslalo do koncentračního tábora v Osvětimi. Zde později zemřel. Pro jeho zásluhy mu prezident Československé republiky udělil 17. listopadu 1945 Československý válečný kříž in memoriam. V dalším díle s Toulkami po Třebíčsku zavítáme do sousedních Nových Syrovic.
Pavel Janega
