Jan Uher

před 7 hodinami

STŘÍTEŽ (juh) – Kostelík sv. Marka ležící na návrší u Stříteže se brzy dočká nových hydroizolací. V rámci těchto prací probíhá v těsné blízkosti starobylé sakrální stavby záchranný archeologický výzkum. A ač se zpočátku zdálo vše jasné, přináší více otázek než odpovědí. U výzkumných prací jsme zastihli archeology Milana Vokáče a Aleše Hocha z archeologického oddělení Muzea Vysočiny Jihlava.

Nejdříve nás Milan Vokáč vzal do kostela nahoru na kruchtu či kůr: „Kostel sám je poměrně unikátní v tom, že nikdy neprošel příliš velkými přestavbami, zejména co se týče půdorysu. Je to vidět na tom, jak je vnitřní prostor drobný. Loď je téměř čtvercová a podívejte se na tu ohromnou sílu zdí. Takhle si člověk může představit, jak to vypadalo v románské době. Drobný kostelík se čtyřbokým presbytářem a dnešním plochým dřevěným stropem, který však pořád budí dojem toho původního, jaký bych si dovedl představit už v 1. polovině 13. století. Ačkoliv obvodové zdivo kostela nebylo přestavěno, okna i dveře různě upravovány byly. Například údajně původní vchod je s okny v evidentním nesouladu, což ukazuje, že došlo k jejich přeložení a k rozšíření vchodu.“

Kamenných staveb tehdy ještě mnoho nestálo a převážná část z nich byly právě kostely. Ty sloužily nejen k církevním obřadům, ale mohly také suplovat pevnosti – místa posledního útočiště v případě napadení. K úvahám, že to tak bylo i v tomto případě, vede archeology zazděný vchod v prvním patře věže. Podle jedné z teorií tu totiž ve 13. století existovalo opevněné sídlo tehdejší šlechty – tzv. dvorec. Kostel by tak disponoval zvýšenou tribunou pro pána, přístupnou z nedalekého dřevěného paláce po pavlači pouze skrze věž. V případě nebezpečí se pavlač dala strhnout a prostor věže se proměnil v nedobytné útočiště, které nešlo zapálit – zároveň mohlo místo sloužit i jako trezor cenností. Tyto románské stavby jsou tak často fascinující svou kombinací sakrálních a obranných prvků, čemuž nasvědčuje také poloha kostela. Stojí na ostrožně se strmými srázy na západní i jižní straně a dobře přístupný byl jen z východu.“

Aleš Hoch se však spíše přiklání k variantě, že archeologický výzkum na severní straně kostela zachytil středověkou faru, která je u sv. Marka doložena až počátkem 17. století. Mohla být ovšem přestavěna právě z původního paláce. Také se zde nacházely tzv. sídlištní vrstvy obsahující zbytky stavební suti dokládající bourání a přestavby či základ chlebové pece ze 14. století. To opět naznačuje, že v areálu mohly být obytné prostory, snad součást zmíněné fary. Mezi drobnými nálezy se objevily zlomky středověkých a novověkých střešních prejzů, keramika z 13.–20. století a několik mincí – např. parvus Jana Lucemburského s ořezanými okraji ukazujícími na snahu získat pro sebe trochu vzácného stříbra. Mladším nálezem, v porovnání s ostatními, je psí známka z roku 1880 s nápisem Dogemeinde Třebíč. 

Výzkum také ukázal, že stavba kostela má dvě hlavní fáze – nejprve byl postaven presbytář a loď, k nimž byla později přistavěna věž. Zajímavé bylo i zjištění, že severní část sakrálního areálu nebyla téměř využívána k pohřbívání. V rámci archeologických sond se našly pouze tři dětské hroby, z toho jeden novorozenec. Naopak v jižní části výkopu se našly především vrstvy ze hřbitova, ačkoliv lidské ostatky zde byly již jen v druhotných polohách. Oba archeologové přiznávají, že zde čekali daleko více hrobů, zklamaní však rozhodně nejsou, protože i když jim rukama prošly už stovky lidských ostatků, není to věc, na kterou by se těšili.  Pokud by se během výzkumu podařilo narazit na nejstarší pohřbené lidi, pocházeli by pravděpodobně z dnes již zaniklé vsi Kosovice, ke které kostel patřil. O její podobě se ovšem nedochovaly žádné průkazné zprávy, vyjma zmínky v listině z roku 1225, která se však spíše týká Kožichovic než Kosovic. Samotný kostel sv. Marka se v písemných pramenech objevuje až na počátku 15. století, a to jako kaple patřící ke kostelu sv. Martina. 

Svatý Marek tak zatím klade více otázek než odpovědí. „Zpočátku se nám zdálo všechno jasné, ale čím více jsme kopali, tím více otázek se nad našimi výkopy vznášelo,“ popisuje průběh výzkumu Milan Vokáč. „Nalezli jsme zde stopy po pestrých sídlištních aktivitách. Prolíná se tu sakrální a pohřební areál s tím světským, což v této míře není úplně obvyklé. Navíc tady ta pec,“ ukazuje nám těleso prastaré pece, snad jen dva metry od zdi kostela. „Zatím ani nemáme jasno v tom, zda byla uvnitř nějaké stavby, nebo venku. Zatím je to padesát na padesát,“ popisuje složitou situaci Aleš Hoch.
Je krásné sledovat oba badatele, kteří neustále hledají další a další stopy, vyslovují a hned zase vyvracejí teorie a postupně se tak snaží poskládat mozaiku, která utvářela naši minulost. Vykopávky už budou muset letos končit, a i když se k žádnému definitivnímu závěru nedohrabou, nevadí. Vše je pečlivě zdokumentováno, zakresleno, nafoceno, zaměřeno. A jednou, až zde budou opět probíhat nějaké zemní práce a archeologové se vrátí, začne svatý Marek na otázky historiků odpovídat.

Foto HoN: Jan Uher