ŠTĚMĚCHY (herb) - Co se zdravého životního stylu týče, tak po vánočním hodování se člověk bleskurychle vrátí do reality. Ačkoliv zrcadlo může zkreslovat, rafička na váze je zkrátka nemilosrdná. Smažené rybí pochoutky, kilogramy bramborového salátu, svíčková i nepřeberné množství cukroví. A těch piveček! Toť jen krátký výčet menu posledních dní, které je nyní zapotřebí spálit. K dosažení návratu do někdejší formy existuje hned několik možností. Může se zdát, že takovou nejméně náročnější může být procházka přírodou. To by však dotyčný neměl mít namířeno na nejvyšší vrchol regionu. Ještě navíc obsypaného přírodní ledovou tříští. Jak je patrné z lehce motivačního úvodu, ani letos se závěr kalendářního roku neobešel bez tradičního výšlapu na horu Mařenku. Tentokrát v sobotu 27. prosince.
Jistě, spálení každé kalorie se náramně hodí. Zvláště pak po vánočním lenošení. Ovšem při každoročním výšlapu na Mařenku jde sportovní výkonnost na druhou kolej. Smyslem setkání pod rozhlednou je předně setkání se svými přespolními známými. O tom také svědčí povinná výbava většiny účastníků, kterou by si sportovec do své tašky běžně nebral. V jednotlivých batůžcích by se dalo najít vesměs totožné - termoska s čajem či kávou, špekáček, plechovka piva a samozřejmě kořalka. Zejména řetízkující pálenka, ať už v placatce nebo v objemnější láhvi, nesmí chybět. Její přibalení na túru má především tři důvody. Ochrana proti zimě šla tentokrát stranou, počasí výšlapu poslední prosincovou sobotu zcela přálo. Co by ale lidé koštovali během dlouhé cesty a čím by si na samém vrcholu připili k novému roku, nemít ji s sebou?
Pod rozhlednou se ale tradičně připíjí také šampaňským, které zde úderem dvanácté hodiny odšpuntují a následně i účastníkům rozlejí starostové sedmera obcí mikroregionu Podhůří Mařenky. Také na tomto setkání se odrazila řádící chřipková epidemie, což se například projevilo na poněkud skromnějším starostenské reprezentaci. Láhví šampaňského se tentokrát chopili pouze představitelé čtyř obcí - Stanislav Štork z Rokytnice nad Rokytnou, Zdeněk Skála z Předína, Pavel Vařbuchta z Čáslavic a Zuzana Svobodová ze Štěměch. Poslední zmíněná se také coby předsedkyně mikroregionu ujala novoroční zdravice. „Myslím, že to nebudu nijak natahovat. Všechno nejlepší vám všem do roku 2026,“ napnula své veškeré hlasivky štěměšská starostka. Na větší projevy to skutečně nebylo, ty si musí Svobodová i její kolegové nechat na jindy. Mezi několika sty návštěvníky by se totiž jejich slova ihned rozplynula. Navíc dlouhé monology směrem do davu nepřebijí podání ruky a osobní přání. Během sobotního poledne pak z nejvyššího vrcholu Třebíčska opět vanuly tóny dechových nástrojů. Tentokrát ne od pravidelného nadšence, který zde z rozhledny rok co rok hraje koledy, ale od poněkud osekaného sboru Trubačů z Bažantnice.
Zatímco cesta směrem nahoru může být pro mnohé velmi obtížná, zpět domů se jde o něco lépe. Tomu napomáhá nejen reliéf krajiny, ale především lákadlo v podobě guláše a točeného piva v jednotlivých obcích. Za ty kilometry zcela zasloužené. Krásná to tradiční tečka za kalendářním rokem už od samého začátku 21. století.
