Chovatelská tradice na Stařečce trvá, ale nadšenců ubývá

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

před 52 minutami

TŘEBÍČ (juh) – Každou třetí neděli v měsíci platí v Třebíči po dlouhá desetiletí stejné pravidlo. Chovatelský areál v ulici Vítězslava Nezvala na Stařečce se promění v rušné tržiště i společenské centrum. Místní i přespolní chovatelé králíků, holubů, drůbeže či exotického ptactva sem přijíždějí prodávat, nakupovat a vyměňovat si zkušenosti. Třetí srpnová neděle roku 2026 nebyla výjimkou, i když atmosféra na burze zřetelně odráží proměnu dnešní doby.

Chovatelství má v Třebíči hluboké kořeny spojené s drobnými zemědělci a dělníky, pro které byl chov zvířat obživou i vážnou vášní. Během dekád se spolkový život zformoval do oficiálních struktur, přičemž okresní organizace Českého svazu chovatelů byla registrována v prosinci 1976 a třebíčská základní organizace působí v dnešní právní formě od roku 1996. Srdcem veškerého dění se stal právě areál na Stařečce. Chovatelé si zde postupně svépomocí vybudovali kryté haly, klece i zázemí s občerstvením, které dnes představuje jedno z mála takto ucelených chovatelských center v celém regionu. Kromě měsíčních burz se tu na podzim konají i velké tradiční výstavy.

Jak vypadá samotný provoz burzy a v jaké kondici se spolek nachází, přiblížil jednatel třebíčské organizace. „Burza funguje jednoduše. Kdo co přinese, to si sám prodává. Scházíme se každou třetí neděli v měsíci a jednou za rok pořádáme velkou výstavu. Jenže chovatelů je čím dál méně. V naší základní organizaci je nás dnes kolem dvaatřiceti a věkový průměr je hodně vysoký. Většinou jsme sedmdesátníci a starší,“ popisuje nemilosrdnou realitu jednatel spolku.

Zatímco před lety do areálu proudily zástupy lidí a burza praskala ve švech, dnes je návštěvnost výrazně skromnější. Aby spolek dokázal chovatelský areál vůbec udržet v provozu, vybírá od prodejců i návštěvníků symbolické vstupné třicet korun. „Dřív si chovatelé dělali veškeré opravy a nátěry sami v rámci brigád, ale dnes už na to starší členové nestačí a musíme si na práce najímat firmy,“ vysvětluje jednatel.

Úbytek zájemců o chovatelství je patrný nejen ve městě, ale i na vesnicích. Dřívější běžný obrázek, kdy mělo králíky nebo drůbež téměř každé stavení, je minulostí. Vedle nezájmu mladší generace komplikuje chovatelům život také postupující digitalizace. Zavedení povinné elektronické registrace chovů je pro mnohé starší chovatele nepřekonatelnou překážkou. „Pro starší lidi je obrovský problém muset všechno hlásit přes počítač a elektronické systémy. Mnozí z nich se na to raději vykašlou a s chovem skončí. Přitom ti zbývající chovatelé to dělají čistě ze srdce a pro radost, nikdo na tom nebohatne,“ podotýká jednatel.

Přestože tradiční koníček čelí těžkým časům, třebíčští chovatelé se nevzdávají a snaží se udržet spolkový život živý. Na burze jsou sice převážně pamětníci, ale občas se mezi nimi objeví i mladá tvář, což dává naději, že třebíčské chovatelství úplně nevymizí. „Držíme to zkrátka dál, seč nám síly stačí, aby tradice na Stařečce nepokračovala jen v kronikách, ale i naživo,“ uzavírá jednatel spolku.

Foto HoN: Jan Uher