Petra Klementová

před 57 minutami

STUDENEC (pek) - Staré krámy z půdy, nebo poklady, které už jinde nekoupíte? Pohled na věci nabízené na burzách se může značně lišit. Někdo netrpělivě vyhlíží jejich termíny a vyráží s jasným cílem ulovit zajímavý kousek. Jiný přijde jen ze zvědavosti a nakonec odchází s plnou taškou.

O prvním zářijovém víkendu měli lidé na Třebíčsku hned dvě příležitosti. V sobotu 5. září se konala burza v Lukově u Moravských Budějovic, v neděli 6. září pak ve Studenci. Právě tam jsme se vydali i my.
Už příjezd do Studence napovídal, že o malou akci rozhodně nepůjde. Od ranních hodin přijíždělo jedno auto za druhým. Na příjezdových komunikacích se tvořily kolony a z parkoviště mířily k místnímu hřišti davy návštěvníků. V areálu na ně čekalo více než dvě stě prodejců. Každý si svůj malý obchod zařídil po svém. Někomu stačil otevřený kufr auta, jiný vyložil několik beden na zem. Zboží leželo na plachtách, stolech, v krabicích i přepravkách. Někdo prodával přímo z dodávky či vlečky, další svými věcmi zabral několik metrů.

A co bylo k mání? Snad jednodušší by bylo vyjmenovat, co tu nebylo. Staré vázy, porcelán, keramika, hrníčky, skleněné misky, konvičky, remosky, nádobí, hodiny, obrazy, knihy, mince nebo nejrůznější nářadí. Vedle nich ležely staré cedule, vojenské předměty, helmy, pásky, nože, plyšáci nebo třeba houpací koník. Nechyběla ani jízdní kola a další věci, jejichž původní účel už možná mladší návštěvníci ani neznali.
Velkou kapitolou byly nejrůznější součástky. Šroubky, kolečka, převody a díly do aut, motorek, strojů a kdo ví čeho ještě. Právě u těchto míst se často zastavovali muži. Zatímco nezasvěcený člověk viděl starý rezavý kus železa a přemýšlel, k čemu by ještě mohl být, někdo jiný přesně věděl, co před sebou má a proč to potřebuje. Pozornost budily také zbraně a vojenské předměty.

Uličkami mezi prodejci proudily davy lidí. Návštěvníci se zastavovali, skláněli k věcem rozloženým na zemi, otevírali krabice a pečlivě se probírali nabídkou. Co chvíli bylo z jedné či druhé strany slyšet otázku: „Za kolik tohle?“ A hned následovala odpověď s cenou nebo pokus o smlouvání. „A když si vezmu obě, dáte mi je za tři sta?“ Podobné obchodování bylo slyšet prakticky na každém kroku. Někteří prodejci přitom nenabízeli jen samotnou věc. Dokázali k ní přidat i její příběh, stáří nebo vysvětlit, k čemu kdysi sloužila. A právě v tom je možná kouzlo podobných burz. To, co by jeden bez váhání vyhodil při vyklízení půdy nebo dílny, může druhý dlouhé měsíce shánět.

Zkušenější návštěvníci proto přicházeli připraveni. Velké nákupní tašky a pevné kabely byly k vidění ještě dříve, než jejich majitelé vůbec něco koupili. „Nejdu pro nic určitého, ale kdyby náhodou, tak jsem si kabelu vzala,“ usmívala se jedna z návštěvnic. Při pohledu na lidi odcházející z areálu se ukázalo, že podobná příprava nebyla vůbec zbytečná. V rukou nesli tašky, krabice i objemnější úlovky a jen málokdo mířil zpět k autu úplně s prázdnou.

Studenecká burza ale dávno není pouze místem pro staré a použité věci. Mezi nimi se objevovalo i nové zboží. Koupit se daly levandulové výrobky, oblečení, dřevěné dekorace, květiny nebo něco dobrého k zakousnutí, například máslové trubičky. Vedle starého porcelánu tak klidně stál prodejce s novými výrobky a o pár metrů dál zase nabídka rostlin.

Burza ve Studenci má za sebou více než třicet let. Začínala jako menší auto moto burza s několika prodejci. Postupně se ale rozrůstala a dnes je z ní burza prakticky všeho. Pravidelně ji navštěvuje kolem tří tisíc lidí a pohled na nedělní areál ukázal, proč si své příznivce stále drží.

Pro někoho jsou věci rozložené na plachtách jen hromadou starého harampádí. Pro jiného je právě mezi nimi součástka, která mu chybí do starého stroje, hrnek do sbírky, vzpomínka na dětství nebo předmět, který už v běžném obchodě jednoduše nenajde. A právě proto se lidé mezi stovkami metrů nejrůznějšího zboží dokážou probírat celé dopoledne.

Foto HoN:
Petra Klementová