MORAVSKÉ BUDĚJOVICE (pek) – Když před čtyřmi lety usedl do křesla starosty Moravských Budějovic, sám netušil, co všechno tato práce přinese. Martin Ferdan dnes mluví o povedených projektech i chvílích frustrace, především ale o lidech, pokoře a odpovědnosti, kterou s sebou vedení města nese.
Do čela města přicházel po dvaadvaceti letech práce u policie a s představou, že řada věcí půjde jednodušeji. Dnes otevřeně přiznává, že realita byla jiná. Přesto by neměnil.
Když se ohlédnete za uplynulými čtyřmi lety, jaké pro vás jako starostu byly?
Utekly neskutečně rychle. Je až neuvěřitelné, jak ten čas letí. Role starosty je o každodenním rozhodování a neustálém kontaktu s lidmi. Je to práce jako každá jiná, ale zabere vám prakticky 24 hodin denně. Té důvěry a možnosti pracovat pro občany si velmi vážím. Je to úžasná zkušenost.
S jakými představami jste do funkce nastupoval a v čem byla realita jiná?
Možná byla moje očekávání až příliš velká. Párkrát jsem si říkal, že to bude jednodušší. Předtím jsem pracoval v jiné sféře a v čele města jsem nikdy nestál. Myslel jsem si, že na tom nemůže být nic tak složitého. Realita je ale jiná. Největší překvapení pro mě bylo, že všechno nejde tak rychle, jak bych si představoval. Město pracuje s veřejnými prostředky, musí fungovat transparentně a všechny procesy mají své zákonné postupy a lhůty. Pak jsou tu samozřejmě i rozhodnutí, která nejsou příjemná, ale musíte je udělat a nechovat se přitom populisticky. I tak si myslím, že se za čtyři roky zvládla spousta práce.
Který projekt vám za uplynulé období udělal největší radost?
Já mám radost úplně ze všeho, co se podaří. Nemusí to být jen dílo za sedmdesát milionů korun. Mám radost třeba i z veřejných toalet. Někdo říkal, že byly drahé, ale jsou na místě, kde lidem taková možnost chyběla, a veřejnost je používá.
Samozřejmě mám velkou radost i z větších projektů. Ze základní školy, sportovního areálu, fotbalového hřiště a atletického oválu. To je něco, co se tady dalších padesát let nemusí opakovat. Pokračovali jsme také v tom, co započalo předchozí vedení města. Je potřeba tyto věci dokončit, protože mají sloužit našim občanům, dětem a dalším generacím.
Radost mám i z cyklostezky směrem k Heřmanskému kopci. Pro někoho byla kontroverzní, ale propojili jsme město s krásným kusem zeleně, odkud je nádherný výhled na Moravské Budějovice. A mohl bych pokračovat dál. Nová kabina na zimním stadionu, opravy, nové ulice nebo osvětlení. Čtyři roky jsou strašně krátká doba a myslím si, že se toho podařilo udělat opravdu hodně.
Když se ohlédnete zpět, je něco, co se nepodařilo podle vašich představ?
Jsem spíš pozitivní člověk, takže nad tím musím přemýšlet. Určité rezervy vidím třeba v mezilidských vztazích. Ne vždy se názory od začátku potkají. Já se ale rád s lidmi domluvím. Je to o diskusi, hledání společných témat a vzájemné toleranci. Nemáme patent na rozum.
Frustraci jsem zažíval například kolem budovy LDN. Jsem velmi rád, že kraj jako zřizovatel třebíčské nemocnice tuto službu v naší budově provozuje. Považuji za důležité ji v Moravských Budějovicích udržet. Potřebná rekonstrukce výtahové šachty ale trvala kvůli povolovacím procesům déle, než bych si představoval. Právě u podobných věcí si někdy říkám, že by všechno mohlo jít rychleji.
Jak se podle vás Moravské Budějovice za poslední čtyři roky změnily?
To by možná byla spíš otázka na naše občany. Myslím si ale, že je to vidět například v kultuře. Beseda funguje skvěle a máme bohatý kulturní program. Po covidu, který společnost velmi zasáhl, se lidé znovu vracejí na společenské akce. A to je důležité. Snažíme se akce dělat bohatší a pestřejší. Máme celoroční program a například v adventu je téměř každý den možnost někam zajít a nasát vánoční atmosféru. Na tak malé město je podle mě až neuvěřitelné, jak bohatý program tady máme. Myslím si, že se v Moravských Budějovicích žije dobře.
Co považujete za největší výzvy pro město v dalších letech?
Těch výzev je spousta. Chceme pokračovat v budování cyklostezky a revitalizovat městský park včetně prostoru letního kina. Velkým tématem je bydlení a udržení mladých lidí ve městě. Řešíme možnosti družstevního bydlení a připravujeme pozemky v lokalitě Mexiko pro rodinné domy i řadovou zástavbu. Dalším tématem jsou lékaři, například pediatři. Jednal jsem s mladými absolventy medicíny a doufám, že se nám podaří některé z nich v Moravských Budějovicích udržet.
Velkou radost mám také z toho, že jsme od státu získali budovu bývalého finančního úřadu. Trvalo to dva roky. Chtěli bychom tam přesunout knihovnu a vytvořit z ní místo, kam si lidé nepřijdou jen půjčit knihu, ale kde budou moci také posedět a strávit čas. Část budovy bude sloužit městskému úřadu, který dnes bojuje s nedostatkem prostor.
Máme také koupaliště, které slouží čtyřicet let, zimní stadion a další sportoviště, která potřebují investice. Těch věcí, které máme v hlavách, je opravdu hodně.
Jak vás čtyři roky ve funkci změnily?
Dvacet dva let jsem pracoval u policie, takže jsem si myslel, že jsem odolný vůči stresu. Tady mě ale asi nejvíc překvapily sociální sítě. Nevěřil bych, jak na mě budou působit. Vím, že je to virtuální svět, kde se může vyjadřovat každý a jakkoliv, ale podle mě tomu někdy chybí určitá etika. Měli bychom se tam chovat stejně jako ve společnosti. Nemusíme mít všichni stejný názor. Pojďme spolu otevřeně komunikovat, diskutovat a hledat cestu. Není potřeba se vzájemně napadat a urážet. Buďme k sobě slušní.
Říkáte, že práce starosty je prakticky na 24 hodin denně. Dokážete vůbec vypnout?
Lidi mám rád a setkávání s nimi mě nabíjí. Ať už je to při kulturních akcích, na náměstí nebo jen tak v ulicích. Těší mě, když se lidé baví, když se potkávají a samozřejmě když za mnou někdo přijde a řekne: „Hele, děláte to dobře.“ To je obrovská vzpruha a dodává mi to energii.
Velkou oporou a místem, kde dokážu opravdu vypnout, je ale samozřejmě rodina. Poštěstilo se nám koupit si vysněný dům. Tam čerpám hodně energie. Moravské Budějovice jsou pro mě město, kde když se narodíte, chcete tady žít.
Odpočívám na zahradě, rád si vyjedu na kole nebo na motorce. Mám třicet let starou motorku, veterána. Udělám si třeba hodinový okruh po okolí, jsem chvíli sám a přemýšlím. O práci, ale také o tom, jak je ten svět hezký a jak se nám vlastně dobře žije.
Jak vaši práci vnímá rodina? Změnilo starostování váš rodinný život?
Samozřejmě ano. Nejsem člověk, který by něco dělal napůl. Když mám práci rád, věnuji se jí naplno. Jsem moc rád, že to žena, dcera i celá rodina respektují a vědí, že je to někdy náročné. Když mohou, doprovázejí mě na kulturní akce a další události. Moc si toho vážím.
Když mám možnost, snažím se být s nimi. Jezdíme na kola, máme letní dovolenou nebo týden na horách. Naučil jsem se, že jsou chvíle, kdy je potřeba opravdu vypnout. Třeba dva nebo tři dny se snažím nebýt úplně v centru dění. Bez toho to nejde.
Napadlo vás někdy během těch čtyř let, jestli vám všechny starosti stojí za to?
Samozřejmě, takových chvil bylo několik. Ne vždy jsou příjemná zastupitelstva a některá rozhodnutí nebo situace člověka stojí hodně energie. Někdy musí nechat emoce vychladnout, srovnat si všechno v hlavě a jít dál.
Nakonec ale vždycky převáží to pozitivní. Radost mi dělá, když vidím, že se něco podařilo a že věci, na kterých jsme pracovali, začnou skutečně sloužit občanům. Právě takové chvíle mi připomínají, proč má tahle práce smysl.
Proč jste se rozhodl znovu kandidovat?
Čtyři roky utekly strašně rychle a máme před sebou ještě spoustu práce. Máme rozdělané projekty a věci, které bych rád viděl dokončené. Mě tahle práce baví a mám z ní radost. Zároveň to ale není jen o mně. Je za tím celý tým lidí, kteří pro město pracují, a já si každého z nich vážím. Pokud nám občané dají znovu důvěru, rád bych v té práci pokračoval.
Pokud dostanete důvěru i podruhé, chcete něco dělat jinak?
Doufám hlavně, že se nezměním. Už na začátku jsem říkal, že lidé by podle mě měli podobné funkce vykonávat dvě, maximálně tři volební období. Člověk nesmí do takového křesla vrůst. Starosta musí umět rozhodovat pevně, někdy i zvednout hlas, ale zároveň musí mít empatii, naslouchat a být blízko občanům.
Co je pro vás při vedení města nejdůležitější?
Když jsme nechali obnovit portál nad vchodem do městského úřadu z konce 16. století, restaurátoři odkryli původní latinský nápis. Jeho překlad zní: „Milujte spravedlnost, vy soudcové země.“ A to mi dává obrovský smysl. Přesně tak by podle mě mělo vedení města přistupovat k lidem. Jsme úplně normální lidé. Nebuďme namyšlení ani pyšní, buďme pokorní a dělejme svoji práci pro lidi. A hlavně spravedlivě. Pracujeme s veřejnými financemi a máme odpovědnost za to, co tady děláme a co můžeme v místě, kde žijeme, zlepšit.
Jaká tři slova podle vás nejlépe vystihují Moravské Budějovice?
Historie, rozvoj a pohoda.
Co byste vzkázal obyvatelům Moravských Budějovic, kteří budou letos rozhodovat o budoucím vedení města?
Především bych si přál, aby k volbám přišli. Komunální volby jsou příležitostí rozhodnout o tom, jakým směrem se bude naše město v dalších letech ubírat. Ať se lidé rozhodují podle svého přesvědčení, spravedlivě a podle toho, co považují pro Moravské Budějovice za nejlepší. Přál bych si, aby při svém rozhodování mysleli hlavně na budoucnost města. Na to, aby se nám tady dobře žilo, abychom dokázali pokračovat v rozdělané práci a Moravské Budějovice zase posunuli o kus dál. To je podle mě to nejdůležitější.
