VLKOV – Letní vzpomínkové setkání výtvarných umělců, galeristů, divadelníků a dalších příznivců umění v Galerii Sýpka u Vlkova na 36 let její existence se konalo minulou sobotu 29. srpna.
Galerie Sýpka vznikla využitím staré barokní sýpky v polích za Vlkovem kousek od Tasova v mimořádné době. Manželům, akademickým architektům Ireně a Janovi Velkovým, se podařilo zahájit její provoz na rozhraní dvou epoch, v roce 1990. A již v roce 1994 dostali Velkovi Cenu města Brna za to, že v podobě Galerie Sýpka vytvořili opravdu specifické kulturní centrum.
Byla to skutečně sýpka
Sýpka je stavba určená primárně k uskladňování zrna, tedy sklizeného a vymláceného obilí. Obsahovaly to nejcennější z majetku hospodářství – obilí, které sloužilo nejen jako potrava, ale i jako osivo pro další úrodu. V minulosti to bývaly i vícepatrové budovy s malými okny, aby se uvnitř udržovala stabilní teplota a zrno neohrožovala vlhkost nebo přímé slunce. Typické byly pro tyto stavby těžké trámy a konstrukce schopné unést obrovskou váhu uskladněného obilí. Často stály na okraji hospodářských celků, aby měly lepší přístup k polím.
Už v době baroka
To vše platí o bývalé barokní sýpce u Vlkova, jejíž obvodové nosné stěny jsou ze smíšeného zdiva o síle 100–120 cm a vnitřní konstrukce z masivních trámů a fošen. Její stavba je v pozemkové knize vedena od roku 1669. Léta byla využívána jako průmyslové skladiště obilí a teprve s přechodem na velkokapacitní sila byla opuštěna. Kvůli dezolátnímu stavu, způsobenému absencí jakékoliv údržby, sýpku její tehdejší správce, státní podnik Zemědělské zásobování a nákup, určil k demolici.
Demolici zabránili
Hrozící riziko demolice se v 80. letech podařilo odvrátit Velkovým, kteří sýpku odkoupili a zahájili její rekonstrukci s cílem vytvořit z ní výstavní a ateliérové prostory pro aktivity spojené se současným uměním. Adaptační práce již deset let prázdné sýpky byly zahájeny v roce 1986. Objekt je třípodlažní o délce 38 metrů a šířce 11 metrů, s dvojitou mansardovou střechou. Od roku 1990 tak sloužila sýpka – vždy v letní výstavní sezoně od května do září – jako výstavní galerie pro prezentaci současného výtvarného umění. Bývalá sýpka, která tvořila po staletí výraznou krajinnou dominantu celého okolí, byla dokonce v roce 1992 zapsána na seznam nemovitých kulturních památek České republiky. „Myslím, že přilehlá obec by se měla nazývat Velkov,“ navrhl ocenit výsledek úsilí manželů Velkových brněnský performer a výtvarný pedagog Tomáš Ruller, který se na záchraně sýpky také podílel.
Kremláček mezi prvními
Důležitou roli v dění na výtvarné umělecké scéně sehrála Galerie Sýpka právě v devadesátých letech minulého století, kdy bylo po dlouhé době konečně možné svobodně prezentovat umělce dosud patřící do oblasti neoficiální scény. Prezentovaly se zde i mimořádné osobnosti, jako byli Adriena Šimotová či Václav Boštík. Jednou z prvních výstav nové galerie byla expozice nazvaná Jak liška udělala kotrmelec. Mezi 14 prezentovanými ilustrátory vystavoval od 22. 6. do 12. 7. 1991 i známý třebíčský akademický malíř Josef Kremláček.
Po duchovním zmaru
Do světové výstavy uspořádané v roce 1992 v Seville byly vkládány velké naděje na možnost první svobodné prezentace Československa západnímu světu v projektu nazvaném Duch a světlo, což byl mezigenerační průřez českým uměním z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Hlavním tématem byly motivy převážně křesťanské spirituality. Repríza této výstavy na Sýpce byla velkou událostí, v den vernisáže bylo přítomno přibližně pět set diváků.
Sloupy ze slámy
Důležitou roli v dramaturgii sehrávaly instalace vznikající pro dané místo, kdy umělci pracovali s geniem loci barokní sýpky. K nejzdařilejším patřilo mezinárodní sympozium ČERNÁ VLNA, VOŇAVÁ SLÁMA v roce 1993. Český výtvarník Ivan Kafka tehdy vytvořil ve druhém podlaží magický prostorový labyrint sedmadvaceti válcových sloupů ze zlatavě zářících voňavých balíků slámy. Balíky měly průměr 160 cm, výšku 140 cm a vážily 250–300 kg! Sám autor si je připravoval při ježdění s lisem po poli před sýpkou. Dostat pak balíky do patra sýpky, to byl i pěkný fyzický výkon všech zúčastněných.
Kulturní krmelec
Charakter prostoru původní sýpky se prosadil v roce 1994 také při výstavě Adrieny Šimotové a Vladimíra Havlíka, kteří zapojili do instalace i její zvířecí obyvatele. Havlíkova instalace nazvaná Kolem rotundy spočívala ve vybudování kruhové „přistávací plochy“ pro létající chrámy – barokní „vesmírné lodě“. Myši, které chodily na zrní, jímž Havlík vysypal instalaci v podobě čtyřmetrového půdorysu rotundy na podlaze galerie, obtiskovaly své tlapky i do mouky kolem ní.
V roce 1999 zaujal projekt Výstavy pro zvířata, určené pro zvířecího diváka. Tento koncept bylo možné vnímat jako sarkastickou glosu komentující marketingový přístup k uměleckým aktivitám, když protagonisté hovoří o potřebě nových diváků a nových odbytišť pro množící se umělecká díla.
A co kočičky?
Na kočky ze všech umělců, kteří se kdy prezentovali v Galerii Sýpka, snad nejvíce myslel slovenský autor Dezider Tóth: „V júli roku 1997 priniesol som na Sýpku papierovú škatuľu mojich katalógov. Pre tieto katalógy som trpel, keď som ich pripravoval. Nevedel som spávať. V letnú noc na Sýpke vyhliadli si moju škatuľu malé mačiatka a vysrali sa mi na katalógy. Tie malé do seba zvinuté hovienka na mojich starostiach ukladám v Sýpke…“
Zůstaly vzpomínky
To všechno je už ale historie. Sýpka si však i po odklonu od pravidelné výstavní činnosti zachovala pozici jedinečného místa pro studentské aktivity.
"Skvělými aktivitami s pozoruhodným důrazem na tvůrčí studentská setkání z českých i zahraničních uměleckých škol vytvořili Irena a Jan Velkovi inspirující kulturní a umělecké centrum, které navštěvovali nejen umělci a milovníci umění z daleka, ale i lidé z nejbližšího okolí. Škoda jen, že když byla Galerie Sýpka na vrcholu kvality i prestiže, rozhodla se Irena Velková věnovat aukční činnosti, nastoupila do zaměstnání do přední aukční společnosti, aby záhy tuto pozici opustila a vytvořila společnost Aukční dům Sýpka. Okouzlující setkání s uměním uprostřed polí ve starobylé barokní budově skončila. Zůstaly jen vzpomínky a naštěstí i obsažná kniha, která tu historii připomíná,“ konstatoval Radek Horáček, jeden z členů občanského Sdružení Ateliér Sýpka, které fungovalo v počátcích galerie a mělo jen čtyři členy: Irenu Velkovou, Jana Velka, Vladimíra Morávka a Radka Horáčka. Na sobotním setkání už bohužel Jan Velek chyběl.
Text a foto: Arnošt Pacola
