Zážitky z čtyřicátých Folkových prázdnin zapadaly jeden do druhého

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Redakce

za 4 dny

NÁMĚŠŤ NAD OSLAVOU - Od soboty 25. července do soboty následující probíhal v Náměšti už 40. ročník festivalu Folkové prázdniny, který stejně jako v předchozích letech přinesl množství nejrůznějších zážitků, a to nejen hudebních. A pokud hudebních, pak zdaleka nejen folkových, neboť festival si sice drží tradiční název, s nímž ho před lety založili manželé Polanští, díky promyšlené dramaturgii Michala Schmidta však propojuje všechny možné i nemožné žánry a styly, aniž se navzájem rušily. O prvních třech dnech festivalu jste si mohli přečíst minulý týden, dnes se podíváme na ty zbývající.

Od pouličního bandu k nočnímu zážitku v tkalcovně
V úterý oživil program dvacetičlenný Gomera Street Band, mezinárodní amatérský soubor, který se v Náměšti zastavil na své letní cestě Evropou. Muzikanti nejrůznějšího věku zahráli nejprve na náměstí a pak na trávníku v zámeckém parku na nejrůznější nástroje směs mezinárodně známých písní, aby pak bez nároku na honorář odjeli dělat radost lidem i sobě někam jinam.

Na hlavním pódiu nejprve své početné fanoušky potěšil Jiří Pavlica & Hradišťan, pak všechny překvapila anglická písničkářka Olivia Chaney střídající klavír s kytarou, zatímco doprovázející Owen Spafford zůstal u houslí. Závěr večera patřil dvojkapele Wör & Kongero, přičemž Wör byli belgičtí instrumentalisté a Kongero tři švédské zpěvačky. Společně předvedli švédské i vlámské staré lidové písně a krásně to do sebe zapadalo.

V pauze mezi koncerty na hlavním pódiu zaujalo v divadelním šapitó třebíčské trio Laky Mari hrající „folklórní jazzrock“. Vtipná hudební škatulka nebyla tak důležitá jako to, že Mari Křížová, Lukáš Krupička a Šimon Benda byli výborní a zařazení na druhou nejdůležitější scénu Folkovek si zasloužili.
Tečku za úterním programem udělal půlnoční koncert violoncellistky Doroty Barové a baskytaristy Miloše Klápště ve Staré tkalcovně. Dorota zpívá převážně v polštině, tentokrát ale zařadila i skladby z alba Píseň pro Mi, pro které zhudebnila verše zesnulé přítelkyně Michaely Vajnarové. O to bylo její noční vystoupení silnější.

Glen Hansard byl přítel všech
Ve středu zasáhla festival zpráva o tragické smrti irského písničkáře Glena Hansarda. Podle celostátních médií měl sice Hansard blízký vztah k všemožným festivalům v České republice, zatímco Náměšť asi není ani na mapě, v kempu u řeky Oslavy vědí své: Po Valašském Meziříčí, kam si ho přivezl jako svůj objev Marek Irgl, byly Folkovky jeho druhým nejčastějším a nejoblíbenějším místem u nás. Robert Křesťan se tu zprávu dozvěděl na pódiu ve chvíli, kdy skončila zvuková zkouška jeho skupiny Druhá tráva. Irskému muzikantovi pak při koncertě věnoval píseň z nového alba Memphis, toho, na které přispěl Xaver Veselý, ale kapela mu peníze vrátila, protože s ním kvůli jeho chování nechce mít nic společného. S kým naopak ráda něco společného má, je rockový kytarista Michal Pavlíček a jazzový klávesista Michal Nejtek. Ti dva ji v průběhu vystoupení posílili a stejně jako při předchozím společném hraní v Náměšti – podle muzikantů to bylo před osmi lety – zabrousili až k odrhovačce Olda je přítel můj, kterou pro Pražský výběr v r. 1982 otextoval Ringo Čech. Následovalo uklidnění publika při poklidném vystoupení houslisty Owena Spafforda a kytaristy Louise Campbella, které ze všeho nejvíc připomínalo filmovou hudbu ke snímku, který ještě nebyl natočen. Zatímco oba Britové hráli výlučně k poslechu, napůl africká (Burkina Faso) a napůl evropská (Francie) Kanazoe Orkestra návštěvníky vstřebávající smutnou zprávu i předchozí zážitky roztančila nejvíc za celý týden.

Mezi zpíváním v parku a rezidenčním projektem
Podobně jako v úterý čekala i ve čtvrtek příchozí v parku před zahájením běžného programu muzika. Konkrétně rodinná kapela Muzikaša, s níž si mohli zazpívat i zatančit. Akce byla dobře promyšlena: do festivalového zpravodaje Plátek byl vložen list s texty písní, které byly na programu, což se opakovalo i ve zbývajících dnech Folkovek. Produkci na hlavním pódiu zahájil Jan Běťák, který si jako hosty pozval Beatu Bocek, Marii Puttnerovou a Vladimíra Javorského. Všichni tři mu s jeho vlastními písněmi výrazně pomohli a ukázali další ze sympatických znaků Folkovek, na které umělci nejezdí vydělávat, ale pomáhat si k vzájemné spokojenosti. Anglicko-skotské The Furrow Collective Trio tvořily dvě zpěvačky a jeden kytarista, kteří společně přednesli mordýřské balady. Večer zakončil kytarista Stuart McCallum, který vystoupil už v neděli s Honeyfeet a v pondělí s The Breath, tentokrát za podpory Jasona Singha (beatbox), Nicolase Kummerta (saxofon) a Olivera Vibranse (zvukový design). Jejich společný blok byl tzv. rezidenčním projektem, který si čtyři muzikanti z různých kultur nacvičovali od začátku festivalu, aby ho předvedli pod názvem Stuart McCallum & Friends. Výsledkem podobného pokusu při loňském ročníku je právě vydané CD a LP Trance nad Oslavou. Obojí bylo v prodeji v průběhu festivalu, ostatní zájemci budou muset počkat, až muzikanti, kteří si mezitím dali název Almare, vydají studiovou verzi. A pokud jde o další domácí umělce, odehrála v šapitó zdařilé vystoupení Bára Zmeková. Hudební publicista Ondřej Bezr, který koncerty komentoval ve festivalovém zpravodaji, soudil, že by měla dostat přednost na hlavní scéně i před některými zahraničními účastníky.

Pocta všem čtyřiceti ročníkům
Vrchol letošního ročníku přišel v pátek, kdy nejprve pod názvem Kala Zingarica zazpívala Iva Bittová s doprovodem cimbalisty Petra Pavlince a dětského sboru z Horňácka romské horňácké písně, aby společně s publikem zakončili nejznámější skladbou z Balady pro banditu nazvanou Zabili, zabili chlapa z Koločavy. Následovali skotští Triptic, což byli houslista Greg Lawson, klavírista Phil Alexander a kontrabasista Mario Caribé, kteří na Folkovkách před časem hráli jako členové už neexistujících Moishe’s Bagel. Tehdy i tentokrát byli skvělí, a to pokaždé s muzikou, která vůbec nezní skotsky, naopak přejímá z hudebního světa všechno, co se zrovna hodí. Ještě barevnější byli fináloví L’antidote, opět pánské trio, tentokrát ale z Íránu, Albánie a Libanonu. Pro návštěvníky pátečního programu mohl být vrcholem kterýkoli z vystupujících anebo – proč ne - všichni tři rovnocenně. Pro ty, kteří měli ještě sílu sejít do tkalcovny na břehu Oslavy, však bylo připraveno překvapení s názvem 40:40:40 x 4 čili čtyři muzikanti (Marian Friedl, Stano Palúch, Martin Kocián a Jakub Podešva) budou hrát 40 minut na 40 nástrojů suitu ke 40 letům Folkových prázdnin. Jak řekli, tak udělali a během produkce pouštěli na plátno za nimi fotky z historie festivalu. Symbolicky po fotografii publicisty Jiřího Černého, jehož nedožitých devadesátin se v průběhu Folkovek vzpomínalo, naskočil snímek Glena Hansarda a Markéty Irglové, mezi řadou dalších interpretů se minimálně dvakrát objevila i Jitka Šuranská, která už zde taky bohužel není. Právě její hlas v nahrávce písně Divé husy však slyšeli přítomní místo přídavku.

Festivalový orchestr, kamarádi ze Skotska a ještě jeden tanec
Závěr festivalu proběhl v sobotu podle osvědčeného mustru. Nejprve předvedl Orchestr Folkových prázdnin, složený z mladých amatérských hráčů, co se ho houslistky Ursula Suchanek a Vivien Zeller i mandolinista Martin Krajíček během týdenních zkoušek naučili (a že toho bylo hodně, si všiml i kastelán zámku Marek Buš), pak si znovu zahráli Greg Lawson a Phil Alexander, tentokrát ale s vážnohudebním repertoárem (a to jsem přeskočil, že jako „Greg and Phil, friends from Scotland“ se předtím na chvíli vřadili do festivalového orchestru), aby si na úplný závěr mladé publikum ještě jednou zatancovalo na senegalský afro pop, jak ho zahráli Seckou Keita & Friends. Po posledním přídavku zhasla světýlka v obou ptáčcích umístěných v altánu uprostřed parku (viz článek o zahájení Folkovek v minulém čísle) a čtyřicáté Folkovky skončily.

25.–31. 7. 2027
Ještě by se dalo psát o dalších koncertech na vedlejších scénách, o divadelních představeních pro děti, kterých stejně jako pejsků v publiku přibývá, ale kupodivu ani s jedněmi, ani s druhými není žádný problém, o řadě dílen probíhajících na řadě míst v centru Náměště, o tom, jak pěkně se lidé v areálu festivalu i mimo něj k sobě chovali, ale snad to jako pozvánka na 41. ročník jedinečného festivalu stačí. Bude se konat od 25. do 31. 7. 2027

Milan Zeibert