Tma nám umožní odkrýt to, co ve dne vidět nemůžeme

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

před 1 hodinou

JAROMĚŘICE NAD ROKYTNOU (juh) - Nedávno jsme přinesli reportáž o skvělých prohlídkách chrámu sv. Markéty, který patří do komplexu barokního jaroměřického zámku. Kostel byl před několika lety nákladně a pečlivě zrestaurován a právem je nyní nazýván barokní perlou Vysočiny. Při této prohlídce jsou dokonale ukojeni všichni badatelé, historici, ba i šťouralové, kterým se kromě krásy barokní architektury a nástěnných maleb dostane i přehršel informací z historie tohoto klenotu. Kdo však chce mít pocit úplného nasycení, měl by využít možnosti navštívit kostel potmě za svitu plápolajících svící.

Uplynulý a následující víkend, vždy v pátek a v sobotu, je možné za decentního doprovodu průvodce projít podobnou cestou jako při denní prohlídce, ale díky intimnímu osvětlení, které se asi velmi blíží tomu, jaké zde měli naši předkové, vidíme kostel jinak. Automaticky se nám tak bystří některé smysly a především se otevírá srdce. Ano, právě jím se nejlépe vnímá krása tohoto duchovního prostoru. Všichni to známe třeba z nočních procházek nebo z dětských let, kdy jsme na táboře drželi noční hlídku.

V kostele sv. Markéty je to ale ještě trošku jiné. Není tu nekonečná hvězdná báň ani tajuplný les, ale bezpečí a vlídnost průvodců. Tím nejvýraznějším je asi místní farář Otec Tomáš Holcner, který ztvárnil jednu z rolí v krátkých divadelních vstupech, které si připravili jaroměřičtí ochotníci. Setkat jsme se tak mohli s hrabětem Janem Adamem z Questenberka ztvárněného Stanislavem Ryglem - patronem chrámu, jeho paní Marií Antonií, hraběnkou z Friedberka a Scheeru zastoupenou Petrou Pevnou nebo malířem Karlem Františkem Tepperem, jehož ztvárnil Ondřej Pevný. Ten se postaral o nástěnnou výzdobu. Jeho fresky mají úctyhodnou rozlohu 450 m2! Otec Tomáš Holcner hraje sám sebe a je jakýmsi duchovním svorníkem či mostem mezi staletími. Tu rozmlouvá s hrabětem, tu se obrací na nás, pokorné návštěvníky.

Průvodce nás nepoučuje, nesděluje takřka žádné informace, jen se vždy vynoří ze tmy a vyzve k následování, aby nás dovedl na jiné zajímavé místo. Po celou dobu prohlídky zaznívá tichá nevtíravá duchovní hudba, která prostor doplňuje. Ve svitu svící nás provázejí citáty. Ateisté, neděste se! Jsou pro každého. Mnohých z nich je autorem francouzský spisovatel a letec Antoine de Saint-Exupéry, autor Malého prince.

Úplně nakonec pětačtyřicetiminutové prohlídky, když se opět ocitneme v hlavní lodi kostela pod obrovskou kopulí, ze které na nás shlíží Boží oko, se rozezní varhany. Nejprve slabě, jakoby z dáli, ale postupně se hudba jakoby snáší k nám do lavic. Je mezi námi, vzduch příjemně vibruje a nám naskakuje lehounká husí kůže.

Je konec prohlídky. Některá skupina tleská, jiná jen hledí vzhůru nebo si to užívá se zavřenýma očima. Ale potlesk si rozhodně zaslouží všichni, již se na této prožitkové prohlídce podílejí.
Vycházíme na terasu a někteří ještě vystupujeme na věž. I potmě je to krásný zážitek, zvláště s přicházející bouří, která přináší novou atmosféru plnou energie.

Foto HoN: Jan Uher