Do světa znovu vyšli Moji přátelé

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Redakce

před 50 minutami

TASOV – Dalšího, bohatě ilustrovaného vydání se dočkala snad nejznámější kniha Jakuba Demla (1878–1961) nazvaná Moji přátelé. V tasovském kostele jí bylo před cestou ke čtenářům požehnáno při mši svaté ve čtvrtek 20. srpna. Poté diskuse o vzniku, Demlem s kaž-
dým novým vydáním stále doplňované, knihy probíhala i ve zcela zaplněné tasovské sokolovně.

Taková jemnost
Kostele sv. Petra a Pavla v Tasově se před 16. hodinou zcela zaplnil místními občany i obdivovateli Demlova díla zblízka i zdaleka. Čtvrtek zvolil pro uvedení knihy do společnosti nakladatel Pavel Kryštof Novák záměrně, 20. srpen byl dnem, kdy nás od Demlova narození dělilo přesně 148 let.
Mši svatou za Jakuba Demla sloužil kněz Marek Orko Vácha, který se při této příležitosti zamyslel nad Demlovou životní cestou. „Být svatý znamená být nejnormálnějším člověkem na zemi… Každý z nás musí sledovat svoji cestu svým vlastním způsobem… Jakub Deml byl velmi složitý, popudlivý, horkokrevný člověk, často se hádal s celým světem… ale žil svoji svatost svým vlastním specifickým způsobem… a pokud jste četli Moje přátele… taková jemnost, taková láska, taková poezie! Knížka, která by se měla rozdávat prvákům na gymnáziu, všem studentům… taková hra se slovy, taková citlivost pro mystiku a také taková ctnost celé sbírky… A pamatujme, že naše životy jsou spíše uměním než vědou,“ řekl mj. Vácha.

Hloubka prožitku
Kniha Moji přátelé (vydaná poprvé v roce 1913) je považována za jedno z nejznámějších a nejvýznamnějších Demlových děl. Její hodnota spočívá především v její unikátní formě a hloubce prožitku. Kniha není klasickou prózou ani čistou poezií, ale souborem básnických próz. Skrze pozorování prosté a všední krásy květin se Deml dotýká velkých otázek smyslu života. Význam knihy tkví v jejím vnitřním napětí. Na jedné straně je to dílo plné něhy, lásky a obdivu ke světu zázraků, na druhé straně však obsahuje temné předtuchy a motivy smrti. Květiny symbolizují křehkost života, která stojí v ostrém kontrastu s nevyhnutelným utrpením. Deml ve svém díle naznačuje, že jedinou silou schopnou smířit tyto protiklady – krásu světa a bolest existence – je silný lidský cit. Právě cit umožňuje člověku žít v dokonalém souznění s přírodou i věcmi kolem něj, i když je tento svět často nepochopitelný nebo krutý.
Hodnota knihy Moji přátelé i po více než sto letech od jejího prvního vydání spočívá v její schopnosti zachytit okamžik mystického spojení člověka s přírodou a zároveň v neúprosném zkoumání lidské osudovosti skrze jemný, ale intenzivní jazyk. Novému vydání knihy na cestu ke čtenářům požehnal P. Marek Orko Vácha svěcenou vodou.

Z kostela do sokolovny
Dá se snad říci, že prakticky všichni účastníci mše se z kostela po hodinové bohoslužbě přesunuli do tasovské sokolovny, kterou rovněž zcela zaplnili. Po přivítání přítomných starostkou Tasova Ivetou Zezulovou nejprve o okolnostech unikátního ilustrovaného vydání Mých přátel pohovořil nakladatel Pavel Kryštof Novák z Moravských Budějovic.

Impulsem k jejímu vydání byl fakt, že výtvarnice Lidmila Anna Dohnalová se z vlastního zájmu už několik let na počest Jakuba Demla, svého tatínka, knihaře Stanislava Vodičky, a obce Tasov věnovala ilustrování jednotlivých textů o květinách. Přímým pokynem pro nové vydání knihy se stal ale až výrok třebíčského lékaře a milovníka krásné literatury a výtvarného umění Františka Dvořáčka, který na adresu nakladatele Nováka pravil: „Pavle, to musíš vydat.“ Důležitým momentem bylo však také získání autorských práv na vydání knihy. „Jakuba Demla zaštiťuje známá agentura Dilia, která mně na moje žádosti vůbec neodpovídala. Obrátil jsem se proto přímo na dominikány, kteří jsou dědici práv. Napsal jsem jejich provinciálovi do Prahy a za čtrnáct dnů přišla zpráva se svolením k vydání,“ popsal svoji nakladatelskou anabázi Novák.

Deml knihu stále dotvářel
Dohled nad vydáním knihy měla literární badatelka a znalkyně dopisů Jakuba Demla Daniela Iwashita. „Je podivuhodné, že knížka, která začala vznikat už v roce 1909, vlastně pokračuje, stále žije a nějakým způsobem se dotváří ještě i v roce 2026! Tato nejznámější Demlova knížka ukazuje princip celého Demlova díla, které on neustále přetvářel. Moji přátelé vypadali jinak, když je vydal poprvé v roce 1910 časopisecky, když vyšly poprvé knižně v roce 1913, potom v roce 1917 zase byla rozšířená. V roce 1921 v dalším vydání zase byly další dvě nové básně… Zajímavé také je, že ta knížka vůbec nevznikala v Tasově. Jednotlivé texty vznikaly v době, když byl Deml osamělý ve Staré Říši, vyhoštěn v Praze, v Jinošově nebo když pobýval v Dubrovníku po smrti Otokara Březiny. Takže vlastně jen několik básní z posledních let napsal v Tasově,“ přiblížila vznik knihy Iwashita.

Pište, skládejte
Autor doslovu ke knize, kněz Marek Orko Vácha, při besedě v tasovské sokolovně také zdůraznil fakt, že všech sedmdesát květin popisovaných v knize Moji přátelé Deml dobře znal. „On naprosto přesně věděl, co ta květina je zač… přesně věděl, kdy kvetou a jak se používají… Je to možná i Demlův vzkaz pro nás – abychom se učili znát jménem jednotlivé druhy. Znát někoho jménem je základ slušnosti,“ pravil Vácha a pokračoval: „Je obrovsky zvláštní, že Deml, bouřlivák, který je někdy opravdu hodně ostrý… je schopný napsat tak jemnou poezii.“

Podle Váchy je náš kout Vysočiny nadán duchovností, jež prolnula tvorbou řady významných osobností, jako byli Florian, Deml, Mahler, Jirous, Zahradníček, Reynek… „To je povzbuzení pro všechny z vás tady v sokolovně v Tasově – pište, skládejte, komponujte a využívejte charisma tohoto kraje,“ vyzval posluchače Vácha.

Kniha Moji přátelé s devadesáti čtyřmi kolorovanými kresbami Lidmily Anny Dohnalové, kterou k vydání připravil Pavel Kryštof Novák v nakladatelství Motýlek, je věnována památce sv. Františka z Assisi. Od úmrtí tohoto ctitele přírody, patrona ekologů, fauny a flóry nás dělí 800 let.

Text: Arnošt Pacola
Foto: Jan Sucharda