V obci Bačkovice, která se rozprostírá v malebném údolí říčky Želetavky přibližně 7 kilometrů jižně od Jemnice a necelých 50 kilometrů jihozápadně od Třebíče, zvídavý turista nalezne hned několik zajímavých míst. Podle údaje z roku 2025 mají Bačkovice 88 obyvatel a zaujímají plochu o velikosti zhruba 638 hektarů. Při jihozápadní hranici území vsi se do výše 463 metrů vypíná kopec Lískovec (jeden z nejvyšších zdejších vrchů) a stojí tam Šimkův mlýn.
Řeka Želetavka tu vytváří přirozenou hranici mezi Jihočeským krajem a krajem Vysočina. Na jih od sídelní části Bačkovic vede hranice s krajem Jihomoravským. Výše zmíněný Šimkův mlýn původně spadal k panskému dvoru. Na přelomu 19. a 20. století až do roku 1946 patřil rodině Hrubých a zpracovávalo se žito. Na Šimkově mlýnu je provozováno včelařství. Od roku 1963 tu působí již druhá generace včelařů. Díky poloze Šimkova mlýnu mají pilné včelí pracovnice vždy co sbírat. Víska byla založena v oblasti bítovské provincie, jejíž správa se přesunula do nedalekého města Jemnice. Ačkoli se v okolí vesnice objevily nálezy z období neolitu a z doby římské, první písemná zmínka o vesnici se dochovala z roku 1294. Tehdy byl majitelem vsi Oldřich z Hradce.
V průběhu druhé poloviny 14. století byly Bačkovice pod správou Smila z Police. Patnáct let před koncem 14. století Oldřich z Lubnice od Smila z Police zakoupil tři díly Bačkovic. Čtvrtý díl Smil prodal Filipovi z Lubnice a Mešovic. V roce 1389 byly za přispění Bohuše z Lubnice Bačkovice zapsány do moravských zemských desek. V Bačkovicích existovala i tvrz, s jejíž výstavbou začal pravděpodobně kolem roku 1415 Adam z Lovčovic. Téhož roku zakoupil i ves samotnou. Na tvrzi však nesídlil a žil na polickém zámku. Tvrz byla zpustlá již kolem roku 1528. Za česko-rakouských válek byla pobořena a Hynek z Bačkovic tvrz již nikdy neobnovil.
V roce 1600 se novým tamějším pánem stal Jan Čejka z Olbramovic (příslušník českého rytířského rodu Čejků z Olbramovic). V období let 1636 až 1821 byly Bačkovice, Kojetice, Hornice a Dědice součástí panství uherčického. Odtud je vykoupil hrabě August von Segur. V roce 1850 byla víska pod politickou správou podkrajského úřadu v Dačicích. Dnes je obec samostatná a je členem Jemnického mikroregionu. Ve vsi od roku 1923 funguje sbor dobrovolných hasičů. Z dalších okamžiků, které ovlivnily život zdejších obyvatel ve 20. století, lze jmenovat velké záplavy (1926), vysvěcení pomníků padlých v 1. světové válce (1930) nebo zavedení telefonu a elektrifikace (1946). K bačkovickým pamětihodnostem patří kaple sv. Cyrila a Metoděje na návsi z r. 1902, boží muka a kámen s pamětní deskou k 80. výročí narození T. G. Masaryka. Zdejší osobností byl pedagog Jan Brázda (1898–1980). V příštím díle s Toulkami po Třebíčsku se zatouláme do obce Lovčovice.
Pavel Janega

