Když staré zdi v Šebkovicích promlouvají

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

za 5 dní

ŠEBKOVICE – Letní slunce nemilosrdně praží do vyprahlé krajiny, ale u malého románsko-gotického kostelíka sv. Máří Magdalény na Šebkovickém hřbitově se něco děje. Přibližně dvacetihlavá skupinka nadšenců je odhodlána vzdát se pohodlí a vydržet všechno. Horké počasí nikoho neodrazuje — touha po poznání je silnější. Upřímně řečeno, kromě vědomostí všichni touží i po chládku, který starobylé kamenné zdi společně s dřevěnými lavicemi uvnitř kostelíka štědře nabízejí.

Výklad zpočátku vede archeolog Milan Vokáč. Po chvíli se k němu přidává kolega Aleš Hoch. Oba odborníci se ve výkladu střídají, pohotově se doplňují a nešetří lehkým humorem. Účastníci exkurze se tak i přes příval historických a archeologických informací ani na okamžik nenudí.

Kamenný maják v krajině plné dřeva
Příběh šebkovického kostela se začal psát na přelomu 12. a 13. století (kolem roku 1200). „Musíme si uvědomit, že v té době šlo o jedinou kamennou stavbu široko daleko,“ vysvětlují archeologové. Zatímco vesnická obydlí i panská sídla byla dřevěná či hliněná, novotou zářící rotunda mohla fungovat v krajině jako nápadný maják pro kupce a cestovatele putující po dálkové obchodní cestě.

Fascinující je i samotný stavební materiál kostela. Na zdivo složené z kamenných kvádříků stavitelé nepoužili nejbližší kámen z okolních polí, ale vozili kvalitní světlou, muskoviticko-turmalinickou žulu od Horního Újezda – přes kopce a údolí dobré tři kilometry daleko. V mohutné zdi, na které je část záměrně ponechána bez omítky, najdeme i mramor až krystalický dolomit proveniencí z lomu u středověké vsi Milatice, které jsou dnes součástí Šebkovic.

Uvnitř kostela archeologové popisují jeho proměny v čase. Kolem roku 1250 byla původní půlkruhová románská apsida stržena a nahrazena prostornějším, čtvercovým, raně gotickým presbytářem s masivní křížovou klenbou. Ve 14. století byl kostel rozšířen o pohřební kapli karner a ve 2. pol. 15.–1. pol. 16. století proběhly další stavební úpravy (karner se mění na sakristii, po vnitřním obvodu bývalého opevňovacího příkopu vzniká ohradní zeď hřbitova). „Středověk nebyl tmavý a šedivý, byla to doba barev,“ zdůrazňují průvodci s poukazem na zbytky červeného a bílého líčení, které se dochovaly na původních omítkách.

Refugium, záušnice a panské sídlo
Jak to v té době bylo zvykem, šebkovický kostelík nebyl jen místem modlitby, ale v mikroregionu i ojedinělým opevněným dvorcem. Sloužil jako sídlo lokálního šlechtice či zeměpanského správce a zároveň jako bezpečné útočiště (refugium) pro obyvatele v časech nebezpečí.
O bohatém životě středověkého areálu svědčí i archeologické nálezy. Během výzkumů při odvodňování kostela odhalili vědci v zásypech nejen množství keramických střepů z 13. až 15. století, ale i vzácné šperky. „Při začišťování základového žlabu na nás doslova vypadla nádherná bronzová esovitá záušnice — ozdoba slovanských žen a dívek z 12. či počátku 13. století,“ popisuje s nadšením Milan Vokáč. Pozdější hroby ze 14. století zase vydaly železné a bronzové oděvní přezky. Snad s postupným rozvojem blízkého hradu Sádek však dvorec v Šebkovicích ztrácel na významu a kostel se proměnil v čistě sakrální a hřbitovní stavbu.

V “tajných” chodbách ve zdi a nad klenbou
Po poutavém výkladu v lodi kostela přichází pro účastníky jeden z vrcholů exkurze – možnost podívat se na kůr a na krov neboli půdu lodi i presbytáře kostela. Na obě místa vedou velmi úzká, strmá schodiště vestavěná přímo uvnitř mohutné zdi rotundy a presbytáře. Žasnu, jak zvídaví senioři odvážně šplhají po úzkém, strmém schodišti a v duchu si říkám, jak to dají při sestupu. Dali a v pohodě. Procházet masivní kamennou zdí přináší naprosto autentický zážitek ze středověké stavby.
Nahoře na půdě se otevírá pohled na krovy, které jsou však poměrně mladé - z 19. století. My do kraje bohužel nevidíme, brání nám kvalitní šindel, ale výhled odtud musí být krásný. Původně se odtud otevíral dokonalý přehled po celém šebkovickém údolí. A z vyvýšených střílen v patře stavby mohl dřívější pán či jeho posádka aktivně odrážet případné útočníky. Co tvořilo původní krytinu a jak přesně vypadal středověký krov, bohužel není známo. Jako obrana proti zapálení útočníkem se nabízí pálená střešní korýtka – tzv. „prejzy“, ale tomu zase odporuje skutečnost, že při vykopávkách se jich našlo poměrně málo.

Závěrečné rozloučení v dešti
Exkurze vyvrcholila venku za hřbitovní zdí. Archeologové ukazují na terénní nerovnosti, v nichž jsou dodnes zřetelné stopy po původně osm metrů širokém a tři metry hlubokém obranném příkopu. Příkop doplněný valem s palisádou kdysi celý panský areál obepínaly.
Poutavý výklad Milana Vokáče o cestách, které kolem dvorce vedly, i o tom, jak se proměňovala okolní krajina, pokračuje dál a dál. Návštěvníci naslouchají s neslábnoucím zájmem, když vtom se obloha zničehonic zatáhne. Jakoby na objednávku ukončuje archeologické vyprávění nečekaný a prudký letní lijavec.

Dvacítka účastníků se s úsměvem a slovy díků narychlo loučí s oběma průvodci a spěchá ke svým automobilům. Archeologické léto v Šebkovicích nabídlo nevšední zážitek — živou lekci z historie na místě, kde minulost doslova dýchá z každého kamene.
V Kraji Vysočina sice už exkurze skončily, ale v sousedních krajích, kam to nemáme tak daleko, ještě spousta zajímavých exkurzí čeká. Stačí si vybrat zde: www.archeologickeleto.cz/archeologicke-leto-soutez

Foto HoN: Jan Uher