Toulky po Třebíčsku – Pálovice

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Redakce

před 1 hodinou

Členská obec Jemnického mikroregionu s dřevěnou sochou čápů na návsi, to jsou Pálovice. Nacházejí se přibližně 44 kilometrů jihozápadně od Třebíče a necelých 5 kilometrů rovněž jihozápadním směrem od královského města Jemnice. Nejvyšším bodem obecního katastru je kopec s názvem Horka (499 m). Na západě až severozápadně od sídelní části vsi byly vybudovány rybníky – Dvořácký rybník (napájený potokem přitékajícím od Panenské, místní části Jemnice) a rybníky Lukavec (horní a dolní). Jedná se o ekologické a vodohospodářské dílo, které zahrnuje také tůně a mokřady pro obojživelníky. V minulosti se na Lukavci pořádaly i rybářské závody. Pokud byste u Pálovic hledali lesy, tak ty rostou v okolí Lukavce. Podle údaje z roku 2025 má víska 175 obyvatel.

První písemná zmínka o obci byla napsána v roce 1349. Svůj název vesnice odvozuje jako ves lidí „pálavých“. Pravděpodobně jde o domáckou podobu latinského jména Paulus. Vísku tou dobou držel jemnický rychtář Mikuláš Koželuh z Chválkovic. V roce 1390 část tamějšího majetku přikoupil Vilém z Pálovic. V období let 1457 až 1584 ves a její okolí spravoval rytířský rod Čeloudů z Pálovic, který byl spřízněný s rodem Mikuláše Koželuha z Chválkovic. Rovněž v roce 1457 se Pálovice poprvé staly součástí jemnického panství. Jeden ze zástupců rodu, rytíř Pavel Čeloud z Pálovic, žil se svojí chotí Johanou z Orešan na vlastním dvorci a byl podřízen jemnickému civilnímu a hrdelnímu zemskému právu. Jeho údajný bratr, rytíř Mikuláš Čeloud z Pálovic, kolem roku 1540 vlastnil polovinu statků v Bohušicích a ves Mikulovice.

V roce 1606 král Ladislav za 10 000 zlatých připsal zámek v Uherčicích, město Jemnice a také Pálovice bratrům Hynkovi a Štěpánovi z Lichtenburka. V době před třicetiletou válkou Pálovice spravoval český vladyka a šlechtic Hanuš Radkovec z Mírovic. V průběhu dalších dějinných událostí robotníci z Pálovic podali vrchnosti žádost o snížení roboty na 3 dny v týdnu. To se psal rok 1775. V této době jemnické panství vedl Maxmilián Daun. O čtyřicet let později jemnické patrimonium zakoupil hrabě Jan Filip Stadion. Stadionové panství vlastnili jen do roku 1826, kdy jej prodali Marii Terezii Trauttmansdorfové, majitelce sousedního panství Staré Hobzí. Roku 1833 byla správa obou panství přesunuta do Jemnice. Poté od roku 1841 do roku 1848 byli vlastníky panství Pallavicinové (šlechtický rod s původem v Itálii).

Školství v Pálovicích fungovalo téměř 200 let (1789 až 1971). Ke zdejším pamětihodnostem patří památkově chráněná novogotická kaple sv. Jana Nepomuckého z 19. století, venkovská usedlost č. p. 3 nebo kaplička na rozcestí. S Pálovicemi je spojeno několik pověstí, například O louce na Ujmě nebo O čarostřelci.

U Pálovic se kdysi nacházela louka, na kterou místní vyháněli koně jako na obyčejné pastviště. Jednoho večera vyhnal starší pán Matouš Smudil koně a kobylu na Ujmu. Poté šel na kutě. Noc byla jasná a Matouš si myslel, že svítá. Tak vyrazil pro koně. Ti přiběhli, Matouš je sepjal a vyrazil. Teprve až u Loudova stavení si všiml, že koníci nemají spodní pysky. Dovtípil se, jací jsou to koně – to jsou proměnění hastrmani! Sotva dojel domů, hodil jim na krky chomouty. Koně zapřáhl a začal nakládat hnůj. Po celodenní práci zavedl koně do chléva a dobře je uvázal.

Druhý den vyrazil Matouš do města a své ženě přikázal, ať koním nedává najíst. Nedalo jí to a dala koním vodu. Ti se napili a pak s hrozným řehtáním utekli ven. Div že Matouše po jeho návratu neranila mrtvice. Navíc všechen hnůj byl na hnojišti. Od této příhody se zařekl, že s koňmi o půlnoci již nikdy na Ujmu nevyrazí. V příštím díle se s Toulkami po Třebíčsku zatouláme do obce Radkovice u Budče.

Pavel Janega