Čtyřiačtyřicet Laguňáčků každé ráno krotí vlny a odpoledne dobývá Třebíč

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

za 3 dny

TŘEBÍČ (juh) – Pokud v těchto dnech potkáte v ulicích Třebíče veselou skupinu dětí v nepřehlédnutelných zářivě modrých tričkách, vězte, že máte čest s „Laguňáčky“. Oblíbený příměstský tábor, který pořádá třebíčská Plavecká škola Laguna, letos vstoupil do svého úspěšného čtvrtého ročníku. Zájem rodičů i dětí je obrovský – organizátoři letos podruhé za sebou otevřeli hned pět týdenních turnusů a kapacita 44 dětí na jeden běh je beznadějně zaplněná.

Kapacita každého běhu je beznadějně zaplněná na čtyřicet čtyři dětí. „Původně jsem si sice říkala, že strop bude čtyřicítka, ale já prostě neumím říkat ne,“ usmívá se s typickou energií ředitelka Plavecké školy Laguna a hlavní organizátorka táborů Monika Prokešová.

Věkové složení táborníků je přitom pestré – od pětiletých špuntů, kteří občas potřebují povzbudit po ranním loučení s maminkou, až po ostřílené dvanáctileté a třináctileté borce. Někteří z nich na tábor jezdí opakovaně už od samotného vzniku. „Je úžasné sledovat ty kontrasty. Zrovna nedávno bylo vidět, že ti starší byli odpoledne unavenější než naši pětiletí neúnavní borci,“ podotýká s úsměvem Monika.

Žádný plavecký dril, ale radost z první šipky
Hlavní program celého týdne se točí kolem vody. Každé dopoledne od osmi do půl jedenácté patří bazénu. Děti jsou rozdělené do čtyř skupin podle svých plaveckých dovedností, aby byly síly vyrovnané a nikdo se necítil pozadu. Zapomeňte ale na nějaké přísné tréninkové dávky nebo úmorný dril. Tady se sází výhradně na hravou formu.

„Za pět dní nemůžeme čekat zázraky, ale hlavně chceme, aby se děti s vodou skamarádily. Často se stává, že dovednosti, které jim na táboře ještě úplně nejdou, zúročí až později na rodinné dovolené, kdy rodičům najednou s hrdostí předvedou svou úplně první šipku, nebo jinou plaveckou dovednost,“ vysvětluje filozofii tábora Monika. Celé mokré snažení pak vyvrcholí v pátek, kdy na děti čeká opičí dráha a zasloužená odměna v podobě dovádění v aquaparku.

Z bazénu k policii, do mozkoherny i za zvířátky
Jakmile Laguňáčci odloží plavky a osuší se, mění se v nadšené objevitele. Odpolední program je totiž poskládaný jako pestrá mozaika plná překvapení a dobrodružství. Organizátoři záměrně nemají jedno pevné celotáborové téma, ale snaží se, aby byl nejen každý den, ale i týden pro děti originální. To oceňují hlavně ty, které jsou přihlášeny do několika turnusů za sebou.

Hned na úvod prvního turnusu děti zamířily na městskou policii, kde prozkoumaly policejní vůz i kamerový systém, a hned další den potrápily mozkové závity při interaktivních hrách v třebíčské mozkoherně. Nechyběl ani odpolední výlet autobusem do budišovského zámku s expozicí vycpaných zvířat nebo čtvrteční sportovní relax na Hrádku a Polance. Na závěr týdne si pak děti vyzkoušely vlastní kreativitu při malování hrnečků a šátků, které si odnesly na památku.

V dalších týdnech se program pro další skupiny promění, takže táborníky čeká cesta za starými řemesly v Předzámčí třebíčského zámku, výprava za exotickými zvířaty do zoo či voňavé včelařské tvoření z vosku. Laguňáček tak ukazuje, že není zdaleka jen o plavání, ale nabízí dětem všestranný prázdninový zážitek se vším všudy.

Modrá trička jako magnet
Na táboře vládne pravá táborová atmosféra. Záleží na dětech, jak se svoje instruktory rozhodnou oslovovat. Ty odvážnější je oslovují křestními jmény a tykají jim. Kdo chce zůstat u instruktora nebo učitele, je to také v pohodě. Většina dětí navíc své vedoucí zná už z celoroční dopolední výuky se školami a školkami, takže jdou do známého a bezpečného prostředí.

Tento oboustranný koloběh funguje dokonale. Z odpoledních kurzů se rekrutují táborníci, z nadšených táborníků zase noví plavečtí adepti pro odpolední kurzy. A velkou roli v propagaci tábora a Laguny vůbec hrají právě ona nepřehlédnutelná modrá trička, která fungují jako skvělý magnet.

„Minulý týden mi volala jedna maminka, které na poslední chvíli zrušili příměstský tábor u koní, zda nemáme volné místečko. Když jsem se jí ptala, jak na nás narazila, odpověděla, že nás prostě jen viděla zářit v modrých tričkách v centru města,“ uzavírá s úsměvem Monika. Podle spokojených tváří dětí, které na konci týdne svorně hlásí, že je „bavilo úplně všechno“, je jasné, že Laguňáček v Třebíči opět trefil do černého.

Foto: archiv tábora