TŘEBÍČ (juh) – Nádvoří třebíčského zámku se v sobotu 27. prosince proměnilo v dějiště jednoho z nejstarších příběhů lidstva. Tradiční Živý betlém letos oslavil své desáté jubileum a nabídl divákům nejen průvod s exotickým velbloudem, ale především neobvyklé zamyšlení nad tím, co pro nás Vánoce v dnešní uspěchané době vlastně znamenají.
Letošní ročník byl v mnoha ohledech výjimečný. Především uzavřel první dekádu existence této tradice v zámeckém areálu. Cesta k této desítce však nebyla přímočará. Tradice započala již v roce 2015, leč v roce 2020 musela ustoupit pandemickým opatřením. O to silnější byl však její návrat po jejich skončení. Živý betlém se stal nedílnou součástí třebíčského adventu – akcí, která dokáže propojit generace, farnost s městem a historické kulisy s lidovým uměním.
Vánoční příběh zase trochu jinak
Zatímco první ročníky byly postaveny především na prostém výjevu u jesliček, v průběhu let se program rozrostl o divadelní představení v režii dětí z farnosti. Diváci tak v minulosti měli možnost vidět příběh očima andělů, pastýřů, nebo dokonce zvířat v chlévě. Letošní scénář však zvolil postavu vám všem snad trošku blízkou – postavu redaktora místních novin. Pro skutečné žurnalisty v houfu diváků bylo zábavné pozorovat, jak to vlastně v takové „redakci“ chodí.
Tento novinář, zpočátku znuděný rutinou a otrávený neustále se opakujícími tradicemi, procházel městem a snažil se dopátrat smyslu Vánoc. Uspokojivou odpověď však nenalezl ani u trhovkyně, které v očích zářily dolary strýčka Skrblíka, ani u stařenky nadšené pro lidové tradice. Na správnou cestu ho přivedl až farář (jak jinak), s jehož pomocí se ocitl u jesliček. Tam vyslechl prostý, a přesto hluboký rozhovor Marie a Josefa. Právě v tu chvíli se bariéra profesionálního odstupu prolomila a i on, stejně jako stovky přihlížejících, pochopil, že smysl Vánoc není v senzaci, byznysu ani tradici, ale v blízkosti a pokoře.
Kdo čekal velblouda, dočkal se
Vizuální stránka desátého ročníku nezůstala ničemu dlužna pověsti akce. K jesličkám putoval pestrý zástup: vedle tradičních ovcí a koz nechyběli holubi v klecích a nepostradatelný osel. Skutečný úžas dětských diváků vyvolal samozřejmě příchod tří králů s velbloudem v čele.
Hudební finále pod hvězdami
Závěr večera patřil hudbě. Než se postavy Živého betléma rozešly, zapělo si celé nádvoří společně nejprofláklejší, ale možná opravdu nejkrásnější českou koledu Narodil se Kristus Pán. Poté následovalo společné muzicírování souboru Musica animata a unikátní trojice dudáků ZUŠ Hrotovice. Dvě dudačky a dudák se střídali v hraní koled známých i těch polozapomenutých, čímž dodali večeru nezaměnitelný lidový ráz.
Desátý ročník Živého betléma tak v Třebíči nebyl jen oslavou kulatého výročí, ale skutečným vyvrcholením Vánoc. Pro malé i velké, pro věřící i ty, kteří se jen přišli podívat, zanechal v chladném prosinci vzkaz: zázraky se dějí v tichosti a nejlépe se hledají společně.
Text a foto HoN: Jan Uher
