Partneři zpravodajství

Yashica Events

ROXY Club Třebíč

Bowling U Kmotra

Aquapark Laguna

Chci se stát partnerem

Jan Uher

před 1 hodinou

TŘEBÍČ (juh) - Nedávno jsme si v Horáckých novinách povídali se Zbyňkem Svobodou o veřejném pouličním osvětlení. To nám má sloužit, někdy nás však spíš pronásleduje. Tenkrát nás inspirovaly tahanice v hlavním městě, kde se při výměně starých sodíkových lamp za nové ozvali zastánci zdravého přístupu ke světlu semknutí kolem iniciativy Chraňme pražskou noc. Zjistili jsme, že v Třebíči na tom nejsme vůbec špatně, což je příjemné. Napadlo nás ale v povídání pokračovat, protože neméně důležité je to, jak si svítíme doma. Se Zbyňkem si budeme tykat, protože se známe ze skautského oddílu, kde jsme spolu mimo jiné večer sedávali u táborových ohňů a hleděli do plamenů. A o to vlastně jde i v našem povídání.

Zbyňku, většina lidí doma řeší světlo hlavně podle toho, jestli je dost vidět. Stačí to?
Nestačí. Světlo není jen technická věc. Ovlivňuje naši náladu, soustředění, únavu, večerní zklidnění i tolik potřebný spánek. Důležité proto není jen množství světla, ale také jeho spektrum, směr, intenzita, oslnění, pozice zdroje a denní doba, ve které svítíme.

Tak to je poměrně hodně podmínek. Pojďme na to postupně. Často se mluví o modrém světle. Je opravdu takový problém?
Problém není modrá složka sama o sobě, ale její množství, načasování a to, jestli je součástí kvalitního, vyváženého spektra. Ráno a přes den je krátkovlnná část spektra ve světle přirozená a pomáhá tělu poznat, že je den. To ale rozhodně neznamená, že si máme doma nebo v práci svítit modrými diodami. To by bylo špatně.

Takže ani přes den neplatí „čím modřejší, tím lepší“?
Určitě ne. Přirozené denní světlo není samostatná modrá. Je to široké spektrum, kde jsou zastoupeny i další složky, včetně červené. Čím více krátkovlnné složky světlo obsahuje, tím důležitější je, aby bylo vyvážené i v ostatních částech spektra. Samotná modrá, zvlášť ve vysoké intenzitě nebo při přímém pohledu do zdroje, může zvyšovat zrakovou zátěž. U nekvalitních zdrojů je proto potřeba být opatrný.

Mám pocit, že většina z nás se většinou orientuje podle kelvinů. Stačí to?
Kelviny nám řeknou hlavně to, jestli světlo vnímáme jako teplé, neutrální nebo studené. A to navíc pouze přes den. Je předmětem mnoha aktuálních výzkumů, jak to lidé vnímají po noční adaptaci. Uvažuje se o tom, že denní teplá bílá připadá člověku v běžném nočním zdravém prostředí jako studené bílé světlo. Kelviny nám navíc také neřeknou přímo, kolik krátkovlnné modré složky světlo obsahuje. Dvě světla se stejnou hodnotou kelvinů mohou mít úplně jiné spektrum. I proto se mezi odborníky objevují další veličiny. My jsme se například podíleli na parametru U500. Ten vyjadřuje podíl vyzařované energie ve viditelné části spektra do 500 nanometrů. Právě tato krátkovlnná oblast je důležitá hlavně večer a v noci, kdy nechceme tělu posílat signál dne. U500 samozřejmě neříká všechno o kvalitě světla, ale pomáhá rychle poznat, jestli je zdroj pro večerní nebo noční použití vhodnější než jiný zdroj se stejnými kelviny.

Co je tedy nejlepší udělat hned ráno?
Jít ven. Opravdu ven, nejen rozsvítit doma nebo se podívat z okna. Ideálně alespoň na 20 minut hned po probuzení. Z pohledu světla je to dobré za každého počasí. I když je zataženo, venku je obvykle mnohonásobně více světla než uvnitř. Tělo dostane jasný signál, že začal den.

A večer?
Večer je potřeba dělat pravý opak. Ubírat intenzitu, ubírat krátkovlnnou modrou složku, snižovat světla níž do prostoru a používat teplejší zdroje. V poslední části večera dávají smysl svítidla stojací nebo vestavná, nepřímé světlo, zdroje kolem 2200 K nebo klidně 1800 K (ideálně U500 < 2 %) a minimum ostrého stropního svícení. Ještě důležitější je to v noci, kdy by orientační světlo mělo být slabé, nízko umístěné, neoslňující a s co nejnižším U500, ideálně pod 1 %.

Proč zrovna 2200 nebo 1800 K?
Protože běžná teplá bílá 2700 K je příjemná, ale pro pozdní večer může být pořád zbytečně bílá. Zdroje 2200 K připomínají velmi teplou žárovku, svíčku nebo oheň. A 1800 K je ještě teplejší, jantarové až plamínkové světlo. Obvykle má výrazně méně krátkovlnné modré složky a nižší U500 než běžné bílé zdroje, takže je pro večerní zklidnění vhodnější.

A jak do toho zapadá U500 v noci?
V noci už tělo nečeká denní signál. I malé množství ostrého bílého světla může působit rušivě, pokud obsahuje hodně krátkovlnné složky. Proto je dobré neřídit se jen kelviny. U500 nám řekne, jakou část energie světlo posílá do oblasti do 500 nanometrů, tedy do části spektra, kterou chceme v noci co nejvíce omezit.

Prakticky to znamená jednoduché pravidlo: noční orientační světlo má být slabé, teplé, nízko u podlahy, mimo přímý pohled a s co nejnižším U500. Nemá suplovat večerní lampu ani hlavní osvětlení. Má jen bezpečně ukázat cestu, aniž bychom si doma uprostřed noci rozsvítili malý den.

Stačí tedy večer jen vyměnit žárovku za teplejší?
To je určitě skvělé, ale nestačí. Přirozené večerní světlo není jen teplé, ale také nízko položené, měkké a neoslňující. I velmi teplý zdroj může večer působit špatně, pokud je příliš silný, míří do očí nebo visí uprostřed stropu. Oheň, krb nebo svíčka nebývaly na stropě uprostřed místnosti. Byly u země, na stole nebo po straně. Proto ani doma není ideální večer svítit jedním silným světlem ze středu stropu jako poledním sluncem.

Takže záleží i na tom, odkud světlo svítí?
Ano, hodně. Večer bych řešil čtyři věci: směr světla, oslnění, spektrum a pozici zdroje. Světlo nemá svítit přímo do očí, zdroj má být stíněný nebo nepřímý, spektrum má mít málo krátkovlnné modré složky a zdroj má být spíš nízko, z boku, od stěny nebo od podlahy. Stojací lampy, stolní lampičky a nepřímé světlo jsou večer mnohem přirozenější než ostrý stropní lustr.

Moje zkušenost je, že hodně domácností má právě jeden lustr uprostřed místnosti.

Jako jediné světlo je to problém. Jeden centrální lustr je příliš hrubý nástroj. Přes den nebo při úklidu může dávat smysl, ale večer často vytváří špatný signál: světlo shora, ze středu místnosti, jako malé slunce v poledne. Lepší je vrstvit světlo — hlavní světlo, pracovní světlo a večerní světlo jen pro minimum dostatečné k vidění a pro atmosféru.

Zkus mi popsat, jak by to mělo vypadat třeba v obýváku?
Přes den nebo při úklidu může svítit hlavní světlo. Na čtení lampa u křesla. Večer při televizi nebo povídání stačí nepřímé světlo za nábytkem, lampička na komodě nebo stojací lampa s velmi teplým zdrojem. Večer si doma zkrátka nedělejme poledne.

A kuchyně, ložnice, koupelna?
V kuchyni je přes den potřeba kvalitní funkční světlo na pracovní desku, ideálně pod horními skříňkami. Večer ale nemusíme kvůli čaji rozsvítit plný výkon bílého světla. V ložnici má být světlo klidné, velmi teplé, nízko a bez oslnění. V koupelně je dobré mít dva režimy: ráno kvalitní světlo u zrcadla, večer nebo v noci slabé, velmi teplé orientační světlo. Právě u noční cesty na toaletu je U500 velmi praktický údaj: čím nižší je krátkovlnná složka a čím slabší a nižší je světlo, tím menší rušivý zásah do nočního režimu. Každý z nás je trochu jinak citlivý. Někomu se vypne tvorba melatoninu již po 1 sekundě i při 0,5 luxech, jiný snese více. Také to záleží na tom, jak moc světla bylo kolem něj přes den. Tělo prostě potřebuje pořádný kontrast.

Pomohou stmívače nebo chytré osvětlení?
Ano, pokud jsou jednoduché a dobře navržené. Stmívání pomáhá večer snížit intenzitu. Některé zdroje při stmívání i teplají podobně jako klasická žárovka. Chytré osvětlení může nastavit denní, večerní a noční scény, ale nesmí z domácnosti udělat technickou laboratoř. Nejlepší chytrá scéna je ta, kterou člověk nemusí každý večer složitě nastavovat.

Co by si lidé měli pohlídat při výběru LED zdrojů?
Nevybírat jen podle wattů, ceny a kelvinů. Důležité jsou lumeny, kvalita spektra, podání barev, možnost stmívání, úhel svícení a také to, jestli zdroj nebliká. Pro domácnost bych doporučil dobré podání barev, běžně alespoň CRI 80, u kuchyně, koupelny nebo šatny klidně CRI 90 a více. Pro večer a noc bych se navíc díval po podrobnějších informacích o spektru, ideálně i po parametru U500. Nízká hodnota U500 je zvlášť důležitá u nočních orientačních světel, kde nechceme svítit bílým světlem jen proto, že potřebujeme bezpečně projít místností.

Kdo podle vás u nás o správném světle dobře mluví?
Velkou zásluhu má Hynek Medřický, který v oblasti světla, zdravého svícení a cirkadiánních rytmů dělá obrovskou osvětu. Správných informací od něj je plný internet a čtenářům bych určitě doporučil si ho vyhledat. Kdo se chce do tématu ponořit víc, může sáhnout i po knihách Proč spíme nebo Cirkadiánní kód. Člověk pak lépe pochopí, že světlo není jen design, ale jeden z hlavních signálů pro náš denní rytmus.

Mohl bys nám poradit třeba tři hlavní pravidla, která bychom si měli odnést?
První: ráno jděte alespoň na 20 minut ven, ideálně hned po probuzení, a to za každého počasí. Druhé: přes den si dopřejte dostatek kvalitního a vyváženého světla — ne modré diody, ale světlo s rozumným spektrem a dobrým podáním barev. Třetí: večer neřešte jen teplou barvu světla, ale celý večerní režim — méně světla, méně krátkovlnné modré složky, žádné oslnění, zdroje nízko a z boku, ideálně lampy, nepřímé svícení a velmi teplé zdroje 2200 nebo 1800 K. A pokud vybíráte světlo na noc, ptejte se nejen na kelviny, ale i na U500.
Takže správné svícení doma není jen o designu?
Přesně tak. Design je krásná věc, ale světlo má hlavně sloužit člověku. Má pomoct vidět, pracovat, odpočívat a večer se uklidnit. V noci má naopak pomoci jen bezpečně se zorientovat a zbytečně neprobudit tělo. Skutečně dobré světlo si člověk často ani neuvědomuje. Prostě je mu doma dobře. Světlo má prostě nejen dobře vypadat, ale hlavně dobře sloužit.