Nejen na jedno ke Šmeralům

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Martina Dědková Chromá

před 1 hodinou

TŘEBÍČ (mad) - Ve Šmeralově statku se v pátek 26. června uskutečnila netradiční akce s názvem Na jedno ke Šmeralům. Návštěvníci si mohli vychutnat nejen atmosféru historického statku a posezení u piva, ale také zajímavé vyprávění o minulosti místa, kde kdysi skutečně fungovala hospoda. Akce byla doprovodným programem k výstavě Tajemství starých lahví, která vznikla ve spolupráci archivu, muzea a knihovny a v prostorách městské knihovny potrvá až do konce srpna.

Právě historická hospoda ve Šmeralově statku se stala hlavním motivem pátečního setkání. Na její existenci zavzpomínal historik a pracovník muzea Jaroslav Bašta. „Za první republiky a potom ještě po válce tady byl výčep, který rodina Šmeralova pronajímala. A přesně tady, kde teď stojíme a pijeme pivo, se na něj chodilo. Proto jsme se rozhodli tuto tradici trochu připomenout, protože opravdu málo kdo z nás si tu hospodu ještě pamatuje,“ uvedl Bašta.

Organizátoři chtěli návštěvníkům přiblížit nejen historii místa, ale také jeho atmosféru. „Jelikož je tato místnost pěkně opravená, říkali jsme si, že když už vás sem pozveme, dáme vám i to pivo, abyste si to mohli užít se vším všudy a nasát zdejší atmosféru. Moc děkuji a vítám tady skupinu Madlenka, která nám bude hrát a zpívat,“ dodal.

Výstava Tajemství starých lahví se věnuje příběhům ukrytým ve starých skleněných nádobách a jejich spojení s každodenním životem našich předků. Jak připomněla Jitka Padrnosová ze Státního okresního archivu v Třebíči, právě hostince a hospody byly s historií lahví neodmyslitelně spojené. „Výstava vznikla ve spolupráci archivu, muzea a knihovny a tentokrát jsme ji věnovali tématu tajemství starých lahví. Hostinec je samozřejmě jedno velké tajemství sám o sobě. Proto jsme se rozhodli uspořádat netradiční doprovodnou akci právě tady u Šmeralů, protože je to nádherný hostinec,“ řekla Padrnosová. Připomněla také někdejší majitelku statku. „Paní Šmeralová na svůj hostinec byla patřičně pyšná. Sama jej sice neprovozovala dlouho a později jej pronajímala, ale i tak na něj byla hrdá.“

Součástí programu byla také přednáška historika Zdeňka Pruknera, který návštěvníkům přiblížil osudy Šmeralova statku i jeho nejslavnějšího rodáka, politika a publicisty Bohumíra Šmerala. „Rozebírat Bohumíra Šmerala by vydalo na samostatnou přednášku. Pocházel ze selského rodu, ale Šmeralovi už na statku nehospodařili. Pole pronajímali a hospodařili jen v malém pro vlastní potřebu. Jeho tatínek byl kantor,“ uvedl Prukner.

Připomněl také historii zdejší hospody. „Hospoda fungovala po celou válku a krátce po druhé světové válce pravděpodobně zanikla. Na statku se ale dál hospodařilo, posledním hospodářem byl pan Eis z Nových Dvorů.“

Po válce se statek proměnil v památník Bohumíra Šmerala a dělnického hnutí na Třebíčsku. „Dům byl nákladně zrekonstruován, někde citlivě, někde méně citlivě, jak bylo v té době zvykem. Po roce 1989 byl památník zrušen, ale je dobře, že prostory převzalo Muzeum Vysočiny. Díky tomu to tady žije, jak ostatně vidíme i dnes,“ uzavřel Prukner.

Příjemnou atmosféru pátečního podvečera doplnilo vystoupení kapely Madlenka, která se postarala o hudební doprovod celého setkání.

Hospody, hostince a kavárny patřily v meziválečné Třebíči k nejdůležitějším místům společenského života. Za první republiky nesloužily jen k čepování piva a podávání jídel, ale byly také centry kulturního, společenského i politického dění. Jednotlivé podniky měly svou stálou klientelu a často i nezaměnitelnou atmosféru, která odrážela sociální postavení či zájmy jejich návštěvníků.

V Týně bývala hospoda u Vondráků, kde se občer-
stvovali hlavně občané vracející se z nedělní procházky či koupání u Zámiše. V Podklášteří bývala legendární hospoda – hostinec pana Bouzka, lidově zvaná V Tunelu (dnešní Žerotínovo nám.). Mezi bohémy a kumštýři byl populární podnik Restaurace U Vaignerů, která fungovala již od roku 1860 (tehdy často pod názvy Na Poště nebo U Waignerů) na dnešní ulici Bedřicha Václavka.

V židovské čtvrti se nacházela řada menších hospod a náleven. V nejzastrčenější ulici v Židech, poblíž někdejší Subakovy továrny, fungovala hospoda u Švarců. Jen o kousek dál, za mostem, stávala vyhlášená Svobodova kavárna. Zatímco přízemí se vstupem ze Stařečky obsadili především vášniví karbaníci, horní část nabízela dva kulečníky a pravidelné hudební produkce. Každou sobotu se zde hrávalo k poslechu.

Naprostý protiklad představovala nedaleká Lorenzova vinárna, která patřila mezi oblíbená místa milovníků vína a společenských setkání. Ve Stařečce pak nechyběl ani zájezdní hostinec, v jehož sousedství se později nacházel hotel Winkler.

Na pravé straně Stařečky provozoval svůj hostinec i Theodor Janovský, který byl zároveň známým řezníkem. Nebyl přitom jediný, kdo spojoval pohostinství s řeznickým řemeslem. Jeho řeznictví proslulo zejména výrobou výborného extrabuřtu – salámu bez většího množství špeku, na který mnozí pamětníci dodnes vzpomínají. V hostinci se čepovalo především smíchovské pivo.

O něco dále, poblíž Novákovy továrny, vítal hosty hostinec Rudolfa Novotného. Na konci Stařečky, kde je odbočka do Libušina údolí, stály v těsné blízkosti dokonce tři hospody. Po pravé straně se nacházel hostinec Uhlířových, který se později přestěhoval do nově vybudované restaurace v areálu Polanky se zahradou a parketem pod vrbami. Na levé straně stávala Čermákova hospoda, kterou provozoval další z místních řezníků. Jejím nájemcem býval pan Němec, jenž později přesídlil do hostince U Beránka.

K oblíbeným výletním místům patřila restaurace Na Střelnici. Hosty zde obsluhoval Josef Krul, který zemřel v březnu roku 1998. Dnes někdejší slavnou restauraci připomíná už jen prázdný parket ukrytý pod vzrostlými stromy.

Na západním okraji města na staré silnici fungoval malý, ale kulturně významný hostinec pod Weberovou pekárnou. Ve Stařečce bývala také nálevna v koloniálu pana Trávníčka a další u Malů v bývalé výrobně octa a likérů. Ve Stařecké bráně (dnes EKRA) se nacházela nálevna u Schoberů.

Také třebíčské náměstí nabízelo řadu podniků. Na jeho dolní straně sídlila firma Mořice Felixe, která vedle velkovýroby lihovin provozovala i vlastní nálevnu. Významným podnikem byl rovněž hotel Slavia, který dnes opět nese svůj původní název.

Vedle hotelu se nacházela kavárna Ceplichal. Scházela se zde především třebíčská židovská komunita a během druhé světové války byla kavárna určena právě židovským obyvatelům města. Toto svědectví připomíná složitou a tragickou kapitolu třebíčských dějin, kdy byly běžné společenské kontakty podřízeny rasovým zákonům okupantů.

Za zmínku také stojí, že odpradávna existovala hospoda v Koutku (dnešní Třebíčanka). Restaurací a náleven tu ale bývalo tolik, že je snad ani nejde všechny vyjmenovat.

V třebíčských hostincích se nejčastěji čepovalo místní třebíčské pivo, které však podle dobových vzpomínek nepatřilo k těm nejvyhlášenějším. Oblíbenější bývalo pivo plzeňské nebo třeboňské.

Dnes už většina těchto hospod a kaváren neexistuje. Přesto zůstávají důležitou součástí paměti města a připomínkou doby, kdy hospoda nebyla jen místem, kam si člověk zašel na pivo, ale skutečným centrem společenského života.

Martina Dědková Chromá