

NÁRAMEČ (juh) – Dožínky (někde také obžínky či dožatá) jsou starobylou slavností ukončení žní. Zemědělci jí vyjadřují vděčnost za úrodu a zakončení náročného období sklizně. V české tradici byly spojeny s různými rituály a obyčeji. V době, kdy se ještě obilí kosilo kosami, svazovalo do snopů a stavělo do panáků, kde chvíli vysychalo, nesl se poslední snop v čele průvodu. Nazýván byl někde babou, jinde nevěstou. Každopádně však byl symbolem plodnosti.
Abychom byli spravedliví, dožínky se slavily i v době moderní, a dokonce i za komunistů. I ti, byť se pokoušeli poroučet větru, dešti, cítili jistou pokoru – věděli, že bez chleba jim bude kručet v břiše, a nechtěli si tak úplně znepřátelit rolnický lid.
V Náramči obnovili slavnostní zakončení hospodářského roku dožínkami před rovnými deseti lety. Na svědomí to má Lucie Hospůdková se svým mužem. A protože hospodyně Hospůdková miluje kroje, byly už ty první dožínky před deseti lety v krojích. Napoprvé se to úplně nepovedlo a půjčené kroje nebyly ty pravé, ale Náramečtí to zvládli rychle – a hned příští rok měli první pár v původních krojích. Nyní mají krojů dostatek a slavnostní krojovaný průvod je skutečnou pastvou pro oko, a to i etnografické.
V sobotu 6. září vyšel krojovaný průvod s hudebním doprovodem na káře za traktůrkem krátce po třinácté hodině od fotbalového hřiště. Po průvodu následovala mše svatá za kulturním domem a po sedmnácté hodině přišel úžasný program s dechovou hudbou Galáni, kde nechybělo ani vystoupení těch nejmenších z místní mateřské školy, náramečských žen a mládeže. Folklorním vyvrcholením bylo zatančení moravské besedy, což byla pastva pro oko. Veselá byla také kulinářská soutěž O nejlepší ovocný táč hodnocená nezávislou porotou. Na tyto dožínky s tematickou tombolou, dobrým jídlem a pitím budou místní ještě dlouho vzpomínat.
Foto HoN: Jan Uher