Myslivecký kroužek může působit i ve škole

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Jan Uher

před 1 hodinou

JAROMĚŘICE NAD ROKYTNOU (juh) – Již popáté jsme se vydali za mladými myslivci. Tentokrát jsme navštívili myslivecký kroužek při základní škole Otokara Březiny. Tento typ kroužku jsme dosud nenavštívili, což jen potvrzuje, jak pestré a rozmanité tyto kolektivy jsou. Na rozdíl od situace na vesnicích je zde obrovská konkurence ostatních školních aktivit. Přesto je příroda a myslivecká tematika pro děti velmi lákavá – a není se čemu divit. Správný myslivec by měl být všestranný a moudrý hospodář i znalec přírody. Přesně takový je i tento kroužek. Průvodkyní nám byla paní učitelka a vedoucí kroužku Pavla Tichá.

Myslivecký kroužek ve škole funguje druhým rokem. Navázal na dřívější činnost, která byla na čas přerušena. „Předtím tady vedl kroužek pan Kočí, ale kvůli pracovní vytíženosti skončil. Po určité pauze jsem kroužek znovu otevřela já,“ vysvětluje vedoucí kroužku. Děti se scházejí každou středu odpoledne. V kroužku jsou školáci od druhé do deváté třídy. „Původně jsem myslela, že to bude spíš pro starší děti, ale nakonec máme děti opravdu napříč ročníky,“ říká s úsměvem. Právě velký věkový rozdíl je podle ní jednou z nejnáročnějších věcí při přípravě programu. Zároveň v tom ale vidí velkou výhodu – starší děti se totiž učí pomáhat mladším. „Když se na něco zeptám, nejdříve odpovídají menší děti a starší jejich odpovědi kontrolují. Když někdo odpoví špatně, tak ho navedou na správnou odpověď nebo chybu opraví,“ popisuje přirozený systém fungování kroužku.

Myslivec musí znát přírodu
V kroužku se děti dozvědí, co to jsou myslivecké zvyky a že existuje myslivecká mluva, která se od běžné češtiny v mnohém liší. Děti se učí tradiční myslivecké názvy částí těla zvěře i další odborné výrazy. Například srnec nemá nohy, ale běhy a zajíc nemá ocas, nýbrž pírko. Ačkoliv jde o myslivecký kroužek, velkou roli zde hraje obecně vztah k přírodě. Děti poznávají rostliny, dřeviny, stopy zvěře i další znaky její přítomnosti v přírodě. „Správný myslivec musí znát zvěř i rostliny kolem sebe. Ti nejmenší už by měli poznat třeba pampelišku, hluchavku nebo lípu. Ti starší toho samozřejmě poznají mnohem víc,“ říká vedoucí Pavla, která ve škole učí chemii, fyziku, přírodopis a přírodovědu. Považuje za samozřejmé a důležité, že děti nezůstávají jen ve třídě. Také vyrážejí ven do okolní krajiny a učí se vnímat přírodu přímo v terénu. „Ve škole si děti něco poslechnou, ale pak jdeme ven a pořád si to opakujeme. Díky tomu se jim znalosti mnohem lépe zafixují,“ vysvětluje.

Kaštany pro zvěř i poznávání okolí
Součástí kroužku je také praktická péče o zvěř. Na podzim například děti sbíraly kaštany, které následně usušily a v zimě je nosily do krmelce. „Každý měl svoji tašku s usušenými kaštany a šli jsme je vysypat ke krmelci. Děti tak vidí, že myslivost není jen pozorování zvěře, ale i pomoc zvěři během zimy,“ popisuje jednu z aktivit vedoucí. Kaštany děti sbíraly v zámeckém parku. Škola jim pak umožnila jejich sušení v prostorách přístavby. Kroužek však není jen o přírodě a myslivosti. Děti se zároveň učí poznávat své okolí a orientovat se v krajině kolem Jaroměřic nad Rokytnou. „Máme tu i děti z okolních vesnic. Když potom jdeme ven, poznávají, kde teče řeka Rokytná nebo kudy se dá dojít k rybníku či do parku.“

Tablety i vzduchovky
Moderní technologie si našly cestu i do tohoto mysliveckého kroužku. Děti využívají tablety a různé aplikace k poznávání stop zvěře, rostlin i živočichů a zároveň se seznamují s prací lesníků i celoroční činností myslivců. „Například se na tabletu zobrazí stopa a děti určují, kterému zvířeti patří. Když je fotografie správně vyfocená, funguje to překvapivě dobře,“ pochvaluje si Pavla. Venku potom s dětmi určuje stopy a přesvědčí se, zda si stopy správně zapamatovaly. Vedle toho si děti vyzkouší také základní střeleckou přípravu, a to například při střelbě ze vzduchovky. „Minule jsme byli v tělocvičně a stříleli ze vzduchovek. Dneska budou někteří zase střílet a ostatní mezitím dostanou poznávačku rostlin,“ popisuje běžnou schůzku. Vyrážíme do tělocvičny a cestou se zastavíme pro nasbírané vzorky bylin a dřevin. V tělocvičně se děti automaticky rozdělí do dvou skupin. Ti starší chystají prostor pro střelbu, mladší vyrovnávají rostliny a dřeviny na podlahu a pomocí výukových kartiček se je snaží správně určit. Nejsou to svatoušci a občas připomínají spíš partu orangutanů, ale rostliny se dají učit i hlavou dolů. To v sekci střelby panuje opravdová disciplína, kterou jakékoli střelné zbraně vyžadují. Také je vidět, že se na střelby opravdu těší. Mezi dětmi i vedoucí kroužku panuje pozoruhodná důvěra a respekt.

K založení kroužku inspiroval synův úspěch
Za vznikem kroužku stojí nakonec docela obyčejný rodinný příběh. Vedoucí vystudovala zemědělský obor a příroda jí byla vždy blízká. Když začala chodit ven se svými dětmi, přirozeně jim ukazovala rostliny i zvířata kolem sebe. Rozhodující impuls přišel ve chvíli, kdy její syn uspěl v soutěži Zlatá srnčí trofej, kam ho ze zvědavosti přihlásila. „Říkala jsem si, že by nebylo špatné zkusit otevřít myslivecký kroužek, a tak jsem další rok začala pracovat i s dalšími dětmi,“ vzpomíná. Vedoucí má samozřejmě i potřebné myslivecké vzdělání. „Myslivecké zkoušky jsem složila již během studia na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích,“ doplňuje.

Přála by si pomocníka
Kromě mysliveckého vedla ještě chemický kroužek, který letos kvůli časové vytíženosti neotevřela. Přála by si proto dalšího dospělého pomocníka. „Nechci kroužek přerušovat. Byla by škoda začínat zase úplně od nuly. Starší děti už pomáhají mladším a vzniká tak krásná návaznost,“ říká. Pomoci by mohl například místní myslivec nebo včelař. „Potřebujete člověka, který má čas a vztah k dětem,“ dodává. A právě to je možná na celém kroužku nejdůležitější. Děti se tu neučí jen poznávat zvěř nebo rostliny, učí se dívat kolem sebe, vnímat krajinu a budovat si vztah k přírodě.

Foto: archiv Pavly Tiché