Partneři zpravodajství

Yashica Events

ROXY Club Třebíč

Bowling U Kmotra

Aquapark Laguna

Chci se stát partnerem

Jan Uher

před 1 hodinou

Před týdnem jsme se opět vydali do Hrotovic, kde jsme se snažili zmapovat tamější barokní sochy. Díky našemu průvodci, historiku a řediteli tamějšího muzea Janu Knotkovi, jsme se dozvěděli daleko víc, než jsme na začátku našeho putování očekávali. Cílem našeho putování byly do té doby barokní sochy. To však již neplatí. Tentokrát jsme se ocitli v zámecké kapli a s úžasem hledíme na fresku nad sebou. Právě tam totiž pokračuje naše dobrodružství, které trochu neočekávaně prožíváme. Vyprávění o symbolice zašifrované do výjevů nad našimi hlavami je tolik, že jsme museli kapli rozdělit na dvě části. Dnes tedy pokračujeme.

Kaple, živly a symbolika
Všímavý čtenář Horáckých novin si jistě vzpomene na naše vyprávění o sv. Floriánkovi a kapli, která tam stála a která byla při svém zrušení Josefem II. jistým druhem „včleněna“ stejně jako kaple sv. Anny do nemocnice u svaté Anny v Brně. Právě na této kapli se též při výzdobě podílel brněnský malíř Jan Jiří Etgens.

Není jistě bez zajímavosti si uvědomit, že zámecká kaple v Hrotovicích je oltářem orientována oproti zavedené zvyklosti právě západním směrem. Jak již víme, z tohoto směru od dalekého Rýna přišli do Hrotovic Rodenové z Hirzenau.

V minulém článku jsme čtenářům při popisu uspořádání i soch Kašpara Obera slíbili, že jim vyjevíme, kde je v Hrotovicích ztvárněn onen živel vzduchu. Vězte tedy, že tento živel jest znázorněn v samotné zámecké kapli, a to na jejím stropě coby freskové výzdobě.

Můžeme tedy vyslovit i domněnku, že sochař Kašpar Ober musel nějakým způsobem spolupracovat na začlenění živlů i s malířem Janem Jiřím Etgensem. Toto je více než jisté, protože nic na světě není náhoda, jak již pravil švýcarský lékař, psychiatr a psychoterapeut C. G. Jung (1875–1961) v učení o synchronicitě: „Náhoda je jenom jiné slovo pro Boha.“

Živel vzduchu
V alchymii představuje vzduch jeden ze čtyř základních prvků (živlů), který zprostředkovává spojení mezi nebem a zemí. Je nositelem života a intelektu. Podle filozofa Aristotela je vzduch podstaty teplé a vlhké. Stojí tedy na pomyslné polovině cesty mezi ohněm a vodou.

Působením těchto dvou vlastně vzniká vodní pára, která se za určitého tlaku dále dělí na plyny – vodík a kyslík. Vzduch je lehký, pohyblivý a průhledný. V alchymistické symbolice se značí jako trojúhelník (špičkou nahoru) s vodorovnou čarou uprostřed.

Vzduch v alchymii a Bibli
V alchymistickém procesu odpovídá fázi sublimace a těkavosti. V temperamentu odpovídá sangvinikovi (člověk tento je společenský, veselý a nestálý čili proměnlivý). Jeho ročním obdobím jest jaro, symbolizující nový začátek a svěžest. Je spojován s intelektem, komunikací, myšlením a představivostí i východem. V astrologii jsou vzdušná znamení Blíženci, Váhy a Vodnář.

V alchymii je vzduch vnímán jako „dech života“ (pneuma nebo spiritus), který oživuje hmotu. Stojí mezi ohněm (teplo) a vodou (vlhko), čímž vyvažuje jejich extrémy a umožňuje transformaci.

Vzduch je v Bibli spojován například s Boží mocí a svobodou – samotný vítr je symbolem nespoutanosti. Ježíš v rozhovoru s Nikodémem přirovnává působení Ducha k větru, který „vane, kam chce; slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde“ (Jan 3,8). V biblické symbolice představuje orel živel vzduchu, inteligenci a duši, která stoupá k Bohu. Zatímco v listu Efezským (Ef 2,2) je vzduch zmíněn v negativním kontextu jako sféra vlivu „vládce nadzemských mocí“, což odkazuje na duchovní boj v neviditelném světě. Hebrejské slovo ruach a řecké pneuma znamenají zároveň „dech“, „vítr“ i „duch“. Jde tedy o vzduch jako symbol Boží přítomnosti, života a působení Ducha svatého.

Kvintesence a pátý element
Je tedy důležité si uvědomit, že v barokní výzdobě v Hrotovicích a jejich okolí, která vznikala více než 100 let, jsou zakomponovány všechny čtyři živly – oheň, voda, vzduch i země.

Co to pro nás z hlediska alchymie znamená? Když dojde k propojení těchto čtyř živlů, dostaneme pátý element, a tím je spirit, tedy všeobjímající duch.

V alchymii se tento element nazývá například i kvintesence. Kvintesence (z latinského quinta essentia, tedy „pátá podstata“ či „pátý element“) představuje v alchymii a přírodní filozofii nejčistší a nejjemnější esenci, která prostupuje vším stvořením.

Kvintesence je oním nebeským prvkem, který živlům dodává život a drží je pohromadě. Přičemž pátý element, tedy éter, vychází z aristotelské tradice, kde je pátým prvkem tvořícím nebeská tělesa.

Alchymisté věřili, že tato esence je přítomna i v pozemských látkách, ale převážně v „nečisté“ formě, proto ji očišťovali a znovu skládali po vyčištění. Cílem alchymistů tedy bylo „vytažení“ této čisté podstaty z hrubé hmoty, a to převážně destilací a sublimací.

Získání kvintesence bylo často ztotožňováno s vytvořením kamene mudrců nebo elixíru života, který měl rudou barvu a jednalo se podle ústně tradované tradice buď o prášek, nebo kapalinu.

„Zde se musíme zastavit ještě u jednoho důležitého fenoménu a tím je „převáření“ krajiny. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že krajina a sochy v ní byly utvářeny podle alchymistických principů. A proč vlastně? Tyto měly působit na lidskou duši i lidskou psychiku příznivým způsobem, jako zvláštní řekněme ladící prvek. Přičemž určité šlechtické rody (u nás to byli hlavně Rožmberkové) měli velký, často veliký talent na vyladění krajiny, kde mnozí po staletí žili. Protože chtěli bydlet v ráji na zemi. Takže své sídla si postavili velmi harmonicky. Přesně podle zásad posvátné geometrie, zlatého řezu či zednářských principů a nauky,“ zasvěcuje nás historik.

Rod Rodenů a úpadek panství
„Jsem více než přesvědčen, že touto kvintesencí pro rod Rodenů z Hirzenau, a to i v symbolické podobě, měl být právě zámek v Hrotovicích jako jejich centrum velké moci.“

Otázkou zůstává, co vedlo k úpadku rodu Rodenů v Hrotovicích. Historik vyslovuje svoji teorii a pokračuje: „Podle mého soudu měl na majetek Rodenů převeliký vliv vyhlášený státní bankrot v Rakouském císařství za vlády císaře Františka I. (resp. II.), který vyvrcholil 15. března 1811 a byl přímým důsledkem finančního vyčerpání země během napoleonských válek.“

Protože Rakouské císařství chtělo odvrátit totální ekonomické zhroucení státu, vyhlásilo reformu, která znamenala snížení hodnoty papírových peněz na pětinu. Tím došlo i k drastickému znehodnocení úspor obyvatelstva a k všeobecnému zdražení zboží i nemovitostí. V letech 1820 až 1825 se ve finanční sféře Rakouského císařství odehrály dvě naproti sobě jdoucí zásadní události: postupná stabilizace státní měny po drtivém bankrotu a zároveň skokový nárůst státního dluhu kvůli nákladným vojenským intervencím v Evropě.

V tomto období vrcholila klíčová měnová reforma řízená Privilegovanou rakouskou národní bankou. Mezi lety 1820 a 1841 banka z oběhu stáhla a zlikvidovala znehodnocené papírové peníze (tzv. vídeňskou měnu) v obrovské hodnotě 437,5 milionu zlatých. Tyto inflační papíry, které zbyly po státním bankrotu z roku 1811, banka nuceně vyměňovala za stabilnější, stříbrem kryté mince a dluhopisy.

Finanční vyčerpání
Zatímco se měna stabilizovala, státní pokladna utrpěla těžkou ránu v roce 1821. Rakousko muselo plně financovat masivní vojenskou intervenci své armády v Itálii (v Neapolsku a Piemontu) k potlačení tamních liberálních povstání. Tyto vojenské operace schválené Svatou aliancí extrémně zatížily rozpočet, prohloubily státní deficit a donutily Vídeň hledat nové zdroje financování u soukromých bankéřů. Právě v tomto pro ně nelehkém období odchází šlechtický rod Rodenů do Vídně. Nejcitelněji je asi zasáhla devalvace státem vydaných dluhopisů. Proto odcházejí z Hrotovic.

V reakci na obrovské výdaje spojené s udržováním armády a policejního aparátu v Evropě se Rakousko stalo finančně závislým na soukromém kapitálu. Právě na počátku 20. let 19. století si kníže Metternich vybudoval klíčové spojenectví s bankéřem Salomonem Mayerem Rothschildem, zakladatelem vídeňské větve rodu. Rothschild poskytl rakouskému státu sérii obřích půjček (formou státních loterijních úpisů), čímž zachránil monarchii před dalším finančním kolapsem a získal v Rakousku dominantní postavení.

Starý svět zanikal a rodil se postupně zcela nový. Do popředí se tak dostávali bankéři a průmysl.

Rodenové a Hrotovice
Samotná barokní přestavba zámku proběhla hlavně za Rodenů z Hirzenau, kteří do Hrotovic přišli z dalekého Porýní. (Obec Hirzenau je dnes součástí města Boppard ve spolkové zemi Porýní-Falc.)

Rodina Rodenů z Hirzenau držela panství v Hrotovicích od roku 1672 do roku 1826. Po prodeji velmi zadluženého panství v Hrotovicích dne 17. ledna 1826 za částku 250 000 zlatých Hubertovi, hraběti z Harnoncourtu, jej tento prodal za 500 000 zlatých v roce 1845 baronu Jiřímu Sinovi.
Rod Rodenů se poté přesunul do Vídně, kde členové rodu působili především v armádních službách a státní správě.

Poslední majitel Hrotovic Karel Roden z Hirzenau zemřel ve Vídni dne 27. srpna 1863 a pochován byl v hrobce původně španělsko-nizozemského rodu Baillet de Latour v pohřební kapli sv. Jana Nepomuckého v Radeníně.

Restaurování fresky
Toto je poslední zastavení v putování za monumenty z Hrotovic. Samotná restaurovaná freska na stropě kaple Československé církve husitské je o rozměru 6,7 × 4,1 × 1,8 m a zabírá plochu cca 50 m2.

Iniciátorem, investorem a realizátorem restaurování fresky bylo město Hrotovice. Restaurování fresky a jemu předcházející laboratorní šetření probíhalo od září roku 2002 do dubna 2003. Poté probíhalo samotné restaurování fresky zámecké kaple v Hrotovicích.

Samotného restaurování se ujala akademická malířka a restaurátorka polského původu Agnieszka Michalowska-Martínková (*8. září 1957), která se podílela například i na obnově nástěnných maleb v bazilice sv. Prokopa v Třebíči a prováděla průzkumy na zámku v Náměšti nad Oslavou.

„Tento barokní skvost, ve kterém se dnes nachází kaple Československé církve husitské, můžete navštívit v rámci prohlídky Muzea Hrotovicka a jste srdečně vítáni. Jak ukončit cyklus těchto článků v Horáckých novinách věnující se nejen baroknímu umění v Hrotovicích?

Snad jediným, a to alchymistickým provoláním: „Nechť Naše Pece Nikdy Nezhasnou a Včely Nepřestávají Létat. Tak Jest.“