Sedm růží pro sedmero hrdinů z krypty

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

před 1 hodinou

STŘÍŽOV (herb) - O půl jedenácté hodině dopolední, dne 18. června 1942, se z krypty pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje ozvaly poslední čtyři výstřely. Tím tak skončil srdnatý a více než šestihodinový boj sedmi československých parašutistů se stonásobnou přesilou německých vojáků. Statečnost hrdinů se v den čtyřiaosmdesátého výročí jejich smrti nepřipomněla pouze v místě posledního boje, ale také zde na Třebíčsku. Sedmero růží zdobilo také lípy jednotlivých výsadkářů z krypty, které jsou vysazeny v Aleji československých parašutistů mezi Střížovem a Vladislaví.

Nad osm desítek československých západních výsadkářů z druhé světové války připomíná poněkud netradiční pietní místo u Střížova. Jména hrdinů tu nejsou vytesána do kamene, ale uchovávají je rostoucí lípy. Avšak jedno jméno je zde přece jen vytesáno. Na samém začátku aleje stojí mohutný kámen s věnováním plukovníku in memoriam Jaroslavu Krátkému. Pomyslný vstup na polní cestu a do společnosti hrdinů tu na konci minulého týdne doplňovalo sedm svíček věnovaných pro sedm „hochů z krypty“. Jmenovitě pro Jana Kubiše, Jozefa Gabčíka, Adolfa Opálku, Josefa Valčíka, Jana Hrubého, Josefa Bublíka a Jaroslava Švarce. Právě oni 18. června 1942 heroicky zápolili s více než sedmi sty příslušníky Waffen SS a gestapa, až za svou rodnou zemi položili vlastní životy. Jejich neskonalou odvahu a lásku pro vlast také v den výročí jejich smrti uctili u Střížova předseda spolku VETERANS Tomáš Sláma, hejtman Kraje Vysočina Martin Kukla, příbuzní parašutistů z jiných výsadků a také podporovatelé projektu Aleje československých parašutistů.

„Nejhorší pomyšlení pro vojáka je, aby jeho čin nebyl zbytečný. Aby zkrátka dotyčný nebyl v budoucnu zapomenut,“ pověděl na čtvrtečním pietním aktu Tomáš Sláma. Čin výše uvedených rozhodně zbytečný nebyl. Ač likvidace strůjce holocaustu Reinharda Heydricha přinesla ze strany okupantů krvavou odezvu, čin Kubiše s Gabčíkem pomohl k obnovení Československa v předmnichovských hranicích. Čechoslováci tímto též ukázali, že nejsou pouze pasivním pozorovatelem okupace, ale hrdým národem.

Ovšem postupem let může pomyslný prach času zakrývat jiná jména. „Proto také zde, mezi Střížovem a Vladislaví, stojí tato alej, která všechny hrdiny připomíná,“ sdělil na čtvrtečním pietním aktu Sláma, jehož spolek inicioval vznik poněkud netradičního místa paměti. I takové uprostřed rozlehlých polí si ale žádá pečlivou údržbu. Vždyť také cesta lemovaná lipami je dlouhá sedm set metrů a jen sečení a mulčování trávy zabere nejméně čtyři hodiny. Tato péče se navíc v minulých týdnech zkomplikovala rozbitím sekačky. Bohulibou činnost však v tu chvíli rázem projevila Střední škola stavební Třebíč, která mezi svými studenty a zaměstnanci uspořádala sbírku, díky které se mohla pořídit sekačka nová. Vybrané prostředky také na pietní akci předali předsedu Slámovi zástupce ředitele stavební školy Zdeněk Menoušek a učitelka Evženie Chmelová.

Nutno doplnit, že aktivita SPŠS Třebíč může být první vlaštovkou, co se vzájemného propojení místních škol a Aleje československých parašutistů týče. Ostatně v této otázce již vyvstalo spolku VETERANS a předsedu Slámovi v hlavě vícero nápadů. Ať už jde o konkrétní pomoc studentů na údržbě aleje, jejich zapojení do tvorby mobiliáře či kupříkladu v rámci plánovaného běžeckého závodu na Cestě Jana Kubiše a Jaroslava Krátkého.