Necelých 30 kilometrů jihovýchodně od Třebíče se nachází obec, o které budu psát v tomto díle Toulek po Třebíčsku. Podle údaje z roku 2025 má Sedlec 246 obyvatel a jeho rozloha je téměř 9,5 km2. Zemědělsky využívaná krajina leží na severu území vesnice.
Vojenské letiště Náměšť je situováno jižním směrem od sídelní části vsi. Na západě v okolí Babí hory je menší les a na východě najdete výrazně zalesněný fragment katastru Sedlece, který je součástí národní přírodní rezervace s názvem Divoká Oslava. Ta má rozlohu přibližně 341 hektarů. Předmětem jejího vyhlášení je ochrana přirozených lesních ekosystémů: lužních a suťových lesů, bučin a teplomilných doubrav. Návštěvník se zde může setkat s chráněnými druhy rostlin a živočichů, a to včetně raka říčního a čápa černého. V katastru obce Sedlec v oblasti Divoké Oslavy stojí zřícenina Sedleckého hradu, který byl vybudován v průběhu 1. poloviny 14. století a sloužil k ochraně východní části třebíčského kláštera. Jeho zánik je spojen se 40. lety 15. století, kdy byl zničen při dobývání okolních hradů, které obývali loupežníci. Jako pustý je doložen roku 1556 pod názvem Nový hrad. Dochovaly se jen zbytky zdí a příkopy prorostlé křovinami. Hezkou procházkou odsud zanedlouho dojdete k novogotickému altánu Gloriet. Ten nabízí krásné výhledy do Divoké rokle.
Zde se Oslava mění v divokou řeku protkanou mnoha peřejemi a vodopády. Gloriet patří ke zpestřujícím prvkům architektury blízkého Vlčího kopce. Nechal ho postavit Jindřich Vilém III. Haugwitz kolem roku 1830. Na stavu altánu se podepisuje zub času a bohužel i vandalismus. V roce 2003 byla tato kulturní památka opravena lesní správou Náměště nad Oslavou fungující při státním podniku Lesy České republiky. Počátky obydlení území obce Sedlec a jejího bližšího okolí se datuje již do doby neolitu - mladší doby kamenné (cca. 8000 – 5000 let př. n. l.). Byly tu nalezeny úlomky z doby moravské malované keramiky. Nejstarší dochovaná písemná zmínka o vsi pochází z roku 1101. Roku 1304 byla vesnice vypálena kumány. V roce 1491, 23 let po dobytí třebíčského kláštera, Sedlec odkoupil Vilém z Pernštejna a navrátil jej zpět do třebíčského panství. Dalšími správci vsi Sedlec a blízkých statků se stali Jan starší ze Žerotína a později Karel starší ze Žerotína. Po bitvě na Bílé hoře se Karel ze Žerotína musel vzdát svého majetku a prodal jej Albrechtu Václavovi z Valdštejna.
Jedněmi z posledních majitelů náměšťského panství byli Haugwitzové. Škola byla ve vsi zřízena v roce 1828. Do dnešních dnů v Sedleci funguje škola mateřská. Sbor dobrovolných hasičů byl založen roku 1929. Kromě zmíněné zříceniny Sedleckého hradu a altánu Gloriet k dalším pamětihodnostem obce patří památník obětem první světové války nebo tří kříže u hradu. K nim se pojí i jedna ze zdejších pověstí. Poslední majitel Sedleckého hradu před odjezdem schoval svou ženu a dvě dcery na neznámé místo. Po jeho návratu je však všechny našel mrtvé hlady. Proto u hradu stojí tyto tři kříže, ty současné pochází z roku 2003. Významným rodákem vesnice Sedlec byl duchovní Alois Michálek (1908–1989), perzekvovaný v době komunistického režimu. Příští díl Toulek po Třebíčsku nás zavede na výlet do obce Studenec.
Pavel Janega
