Třebíčská Pasáž: Symbol vytrvalosti a nového začátku

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Martina Dědková Chromá

před 2 hodinami

TŘEBÍČ (mad) – Obvykle ožívají hrady a zámky, ale v sobotu 27. září ožila i třebíčská Pasáž. Kulturní stánek slaví po celý letošní rok 20. výročí své existence. V rámci oslav přichystalo Městské kulturní středisko (MKS) ve spolupráci se základní uměleckou školou úžasný den otevřených dveří, zpestřený hudebními a tanečními vsuvkami v podání žáků a studentů ZUŠ. Návštěvníci se dozvěděli mnohé z historie i zákulisí této výrazné dominanty Masarykova náměstí.

Městské kulturní středisko spojilo své oslavy 20. výročí Pasáže s oslavami 80. výročí existence ZUŠ Třebíč. „Program jsme připravovali v podstatě již rok předem. Pro nás nebyla příprava zase tak složitá, o hlavní náplň se postarala ZUŠ Třebíč, která to měla podstatně náročnější. Generálku jsme si vyzkoušeli v pátek a dnes jsme se ještě nezastavili. Zájem je obrovský, což nás těší. Zatím od návštěvníků slyšíme samé spokojené ohlasy,“ svěřila se ředitelka MKS Nikola Černá během sobotní akce.

Skupinky návštěvníků si u vstupu převzal průvodce. Skupinky vycházely od deváté hodiny ráno každých 45 minut. Návštěvníci si prošli celou budovou, přes baletní sál, nahlédli do zázemí pro umělce, prošli se podiem, přes sál se dostali do technických místností pro zvukaře a osvětlovače, prohlédli si foyer, šatny a přes tajnou spojovací místnost prošli do části s kinosálem. Cestou na ně čekaly scénky i krátká taneční a hudební vystoupení v podání žáků, studentů a pedagogů ZUŠ doprovázené fungovaným výkladem odborných pracovníků kulturního střediska. Příchozí se dozvěděli mnoho zajímavostí a nahlédli do míst, která jsou návštěvníkům kulturních akcí obvykle skryta.

Zpět do divadelní historie
Třebíč se může pyšnit bohatou divadelní tradicí sahající až do 19. století, kdy vzkvétal český spolkový život. Ten se výrazně odlišoval od vlivné německé menšiny. Město hostilo kočovné společnosti i studentské divadlo, které využívalo prostory hostinců, sýpek nebo arény pivovaru.

Díky vítězství českých představitelů ve volbách v roce 1867 se otevřela cesta k výstavbě Národního domu, důstojného stánku pro českou kulturu. Na jeho jevišti vystupovaly kočovné soubory, ale i místní spolky jako Lumír a Vesna. V roce 1940 se Národní dům stal hlavní scénou nově založeného Horáckého divadla.

Tradice amatérského divadla pokračovala i po druhé světové válce. Kvůli stísněným prostorám Národního domu se však touha po moderním kulturním stánku stále zvětšovala. V 80. letech se proto začalo s velkolepým plánem na výstavbu multifunkčního kulturního centra. Po pádu komunismu v roce 1989 však na stavbu nezbyly finance a budova dlouho chátrala.

S nešťastným osudem budovy se nechtěla smířit skupina třebíčských občanů, která v roce 1999 založila Spolek pro dostavbu a zprovoznění divadla. Jejich úsilí se vyplatilo a v roce 2005 bylo divadlo s velkými fanfárami slavnostně otevřeno. Tehdejší premiér Jiří Paroubek jej osobně pokřtil a první velkou událostí se stal Skautský sněm. Přesně o deset let později došlo ke galakoncertu Marie Rottrové k 10. výročí otevření divadla.

Budova divadla má celkem tři podlaží. V prvním podlaží se nachází vstup s pokladnami a vedou z něj dvě chodby, jedna do kina Pasáž, které je napojeno lávkou, druhá do divadla. V druhém patře divadelní části se nacházejí šatnový vestibul, šatny pro účinkující a vstup na vnější balkon divadla. V třetím podlaží je umístěna galerie, baletní sál s kapacitou přibližně 80 míst, foyer s barem a posezením s kapacitou cca 200 návštěvníků a samotný velký sál pro 523 diváků.

Kulturní centrum v srdci města
Dnes je Kongresové centrum Pasáž významným kulturním a společenským centrem. V únoru 2019 zde byla odhalena busta herce Miroslava Donutila a ve foyer je vystaven jeho kostým ze slavné divadelní hry Sluha dvou pánů. Šatny a foyer divadla zdobí obrazy (Pohledy na Třebíč) od Vlastimila Tomana, ve foyer je to pak tapisérie od Karla Lázničky a reliéfní obrazy od Jaroslava Šerých. Ve foyer si návštěvníci mohou také prohlédnout zapůjčené monumentální dílo sochaře Lubomíra Kerndla a uměleckého kováře Pavla Tasovského s názvem Tam, kde odpočívají múzy. Mimo jiné je v divadelních prostorách umístěn model historického města Třebíče z roku 1835, který vytvořil Stanislav Vrška. Model zabírá plochu 27 m² v měřítku 1:100.

Od kina Moravia ke kinu Pasáž
Neméně zajímavá je i historie třebíčského kina. První kino bylo postaveno v roce 1919, navrženo a postaveno architektem Josefem Herzánem. Mělo kapacitu 500 míst. Během své historie neslo kino Moravia hned několik různých názvů - Stadion, Svět, Sputník až se opět vrátilo k původnímu názvu. V roce 1958 došlo v kině k velké rekonstrukci, bylo tam zavedeno topení, bylo změněno plátno na širokoúhlou projekci. Po startu sovětské družice se kino přejmenovalo na kino Sputnik, tento název fungoval až do roku 1992, kdy se vrátil jeho původní název.

Kino fungovalo až do roku 2006, s tím už zároveň fungovalo i kino Pasáž. Po roku 2006 budova dlouho chátrala, nevědělo se, co s ní, hovořilo se o jejím zbourání. Nakonec v roce 2018-2019 byla celkově zrekonstruována a nyní slouží veřejnosti jako Komunitní centrum Moravia. Otevřeno bylo v lednu roku 2020, celková oprava stála okolo 62 milionů korun. Z původního kina zbyl původní skelet a historické schodiště, jinak interiér je kompletně změněný.

Nová budova kina byla postavena v 80. letech 20. století a první promítání kina se tu odehrálo v roce 1995. Jednalo se o snímek Ten nejlepší s Henry Fondem v hlavní roli. Kino Pasáž má kapacitu 210 míst. V roce 2020 zde došlo k výměně sedaček a došlo k drobné změně uspořádání.

„Kdybychom se vrátili trochu zpátky, hlavním milníkem pro kino Pasáž byl rok 2011, kdy došlo k celkové digitalizaci kina. Dříve se promítalo v kinech na 35mm páskách. Jeden film se vešel na tři až čtyři kotouče. Nešlo pouštět ve všech kinech premiéry filmů současně, protože těch kopií nebylo tolik, doprava byla složitější, většinou vlakem. Po digitalizaci se to zjednodušilo a filmy se posílaly českou poštou na externí listy, které máte všichni doma, následně se to nahrálo do projektoru a odeslalo se to dalšímu kinu, dělalo se to všechno v předstihu, aby kina mohla zároveň ve stejný den pouštět premiéry dle programu samozřejmě, jak si ho udělali. Tento systém přeposílání těch externích disků fungoval do roku 2022, kdy jsme to změnili. Domluvili jsme si kooperaci s firmou Shark, která v podstatě zajišťuje online přenos a stahování těchto filmů, takže jsme se úplně zbavili toho přeposílání těch disků Českou poštou. Momentálně nám to teda chodí klasickým stahováním přes internet na disk a následně to nahrajeme do projekční místnosti, do promítací kabiny,“ popsal návštěvníkům Zdeněk Mládek, vedoucí kina Pasáž. Klasická velikost filmu v digitální podobě je okolo 150 GB, nejmenší asi 80 GB. Mezi ty největší, až 350 GB, patří například Avatar. Film je uzamčený a obsahuje tzv. digitální klíč, který je zaslán pár dní před samotnou projekcí.

V Kině Pasáž je používán projektor kanadské společnosti, která je v podstatě jedním z největších distributorů a profesionálním výrobcem těchto digitálních technologií splňující mezinárodní standardy. Jedná se o xenonovou lampovou technologii s odběrem 2,6 kW. Maximální svítivost lampy je 1500 hodin. „Nevýhodou těchto projektorů je, že čím větší je svítivost, nebo spíš má nasvícení, čím více má nasvíceno, klesá kvalita toho obrazu.“

Aktuálně je v Česku 1100 kin. Do tohoto počtu se zahrnují klasická kamenná kina, letní kina, multikina i multiplexy. Za rok 2024 se kino Pasáž v Unii filmových distributorů se svými 554 představeními 220 filmů a s 38 tisíci diváků umístilo na 65. příčce v celkovém žebříčku. Pasáž ovšem nemůže s jedním kinosálem konkurovat velkým multiplexům.

„Není to tak úplně vypovídající. Když budeme brát pouze klasická kamenná kina, za letošní rok jsme skončili na 19. místě z hlediska promítání, což není vůbec špatný výsledek. Během minulého roku jsme také byli jedni z prvních, kdo se účastnili třech online přenosů Dejvického divadla,“ uvedl vedoucí kina.

Foto HoN: Martina Dědková Chromá