Týdenní cesta za křupavým chlebem

Partneři zpravodajství

Chci se stát partnerem

Petr Herbrych

za 2 dny

TŘEBÍČ (herb) - Originální tematická zaměření vždy každým rokem nabízí příměstský tábor pořádaný Horáckým folklorním souborem Bajdyš a Muzeem Vysočiny Třebíč. Jak je ihned z této vzájemné kooperace patrné, táborníci během týdne poznávají své vlastní kořeny. Tedy kulturní dědictví v podobě lidových tradic, zvyků a řemesel. Zatímco v minulém roce si dítka osvojovala koželužství, ševcovství a drátenictví, letos se vrhla na pekařinu. A to od samého vyklíčení obilních semínek až po umístění těsta do pece.

Uchovat a předat lidové zvyklosti dá pořádně zabrat. Však se také stačí podívat, jak nabitý je po celý rok program folklorního souboru Bajdyš. Jeho členové týden co týden svým zpěvem a tancem rozjasňují nejrůznější kulturní akce, tradice dále také pravidelně předávají mladší generaci v dětském souboru Bajdyšek. Intenzivní týden pro poznání zvyků i lidské zručnosti pak vždy nastane v půli července, díky „bajdyšovskému“ příměšťáku. Ten letošní proběhl v týdnu od 13. do 17. července, uprostřed dozrávání obilí. Právě zlatavé klasy se staly symbolem letošního tábora s názvem Od zrníčka do pece aneb Cesta jídla.

Bochník chleba je v každodenní výbavě snad každé domácnosti. Při zakrojení ostrého nože do křupavé kůrky ale člověk málokdy zapřemýšlí, kolik práce a času se za jedním pečivem skrývá. A co teprve v dřívější době, kdy se lidé museli obejít bez moderních strojů a spoléhali se pouze na své vlastní ruce. To také po minulém týdnu už dobře vědí děti z probíraného příměstského tábora.

Kde jinde také mohli táborníci poznávat rukodělnou výrobu než v Centru tradiční lidové kultury Kraje Vysočina na Šmeralově statku. Zde se také pětadvacet dítek sešlo v pondělní ráno, kde je čekal tým táborových vedoucích ve složení Johana Obršlíková, Šárka Nohová, Eva Kolajová, Klára Ottichová, Eva Mašterová, Eliška Hanáková a Jana Tesáková. Po úvodním seznámení se kluci a holky ihned začali věnovat obilovinám a luštěninám. Nikoliv však, že by jak pohádková Popelka museli za trest přebírat hrách, nýbrž poznávali jednotlivé druhy. Následně se chopili cepínů a po vzoru svých pradědečků si ručně namlátili obilí. A jelikož byl celý týden provázán zpěvem i tancem, nechybělo u této činnosti pozpěvování mlateckých písní. Ostatně tematické písničky a tance nacvičovali táborníci na Šmeralově statku po celý týden.

Tábor ale rovněž během týdne opustil brány stavení na Cyrilometodějské ulici. Úterním dnem provedl početnou skupinu mlynář František Křepela na svém mlýně ve Střížově, od něj se pak zúčastnění vypravili na hrad Rokštejn. Do útrob mlýnu zamířily děti také ve čtvrtek, oproti střížovskému se ale jednalo o již nefunkční borovinský. Ještě předtím ale omrkly kulinářský um paní pekařek z Vrátek. Avšak i sami táborníci měli již v tu dobu vlastní pekařské zkušenosti. Během středy si upekli bublaninu s lesními plody, ve volné chvíli si rostlinnými motivy nazdobili vaky na záda.

Vyvrcholení obilného týdne přišlo s pátečním programem. Poznávání obilí, jeho namlácení a první seznámení s pečením se zúročilo v dopoledních hodinách. Pod dohledem Zdeňky Palátové se sálem nesla vůně pečeného chleba a buchet, ze dvora se pak vanuly tóny lidových písní a dupot tanců. Získané poznatky z týdenní cesty za chlebem si ale chlapci a děvčata nenechali pro sebe. Jak si také malé ratolesti na táboře vedli, poznali na vlastní oči, uši i chuťové buňky i samotní rodiče na závěrečném vystoupení. A že ty chlebíky s domácí pomazánkou jistě chutnaly!