Víkend pod patronací svatých Cyrila, Metoděje a Prokopa

Profilovka
před 35 minutami

TŘEBÍČSKO (herb) - První červencový víkend byl plně věnován svatým Cyrilu, Metodějovi a Prokopovi. Zejména tedy slovanští věrozvěstové se na Třebíčsku a vůbec celé Moravě těší velké oblibě. Kolik je jim zde zasvěceno kostelů a kaplí, se také projevilo na víkendovém plánu akcí. S cyrilometodějskými slavnostmi se tedy nepojí pouze oblíbené Dny lidí dobré vůle na Velehradě, ale i poutě v menších obcích. Například v Chlístově, Výčapech, Ptáčově, Nových Syrovicích a Bohušicích. Právě v těchto obcích najdeme odkaz Cyrila a Metoděje skrze zasvěcené chrámy. Nelze ale ze samého úvodu července opomenout svatého Prokopa, zakladatele Sázavského kláštera. Předskokan v kalendáři zmíněných bratří ze Soluně zase drží ochranou ruku nad Třebíčí.

Ústředním tématem celého minulého týdne se tak staly cyrilometodějská a svatoprokopská pouť. Hospodyňky se věnovaly úklidu domácnosti a pečení, roztočené atrakce přinesly už začátkem července předčasné žně „světským““ a místní hospůdky hlásaly plné stoly. Přece jen pouťové pivo chutná nejlépe a jejich počet si lze snadno obhájit.

Ovšem taková pouť může mít vícero podob. Zatímco Třebíč se díky svatému Prokopovi vrátila do časů středověkého rozkvětu města, v městské části Ptáčov nechybělo tradiční vztyčení máje a vůbec pe-
strý program po celý víkend. O zábavu postaráno měli také občané v Chlístově díky taneční zábavě, krojované bohoslužbě a netradičnímu fotbalovému klání.

Svatoprokopský exkurz do dřívějších let

TŘEBÍČ (herb) - Svaté Cyrila a Metoděje se svatým Prokopem nespojuje pouze jejich vzájemná blízkost v kalendáři. Ač je od sebe dělí dvě staletí, mají k sobě blízko. Sázavský klášter založený roku 1032 svatým Prokopem se stal centrem slovanské liturgie a právě jeho první opat předním nositelem cyrilometodějské tradice. Trojice světců má k sobě blízko také v Třebíči. Kamenní věrozvěsti hledící z Karlova náměstí kamsi do dáli svým pohledem neminou hlavní dominantu Třebíče, baziliku svatého Prokopa.

DSC_0690.JPG

Památka zapsaná na prestižním seznamu UNESCO ale během historie, co se týče světců, prošla značným vývojem. Nejprve nad zdejší kaplí držel patronaci svatý Benedikt, pozdější kostel pak byl zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Až na samém počátku 18. století se nově zřízená zámecká kaple věnovala svatému Prokopovi. Tím se tak ustanovil další světec, který společně se svatým Martinem z Tours drží nad městem shůry ochrannou ruku. A společně s tím i pouťová slavnost, připadající na první červencový víkend.

Podobně jako na jiných poutích, ani v Třebíči nechybí stánkaři s cukrovinkami, řemeslnými produkty nebo hračkami pro děti. Ač v malém provedení, tak i nad zámkem rozbalí své živobytí kolotočářské rodiny. Svatoprokopská pouť v Třebíči ale každým rokem nabízí pomyslné nakouknutí do dávné minulosti. Do doby, kdy šlechtici nejen že ve zdejším zámku koukali z obrazů, ale také se sami po areálu pohybovali. Ať už Pernštejnové, Osovští z Doubravice nebo Valdštejnové. Do doby, kdy tři kápě nebyly pouze v městském znaku, ale skuteční mniši v kápích se modlili ve zdejším benediktinském klášteře. Hluboká historie tu však není připomínána skrze sáhodlouhé přednášky, ale řemesla a zábavu.

DSC_0706.JPG

Snad v každé pohádce má šlechtická rodina k pobavení svého vlastního kejklíře. Role dvorního baviče v třebíčském zámeckém areálu se tentokrát ujala dvojice Mistr chůdař a kašpar Kuba. V případě druhého jmenovaného se ale nejednalo o žádnou one-man show, nýbrž mu s všelijakými triky vypomohli i nejmenší návštěvníci. Ti si navíc mohli prosluněné dny dále zpestřit dřevěnými hračkami a loutkovým divadlem.

Kde se zastavil snad každý návštěvník svatoprokopské pouti, byly stánky s ukázkou řemesel. Dnešní doba nám umožňuje lehce na jedno kliknutí sehnat, cokoliv si zamaneme. Ovšem i taková z dnešního pohledu prkotina jako psaní dopisu, dala v dřívější době pořádně zabrat. Kolik práce s sebou neslo vytvoření papíru a svíčky, abychom si k psaní mohli posvítit, také ve svých stáncích předvedly dámy v dobových kostýmech. Daleko větši piplačku pak představovala postarší paní přadlena u svého kolovratu.
Historické poznání ale nepřinesla během víkendu pouze zručnost dobových řemeslnic. Do svých expozic lákalo Muzeum Vysočiny Třebíč, nejedna rodina se také vypravila na prohlídku trpasličí galerie. A samozřejmě také do útrob baziliky svatého Prokopa, díky kterému se celá víkendová slavnost konala.

DSC_0721.JPG

Blahobyt, ochrana i plodnost pro městskou část

PTÁČOV (herb) - Aby se obcím a jejím občanům vedlo po celý rok co nejlépe, je možné dosáhnout vícero způsoby. V prvé řadě vždy za úspěchem stojí schopné vedení a ochota všech spoluobčanů. Vedle toho je ale zapotřebí sem tam požádat o pomoc i síly vyšší. Například samotnou matičku přírodu. Už po staletí se věří, že blahobyt a neustálou ochranu pro obec přináší vztyčení vysoké májky. Pokud tomu tak skutečně je, bude po sobotním večeru 4. července náramně rozkvétat třebíčská místní část Ptáčov. I když dle rychlého tempa postavení zdejší májky lze soudit, že místním se už nyní náramně daří.

DSC_1327.JPG

Vedle blahobytu a ochrany před zlými silami je vysoký strom s pentlemi také symbolem života a plodnosti. Při pohledu na houf ptáčovských dětí lze říct, že se posledně zmíněný účel májky zde svědomitě plní. V řadě obcí bývá tradice máje držena o filipojakubské noci, jiné si jí zase zpestřují pouťový program. Tak je tomu kupříkladu v Ptáčově, kde je vztyčování máje jen jedním z bodů pestrého programu dvousethlavé komunity.

DSC_1342.JPG


Nutno poznamenat, že tradice zde byla provedena v opravdu bleskovém tempu. Stačilo by přijet o pár minut později a z podvečerní reportáže by byla jen fotka již stojící májky. Před půl sedmou večerní nejprve dvacítka místních hasičů donesla na náves opracovaný kmen, o dvacet minut později se již nad Ptáčovem tyčila vysoká májka s vlajícími fáborkami. Zejména tedy nazdobení jehličnatého vrcholku bylo po náletu dětí a žen za malou chvilku hotové.
Ač stále silnější vítr mohl předvídat jisté komplikace při vztyčování, ptáčovští požárníci jim dokázali bez problémů předejít. Když také podobnou tradici držíte rok co rok, musíte mít už činnost v ruce. Kdo ví, možná že jistý podíl zde měl i účinek májky z předchozího roku.

Pouť v Ptáčově ale nepřinesla pouze stavění máje. Tradice dále pokračovala pouťovou zábavou u kulturního domu, grilováním makrel a překlenula se až do nedělního vyhrávání.

DSC_1383.JPG

Pouťové veselí se zamyšlením nad vírou a mocí

CHLÍSTOV (herb) - Zářnou ukázkou pospolitosti obecní komunity v Chlístově je zdejší pouť na svátek Cyrila a Metoděje. Tu již v pátek 3. července odstartovala zábava se skupinou Modrá Skalice, místní Kecky pak svůj hudební um předvedly druhého dne. Sváteční neděle pak opět patřila krojované bohoslužbě a po slehnutí vydatného oběda i netradičnímu fotbalovému klání.

DSC_1406.JPG

Těžko by člověk nepostřehl, že se v Chlístově slaví pouť. Však také hudba zněla z místního fotbalového hřiště o pátečním i sobotním večeru a obcí se neslo příznačné heslo „Póť je póť“. Tedy že veškeré trable, pracovní shon i povinnosti jdou na pár dní stranou. Veselí a bezstarostné časy byly také patrné na jednotlivých tvářích. Během zmíněných zábav či nedělního klání současných a bývalých hráčů Slavie Chlístov i přespolních přátel. Navíc která obec se může pochlubit tím, že vám na fotbale natočí pivo sám farář?

Vedle pobavení nad smaženými řízky a vychlazeným pivem mohli ale lidé na chlístovské pouti silně zapřemýšlet nad současným světem. O případné vložení pověstného brouka do hlavy se postaralo nedělní kázání kněze Jana Krbce. Může se zdát, že příchod Cyrila a Metoděje na Moravu je už jen kapitolou v učebnicích dějepisu. Slovanští věrozvěstové nás ale i po jedenácti staletích nadále provází. Nejenže svatí Cyril s Metodějem stanovili základy naší víry, vzdělanosti a kultury. Jejich příchod je stále aktuální i ve 21. století. „Ukazují nám, jak poznat, zda někdo skutečně hlásá evangelium, nebo zda si jej pouze vypůjčil pro své vlastní cíle,“ pověděl na úvod svého kázání rokytnický kněz.

DSC_1430.JPG

I přes snahy tehdejších panovníků svatí Cyril s Metodějem nezneužili evangelium pro mocenské hry. Věnovali se čistě misii, nikoliv propagandě. „Nepřišli na Moravu, aby ze Slovanů udělali Byzance. Neřekli jim: Chcete-li přijmout Krista, musíte se nejprve naučit naši řeč, kulturu a přijmout vládu Michala III. Naopak. Naučili se nejprve jejich jazyk, vytvořili pro něj písmo, přeložili do něj Boží slovo a bohoslužbu,“ sdělil P. Krbec. Ona historická paralela se tak týká propojení náboženství a politiky. Respektive zaříkáváním se těmi pravými křesťanskými hodnotami. „Problém nastává, když si politika upravuje evangelium dle vlastních potřeb,“ zaznělo v kázání. Zářné příklady můžeme vidět na dvou světových stranách. Zatímco v Rusku se náboženstvím ospravedlňuje agrese na Ukrajině, za oceánem se zase buduje představa „spasitele“ v Bílém domě. Tato podobnost ale neplatí jen pro geopolitickou situaci, ale také zdejší politickou scénu. Víra se nepozná tím, kdo má na krku jak velký kříž, nebo kdo jak deklaruje tradiční hodnoty. „Ale podle toho, co se děje s člověkem vedle nás.“ Tedy jestli je uzdravován, respektován a dávána mu svoboda.

IMG_20260705_163823(1).jpg

Odkaz svatých Cyrila a Metoděje tedy daleko patrnější a významnější než je zasvěcení venkovských kostelů a kaplí. Pro chlístovské občany jsou ale věrozvěstové předně uctívanými patrony jejich sto padesát let staré kaple a také nositeli pouťového veselí. Ostatně účast krojovaných a věčně usměvavých žen z Chlístova s napečeným cukrovím na slavnostní mši hovoří za vše.