Bazárek U Zebry není jen bazar

Třebíč - V minulém čísle Horáckých novin jsme si povídali se Zdenou Palátovou o aktivitách Občanského sdružení Vrátka. Těch aktivit, a jistě se dá říci, že i úspěchů, je však tolik, že se do jednoho vyprávění nevešly. Velmi významným počinem Vrátek je provozování Bazárku U Zebry. Stejně jako v ostatních zařízeních Vrátek zde jde o několik věcí najednou. Nejde jen o to dostávat do oběhu jednou vyřazené ošacení, hračky, knížky a jiné předměty, ale také pomoci handicapovaným lidem, kteří v bazárku pracují. Pro ty slouží jako cvičné pracoviště, kde získávají potřebné dovednosti a návyky.

Funguje náramně, přesně tak, jak jsme si představovali. Lidé se tam už naučili chodit. Oproti jiným podobným zařízením tam veškeré přinesené věci pečlivě překontrolujeme, podle potřeby vypereme a vyžehlíme. Teprve takto připravené jdou do prodeje. Ceny máme, myslím, velice přívětivé. U nás se oblečete za pár korun! Kromě toho nabízíme náš obvyklý sortiment milých drobností z třebíčských stacionářů a spřátelených chráněných dílen ve Znojmě a Praze. Pořádáme výtvarné dílny, při kterých se snažíme připomenout stará řemesla. V říjnu to bylo třeba tkaní na hrábích ? kolíkovém stavu. Stávek nabízíme i v prodeji, takže kdo má chuť si tkát koberečky na míru, má možnost.

Přiměřený. Naše možnosti jsou však omezené. Veškeré věci chceme ošetřit tak, jak jsem již říkala. Proto jsem vymyslela způsob, při kterém pomocí letáčků budeme oslovovat postupně jednotlivé čtvrti Třebíče. A to stačí. Množství darovaných oděvů pak tak akorát stačíme zpracovávat.

Velkolepé. Naším hlavním posláním je připravovat handicapované lidi do samostatného života. Nic nám neudělá takovou radost, jako když se nám podaří našeho zaměstnance umístit na otevřeném trhu práce. O to totiž zařízením našeho typu jde. Pomoci handicapovaným něco se naučit, získat sebedůvěru ve své schopnosti a podpořit snahu jít dál ? prostě najít své místo ve společnosti a jít po vlastních nohou. Možná to někomu zní jako pouhá fráze, ale lepší definice mě momentálně nenapadá.

V současné době vím, že nemůžeme jít dále pouze cestou vytváření pracovních míst ve sdružení, na to nemáme finančně. Chceme se zaměřit na spolupráci s firmami a hledat pracovní místa pro tyto lidi tam. Oslovili jsme Hospodářskou komoru v Třebíči a hledáme pro tuto činnost partnery.

Chceme samozřejmě svoji nabídku rozšiřovat, neboť zájemců o práci ve sdružení je dost. Pokoušíme se získávat další prostory, kde bychom mohli pracovat. Stále se totiž pohybujeme v provizoriu. Práce se nám daří i díky spolupráci se Sokolem Třebíč, který nám poskytuje svoji klubovnu k pořádání výtvarných kursů v tzv. Klubu za Vrátky, k výukové činnosti i k rehabilitačním cvičením.

Probíhají jednání, která nechci zakřiknout? Radnici v Třebíči jsem oslovila kvůli prostorám na kavárnu a dopadlo to dobře! Za pár dní mám pozvání na kraj Vysočina a budeme řešit další možnosti. Ještě mě nikdo s mými vizemi nevyhodil. Jednání se ovšem někdy nepochopitelně vlečou. Platí zde asi trochu, že sytý hladovému nevěří. Musíme samozřejmě hledět i na účelnost vynakládaných prostředků, těžko však vysvětlujeme zájemcům o práci, že to prostě rychleji nejde. Ale jsme samozřejmě vděčni za každou pomoc a chápeme, že úřady nemají na starosti jen nás. Rádi bychom dali šanci více lidem, ale k tomu nám chybí startovné v podobě finanční podpory. Nově vzniklé prostory musíme vybavit a teprve potom můžeme začít se zácvikem dalších lidí. Sdružení podává nyní nějaké grantové žádosti, hledáme nové možnosti spolupráce. Nehledáme však pouze donátory pro naši činnost! Hledáme partnery ke spolupráci! Za sebe musím říct, že se stále rozhlížím a hledám!

A mně nezbývá než poděkovat za rozhovor a popřát hodně sil a spokojených klientů, kterým otevíráte vrátka do života.