Cenu Příběhů bezpráví dostane Miroslav Skalický - Skalák

Meziříčko, Praha - Společnost Člověk v tísni pořádá letos už po sedmé projekt Příběhy bezpráví. Součástí zahájení tohoto projektu 1. listopadu v pražském kině Lucerna bude i předání Cen Příběhů bezpráví 2011. Jedním z letošních laureátů je i Miroslav Skalický zvaný Skalák, který v současné době vlastní mlýn u Meziříčka, kde pořádá vyhlášené undergroundové sešlosti. Na cenu jej navrhli studenti plzeňského gymnázia na Mikulášském náměstí (Skalák je plzeňský rodák) a my vám nyní přinášíme zkrácenou verzi jejich nominačního dopisu.

V prosinci 1975 spolu s Karlem Havelkou a Františkem Stárkem zorganizoval Večer poezie a hudby v Přešticích u Plzně. Náplní bylo promítání filmů, čtení Zprávy o 3. hudebním obrození jejím autorem Ivanem Martinem Jirousem a následně vystoupení muzikantů ? Svatopluka Karáska a Charlieho Soukupa. Skalák podle obalu desky Franka Zappy vyrobil pozvánku a do Přeštic pozval řadu přátel ze severních a západních Čech. Za to byl spolu s Havelkou a Stárkem v červenci 1976 v první fázi tzv. procesu s Plastic People odsouzen, na Borech měl strávit osmnáct měsíců nepodmíněně.

Odvolací soud zkrátil trest na polovinu, Skalák jej strávil v dolech ve Zbůchu. Těsně před propuštěním se postavil proti tomu, aby ho ostříhali, výsledkem bylo čtrnáct dní v korekci, jejíž podmínky připomínaly padesátá léta. A samozřejmě, že ho nakonec ostříhali, ale vlasy alespoň tajně vylovil z odpadkového koše, má je schované dodnes. Po návratu z vězení spolu s Karlem Havelkou - Kocourem, Františkem Stárkem ? Čuňasem a dalšími koupil dům na Nové Vísce u Chomutova. Víska se na řadu měsíců stala příkladně fungující nezávislou undergroundovou komunitou, kam se na víkendové koncerty či přednášky sjížděly stovky lidí, to vše samozřejmě za bdělého dozoru státní i veřejné bezpečnosti. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a dál obtěžoval „orgány“ svými námitkami proti porušování občanských a lidských práv, dokladem je dopis soudci jeho procesu Telínovi či reakce na estébácký publicistický pořad „Atentát na kulturu“, v němž státní televize ovládaná politickou policií představila skupinu Plastic People of the Universe a další undergroundové kapely jako spolek opilců, narkomanů a špinavých deviantů řízených západními špionážními centry.

Podílel se na vydání prvních dvou čísel časopisu Vokno, ale v roce 1980 začala StB intenzivně vyhrožovat jeho rodině včetně malé dcerky. Znechucen poměry v zemi, kde drtivá většina lidí držela pusu a krok, a naplněn obavami o osud rodiny emigroval do Vídně, kde se rychle zapojil do práce na podporu opozice v Československu. I zde ale musel překonávat počáteční nedůvěru „spořádaných“ exulantů k „máničkám“. Velkou oporou mu byli Pavel Tigrid a Karel Schwarzenberg. Skalák organizoval pašování exilových časopisů do vlasti, v létě objížděl jugoslávské pobřeží a rozdával československým rekreantům časopisy Svědectví a Listy, podílel se na protestních akcích proti porušování lidských práv v ČSSR. Při návštěvě komunistického prezidenta Gustáva Husáka například polepil cestu z letiště do středu Vídně tisíci stylizovanými zatykači.

Po listopadovém převratu koupil na Vysočině rozbořený mlýn a dvacet let ho přestavoval. Dnes je Skalákův mlýn v Meziříčku u Želetavy nejen svědectvím architektonicky odvážného ducha specificky inspirovaného Gaudím, ale především místem, kde se každoročně setkávají lidé věřící, že undergroundu neodzvoní v žádném režimu a bude ho stále třeba. Ve mlýně se každoročně pořádá festival Magorovo Vydří a řada dalších akcí. Skalák poskytuje prostor hlavně mladým začínajícím kapelám včetně technařů. I když sám techno nemá rád („chodím tu se špunty v uších“), dobře si pamatuje, jak těžko si alternativní hudba hledá místo na slunci. Zášť k jinakosti a odlišnosti nebyla specifikem komunistů a těch, kteří by chtěli diktovat, co je v umění „krásné“ a „správné“, je bohužel v každém režimu dostatek. Svým otevřeným přístupem k alternativě si vysloužil nenávist velké části místní komunity a je po léta šikanován samosprávami okolních obcí a řadou místních lidí. Skalák vše snáší se stoickým klidem ? výhružky vypálením mlýna, řada neodůvodněných udání na policii, administrativní obstrukce, pomluvy a zášť vůči obyvatelům mlýna včetně psa a koz nejsou v jeho životě nic nového, ustál už ale horší věci.

Ze všech výše jmenovaných důvodů bychom byli rádi, kdyby právě on ? nenápadný a neokázalý hrdina ? získal vaši cenu.