Doba hájení pomalu končí

Třebíč - Ještě pár dní a uplyne stodenní doba hájení, kterou je obvyklé novým politikům vyměřovat po nástupu do nových funkcí. Jestli v Třebíči nějaká doba hájení vůbec proběhla, je věcí názoru. Politici mají pocit, že žádná nebyla, novináři si prý teprve brousí brka a těší se na kořist. Vydali jsme se na třebíčskou radnici a položili několik otázek prvnímu místostarostovi Pavlu Pacalovi, jak uplynulé období hodnotí a s jakými pocity na základě toho hledí do budoucna.

Začne to již při zadání projektové dokumentace. Nyní to bývalo tak, že projektant neměl v podstatě žádnou odpovědnost. Můžeme to dokumentovat na tělocvičně u školy na Václavském náměstí, kde lítají vícepráce za miliony korun, ale projektant jen krčí rameny a za nic nemůže. Tak to se změní. Projektant bude mít za svůj projekt zodpovědnost a na vícepracích se bude finančně podílet. Podílet, ne je platit celé. Ale ta zodpovědnost tam musí být. Bude uvedena ve smlouvě a on ji podepíše s vědomím určitého rizika. Stejný problém je totiž na zateplování mateřských škol.

Výběrová řízení by měla probíhat dvoufázově. Oslovené firmy budou muset projít prvním kolem, kde budou vyhodnoceny jejich kvalifikační předpoklady, aby se mohly výběrového řízení vůbec účastnit. V požadovaných předpokladech budou hodnoceny odborné reference předběžných zakázek a samozřejmě i solventnost firmy. Pakliže nebude některá z těchto podmínek splněna, firma se vůbec nebude výběrového řízení účastnit. Tam již bude hlavním ukazatelem cena.

Budeme prostě firmy třídit na spolehlivé a nespolehlivé a spolupracovat budeme s těmi spolehlivými. Jsme si vědomi určitého rizika, že nás vyřazené firmy budou napadat, ale jsme rozhodnuti postupovat nekompromisně. Bude to jasný signál nesolidním firmám, tady to nezkoušejte.

Ten ještě není zcela hotov. Už teď se ale snažíme odhalovat hrozící průšvihy. Při chystané vestavbě jedné školky jsme dostali devatenáct nabídek. Z toho tři třebíčské, které nás příjemně překvapily. Lišily se jen velmi málo a bylo vidět, že počítají s takřka nulovým ziskem. Jde jim o to zaměstnat lidi. Je to kruté, práce není. Pražské firmy byly mnohem dražší a mimo realitu a pak najednou firma, která měla sice nejnižší cenu, ale Třebíč s ní má velmi špatné zkušenosti. Doteď s ní Třebíč řeší reklamace, ke kterým se nechce znát. Tato firma požadovala způsob placení, který naprosto odporoval našim požadavkům, a byla proto vyřazena. Velmi to totiž zavánělo tím, že firma by provedla jen část prací a potom práci opustila nedodělanou. Prostě se snažíme, aby průšvihů bylo co nejméně.

Teď musím mluvit za sebe a Pro Třebíč, a ne za celou radu, i když mám pocit, že v určité shodě jsme. Do areálu na Polance by neměly jít nějaké velké finance, ale spíš udržovací. Rozhodně nechceme toto zařízení tlumit, nebo dokonce zavírat. Má svoje kouzlo, kterému se nic nevyrovná, ale?

To ale znamená, že lidé se již nechovají tak jako dřív. Ubývá rodin, které si šly s dekou a taškou plnou jídla lehnout na plovárnu na celý den. Současný trend je vykoupat se, zaplavat, zablbnout a jít. Dokládá nám to průzkum využívání obou zařízení za několik let. Proto bychom rádi nabídli co největší komfort a nabídku atrakcí na spíše krátkodobé využití, než investovat peníze do zařízení letní plovárny, která je příliš závislá na počasí. Chtěli bychom ale dále rozvíjet outdoorové aktivity, které se do tohoto prostoru hodí.

Rozvoj Laguny byl původně naplánován na 100 milionů korun. Tato částka byla již snížena na 60 milionů a město pracuje na tom, aby se o tuto částku podělilo s dalšími subjekty a nefinancovalo to celé samo.

V podstatě v ničem. Moje představy byly velmi realistické, takže jsem nebyl překvapen ani příjemně, ani nepříjemně. Je tu spousta práce, já se na ni těšil, protože jsem na radnici kvůli práci šel. Na zaměstnancích je vidět, že chtějí a umějí pracovat, mnozí mají skvělý tah na branku a je vidět, že pookřáli, když jsme jim vytvořili podmínky. Nikoho nesvazujeme nesmyslnými politickými omezeními, která tu jednoznačně byla. Nebylo tu žádoucí, aby lidé přicházeli s nápady a návrhy řešení. My naopak každou iniciativu vítáme a začíná to být znát na vnitroradničních vztazích.

Velmi dobrý pocit mám z týmu vedení. Když nemáme na něco jednotný názor, sedneme si na to a věc si vyříkáme a vyargumentujeme, až dosáhneme jednoty. Takže i naše konečná rozhodnutí a hlasování jsou jednotná. Takhle jsem si to představoval, zatím náš tým funguje skvěle.

To, co jsme udělali, nevycházelo z toho, co bychom chtěli nebo nechtěli, ale jedná se o funkčnost úřadu jako takového. Vysvětlím to globálně. Nejvyšší organizační jednotkou je odbor. Pod ním by mělo být oddělení. Připadalo nám nesmyslné, aby investice byly jako oddělení, to znamená ta menší organizační jednotka. Vždyť přes ni protéká nejvíce peněz. Měla by být nutně součástí odboru. Investice vytvářejí majetek a ten spravuje město. Logickým splynutím vznikl odbor správy majetku a investic města. Druhý odbor je odbor dopravy. Ta je jednoznačným fenoménem posledních let ve všech městech a v Třebíči obzvlášť. Jeho rozprášení předchozím vedením považujeme za nesmyslné, a tak jsme ho obnovili.

Oddělení rozvoje, kde se připravovaly projekty, sháněly dotace? Dělat tuto práci v režimu malé organizační jednotky je nesmysl. Proto vznikl odbor strategického plánování a rozvoje. Do něj by se postupně měla včleňovat další oddělení územního plánování, útvar městského architekta a podobně. To je ale vzdálená budoucnost, která musí vyplynout z potřeby.

Rozhodně neplánujeme žádné personální zemětřesení.

Nic takového. Počet úředníků se nám jeví jako optimální. Podle studie, která určuje počet úředníků podle velikosti města, je v Třebíči 20 úředníků pod stav. Jde ale spíš o to, jací úředníci jsou a jestli dělají to, co mají. A to se děje.