Folkové prázdniny se po šestadvacáté vydaly na cestu

Cesty v nejrůznějších podobách jsou motivem XXVI. ročníku festivalu Folkové prázdniny, který začal v sobotu v Náměšti nad Oslavou. Pojďme se krátce podívat zatím na první dva z celkových devíti festivalových dnů, jejichž hlavní programy proběhly v parku náměšťského zámku.

V neděli následoval tradiční „divadelní den“, který jako každoročně zahájilo krátké hudební a komediantské vystoupení na náměstí, odkud se všichni přesunuli do zámeckého parku. Zde si přízeň zejména dětské části publika získalo divadlo Kufr tvořené žonglérkami Adélkou Kratochvílovou a Dášou Trávníkovou, které nechaly nejmenší děti vytvořit „rytmickou sekci“ jejich šramlu a hrát společně s tradičními účastnicemi divadelního dne. Stejně známý je v Náměšti i další vystupující, kejklíř Vojta Vrtek, překvapením naopak byla produkce provazochodkyně Kiki.

Mezitím začal hudební program, který otevřel orchestr The Tap Tap složený částečně ze studentů a absolventů pražského Jedličkova ústavu. Muzikantské nasazení a svébytný humor, které z vozíčkářů přímo sršely udaly tón celému dni, jehož všechny aktivity zde nelze ani vyjmenovat. Věnujme se jen hlavnímu podiu v zámeckém parku a blízkému vlašskému dvoru. V parku se velmi zdařil koncert skupiny Traband, s níž plánovaně vystoupila mandolinistka Lucie Redlová a neplánovaně provazochodkyně Kiki. Šéf skupiny Jarda Svoboda zareagoval bleskově a k původně připravenému repertoáru přidal dvě skladby, které Kikinu produkci doprovodily: Krasojezdkyni a Ponornou řeku. Jen Traband dohrál přídavky Lano, co k nebi nás poutá a Kámen v botě začínalo ve vlašském dvoře hudebně-divadelní vystoupení Petra Nikla. Ten sice naznačoval, že pro malé děti je vhodnější jiný souběžně probíhající program, skutečnost však byla taková, že právě ti nejmenší se jeho klauniádě smáli nejvíc.

Následoval možná nejočekávanější koncert, společné vystoupení Zuzany Michnové a Oskara Petra, které doprovázel Petr Kalandra Memory Band. Zazněly písně z celé dlouhé doby existence skupiny Marsyas i z období, kdy Petr Kalandra už hrál s jinými kapelami. Nejočekávanější však byly ty nejstarší, povětšinou zachycené na prvním albu skupiny (Hrnek, Pin Up Girl, Zní a hlavně Zmrzlinář), neboť jen na něm se Michnová s Petrem sešli. Pak už šli každý svou cestou, která byla také připomenuta (Země Bójů, Louisi, Marsyas a Apollón). Ve finále se dostalo i na Kalandrovy české verze The Weight Robbieho Robertsona a Like A Rollin Stone Boba Dylana.

Ve vlašském dvoře už téměř za tmy sehrálo Divadlo Líšeň „lesní“ loutkové představení, pro něž vytvořil nádherné dřevěné loutky řezbář Antonín Maloň. A k velkému finále úspěšného divadelního dne už zbývala jen rychlopalba francouzsko-belgické dechovky Vetex. Teprve jim se povedlo, o co den předtím marně usilovala Ida Kelarová a co částečně dokázali The Tap Tap, totiž roztancovat náměšťské publikum. Teprve balkánské rytmy přenesené nejdřív na západ a nakonec do středu Evropy hudební cestu XXVI. Folkovek definitivně odbrzdily.

Folkovky dál šlapou svou hudební cestu

Náměšťské Folkové prázdniny dál šlapou po své vlastní hudební cestě. V dalších dvou dnech ojedinělého festivalu se na podiích v zámeckém parku a jízdárně vystřídali účinkující z USA, Německa, Skotska, Švýcarska, Mexika, Ruska a samozřejmě z České republiky.

Právě domácí vystupující, brněnské Květy, odstartovaly pondělní program. V parku drobně pršelo, a tak zpěvák Martin E. Kyšperský pozval diváky, aby přišli až úplně k podiu, kde byli aspoň částečně kryti střechou. Vznikl tak zajímavý efekt „klubového koncertu na festivalu pod širým nebem“. Originální kapela i její fanoušci si ho pochvalovali.

Po veselých Brňácích přišel v Berlíně žijící Američan Daniel Kahn, jehož doprovodná skupina se jmenuje Pointed Bird. Název si vzala z knížky polského spisovatele Jerzy Kosinského, který jako kluk prošel hrůzami války a jako dospělý o tom psal. Daniela Kahna temné stránky evropské historie inspirují stejně jako leccos z kultury jeho vlastní země. A tak střídá nástroje od kytary přes klavír a akordeon až k banju stejně jako polohy kabaretu Bertholda Brechta a Kurta Weila s písničkářskou inspirací Woody Guthrieho či Boba Dylana.

Pondělní program pak korunovala kapela, která se do Náměště vrátila, edinburgští Moishe´s Bagel. Pětice výborných instrumentalistů vůbec nezpívá, vše vyjadřuje hudbou. Překvapivě nezní vůbec skotsky, hraje totiž osobitou verzi židovského klezmeru. Na Folkových prázdninách měla už podruhé velký úspěch.

Pro ty, kterým hlavní program nestačil, byl připraven ještě půlnoční koncert. Vytrvalí návštěvníci se k němu přesunuli do kovárny u Tasovských, kde na ně čekala švýcarská skupina Songs From Utopia. Její zpěvačka a autorka repertoáru Rebekka Zarkava ve shodě s názvem skupiny zpívá o zemi, kterou si vysnila. Náměšťské publikum už jednou takto potěšila, o pondělní půlnoci to zopakovala.

Rovněž úterní pořad rozjížděli jediní zástupci České republiky mezi vystupujícími. Z důvodu nejistého počasí byl program přesunut do zámecké jízdárny, kde stejně jako loni zazářily zpěvačka Lenka Dusilová s klávesistkou Beátou Hlavenkovou, tentokrát navíc podpořené pánskou formací Clarinet Factory. Celý ansámbl si říká Eternal Seekers, což znamená Věční hledači a speciálně pro Lenku Dusilovou je to jako charakteristika naprosto výstižné. Co všechno už v muzice vyzkoušela: zpívala se Sluníčkem, Lucií, ve vlastních skupinách Pusa nebo Secret Service, pak zase s Čechomorem. Každá další etapa její hudební cesty je zajímavější a originálnější, ve společenství Beáty Hlavenkové a Clarinet Factory zní jako Dan Bárta v sukních.

Úplně jinak zněl mexický zpěvák Juan Pablo Villa v projektu Meia da Shonta. Zpočátku to trochu připomínalo Jablkoň, když před lety začínala, pak ale zpěvák využívající technických možností nahrát si vokální smyčky kouzlil hlasem tak, že by zůstal překvapen i Bobby McFerrin. S Lenkou Dusilovou si mohl podat ruku. Ejhle, další z hledačů?

Další možnou cestu zvolil ruský zpěvák Sergej Starostin doprovázený sestavou nazvanou Zhyli-Byli. Ten vyšel z ruské lidové písně, kterou také po dlouhé roky sbírá, zapojil už zapomenuté hudební nástroje a vytvořil opět něco neopakovatelného.

Stejně jako předchozí den nachystali i na úterý pořadatelé bonbónek na závěr. Ve velkém bílém stanu v zámeckém parku nabídlo ochutnávku skotské trio Lau, přijíždějící stejně jako Moishe´s Bagel z Edinburghu. Trojice mládenců v obsazení kytara ? housle ? akordeon se podobně jako předchozí vystupující tvůrčím způsobem zmocnila lidových písní a stejně jako předchozí zaujala publikum i odborníky. Pro sympatické Skoty bylo půlnoční vystoupení jen předzvěstí středečního koncertu na hlavním podiu, o němž si povíme zase příště.

Náměšťské Folkovky v cíli své letošní cesty

Středečními koncerty v zámecké zahradě vstoupily XXVI. náměšťské Folkové prázdniny do druhé poloviny. Otevřel ji houslista Róbert Lakatos doprovázený slovensko-maďarskou cimbálovou muzikou Rév, po maďarském folklóru patřil park hudbě související s britskými ostrovy.

Katka García s doprovodnou skupinou chytře nazvanou Garcia zpívá písně na nich složené nebo aspoň jimi inspirované. Většina představeného repertoáru pochází z loni vydaného alba Before Down a jeho živé provedení jen podtrhlo skutečnost, že se jedná o jednu z nejkvalitnějších desek současnosti. Závěr večera patřil skotskému triu Lau, jehož převážně instrumentální hudba zanechala v návštěvnících hluboký dojem. Možná se jednalo o předčasný vrchol festivalu. Ještě ten den však bylo možno vyslechnout další hudební perlu: v půlnočním čase zazpívala v kostele sv. Jana Křtitele Schola Gregoriana Pragensis.

Čtvrteční program pro nepřízeň počasí přesunutý do jízdárny zahájil osvědčený Jablkoň, který vystřídala subtilní americká písničkářka Jesca Hoop, na niž navázali londýnští Shtetl Superstars se zábavnou variantou židovského klezmeru. Nejhlubší čtvrteční zážitek tak přinesl až půlnoční koncert Kuzmich Orchestra (Dorota Barová a Josef Ostřanský) v kapli sv. Anny.

V pátek se milovníci jedinečných hudebních setkání naposledy sešli v zámeckém parku, kde byl nejvíce očekáván populární irský písničkář Glen Hansard. Před ním však odehrála své židovskou hudbou inspirované vystoupení Kanaďanka českého původu Lenka Lichtenberg (v šedesátých letech pod jménem Lenka Hartlová holčička zpívající dětské písně po boku Jiřího Suchého) a skupina OqueStrada představující portugalský styl fado. Páteční finále patřilo už zmíněnému Hansardovi, k němuž se v závěru přidala jeho dřívější partnerka Markéta Irglová.

Sobota bývá obvykle dnem finálovým, a proto byla do jízdárny nachystána silná sestava. Program v režii Jiřího Pavlici odstartoval Tomáš Klus, mohutně aplaudovaný zvláště ženskou částí publika. Jeho veselé vystoupení bohužel nebylo dramaturgicky zcela domyšleno. Ublížilo následující interpretce slovenského folkloru Zuzaně Homolové, pak naštěstí program směřoval k dalším vrcholům Folkových prázdnin. Postaraly se o to muzikantské jistoty Hradišťanu a Spirituál kvintetu, nejprve v samostatných blocích a nakonec ve společném závěru. Byl by to důstojný konec XXVI. ročníku, náhoda však přihrála zakončení ještě lepší.

Přesně před dvaceti lety totiž v Náměšti poprvé zahrála skupina Roberta Křesťana Druhá tráva. K oslavě jejich dvacátých narozenin byla vyhrazena neděle. Nejprve pogratulovali sourozenci Ulrychovi pod upraveným názvem Javory Beat, pak skvělý Američan Tim Eriksen (nejlepší z koncertů, které při svých několika návštěvách Náměště předvedl) a nakonec vystoupila sama Druhá tráva. Robert Křesťan navíc přizval Katku García a především amerického hráče na foukací harmoniku Charlieho McCoye. Pomenší chlapík, který hrál s takovými legendami jako byli Presley nebo Cash a dosud je Dylan, jinak nehostinnou jízdárnu zcela ovládl. Jak by ne, když jeho domovská Grand Ole Opry v Nashvillu vypadá podobně. Hlavně díky jemu bylo zakončení XXVI. Folkových prázdnin naprosto parádní.