Horácké novinyVychází každý týden ve středu a v pátek. Objednávka předplatného
Fotbalista Petr Švancara do Mohelna přivezl i svoji autobiografickou knihu, kterou zájemcům ochotně podepisoval.
(foto: Martin Mutl)

Fotbalový bavič Petr Švancara přijel za fanoušky do Mohelna

21.12.2015

Mohelno - V restauraci Mohelenského dvora se konala beseda se známým fotbalovým šoumenem, bohémem i uznávaným fotbalovým odborníkem Petrem Švancarou. Osmatřicetiletý odchovanec brněnské Zbrojovky nedávno ukončil s velkou slávou profesionální kariéru, když oživil legendární stadion Za Lužánkami, vydal knižní autobiografii a stal se nejen fotbalovým expertem České televize, ale také bafuňářem brněnské Zbrojovky.


Jak se stalo, že se Petr Švancara objeví v Mohelně na Třebíčsku?

Mám tady vazbu na šéfa Mohelenského dvora Karla Malého, se kterým se znám už delší dobu. Už jsme takové besedy udělali dvě, zároveň jsme na konci prázdnin společně dělali fotbalový turnaj v Žebětíně. Tam jsme měli pozvaný Real Top Praha, složený z herců a zpěváků převážně z Prahy, který hrál proti Mercedes týmu. Tam jsme to dali dohromady a ta spolupráce se mi líbí. Mám rád lidi, kteří něco chtějí dělat pro lidi, takže to tady chceme zkusit oživit. Myslím, že období Vánoc je k tomu ideální, i když v současné době je složité lidi někam vytáhnout.

Pořádáte besedy s fanoušky rád?

Ano, moc rád. Navíc besedy se mnou jsou trochu živější, protože mám rád, když je to forma diskuze, ať už pozitivní, nebo klidně negativní. Nebráním se žádné otázce, takže se na besedy moc těším. Navíc mám moc rád lidi, a i když ta cesta do Mohelna nebyla v husté mlze vůbec příjemná, pozvání sem jsem rád přijal.

Říkáte, že se nebráníte žádné otázce?

Ne, nemám problém odpovědět na cokoliv, takže klidně i na otázku úplatků ve fotbale. Vždycky se snažím odpovědět tak, jak to vím a jak to cítím a snažím se nebýt frázovitým. I takhle vlastně vznikaly moje hlášky, které jsem během své kariéry udělal a takhle je napsaná i moje nová knížka. I když to někdy může jako fráze vypadat, nikdy to fráze není. Takže opravdu nemám problém s jakoukoliv otázkou. Už jsem toho o sobě hodně řekl, ale mám výhodu, že nemám co tajit, takže kdokoliv se na cokoliv zeptá, odpovídám. Nikomu jsem nikdy nijak neublížil, nikdy jsem nic neukradl, takže jsem zvyklý na všechny dotazy ať už od dětí z mateřských školek, besed ve školách, nebo besedy s fanoušky. Nepamatuji se, že bych někdy svojí odpovědí někoho neuspokojil.

Když se vás někdo zeptá, jestli máte v českém fotbale nějakého nepřítele, co odpovíte?

Ví se o mně, že jsem se nepohodl s panem Kudelou v brněnské Zbrojovce (bývalý sportovní ředitel klubu – pozn. autora), díky kterému jsem vlastně z Brna odešel. Neříkám, že je to nepřítel, ale je to člověk, se kterým bych nerad někdy pracoval. Spíš si vybírám prostředí tak, abych byl vnitřně spokojený, abych byl v tom daném kolektivu šťastný. Když člověk chodí do práce rád, práce líp vypadá a má větší kvalitu. Na tohle jsem zásadový, takže v tomhle ohledu řeknu pana Kudelu, jinak nemám absolutně žádný problém s žádným člověkem.

A co se týče neoblíbeného soupeře na hřišti?

Tak to bylo hodně obránců, ale s většinou se dneska normálně bavíme, a i když jsme si párkrát nakopali, tedy spíš oni mně, tak se bez problémů pozdravíme. To prostě k fotbalu patří, i když je pravda, že teď, jak hraju ty nižší soutěže, je to trochu víc.

Máte v divizi větší problémy než v lize?

No, nějak to nedávám a jsem ze sebe vnitřně zklamaný, protože jsem měl být často víc nad věcí a neměl jsem si to tak brát. Takže mám do nového roku předsevzetí se na hřišti víc zklidnit, ale na druhou stranu je to těžké…

Co myslíte konkrétně?

No když vás někdo čtyřikrát za poločas nakopne a nedostane ani žlutou, tak to buď odnese rozhodčí v podobě mých nadávek, nebo samotný obránce. Musím se přiznat, že jsem se párkrát po někom i ohnal, takže s nižšími soutěžemi se zatím ještě seznamuji. Ale přece jen se na mě kouká víc lidí, jsou tam děti a já si vždycky na dobré reklamě své osoby zakládal, takže se budu muset opravdu zklidnit.

Takže už jste v Blansku nějaké karty posbíral?

No, spíš si nepamatuju zápas, kdy jsem žlutou kartu nedostal. Červenou jsem zatím nedostal, ale dvakrát jsem si o to dost koledoval. Jednou jsem to přehnal i v Tišnově, což je farma Blanska, kam chodím hrávat většinou v neděli I. A třídu. Žlutých karet je ale moc…

Před časem jste se rozhodl ukončit vrcholovou kariéru. Nebylo brzo?

Ne, myslím, že to bylo akorát. Člověka to totiž semele dost psychicky. Já byl zdravý, ale už jsem neměl tu psychiku. Nabídka už nebyla v sedmatřiceti letech nějak světoborná, že bych do toho chtěl jít. Jsem složitý fotbalista, na mě musí mít člověk chuť a brát mě takového, jaký jsem. Já dělal fotbal vždycky jinak, měl jsem to jako divadlo, praktikoval jsem víc techniky a míň bránění a černé práce. Tak jsem se rozhodl, že půjdu do nižší soutěže a budu se snažit najít jinou fotbalovou cestičku.

Takže je vyloučeno, že se v nejvyšší soutěži ještě objevíte?

Ano, to už je uzavřená kapitola. Hlava už z toho upustila, a jestli se o mně říkalo, že jsem býval bohémem, teď jsem dvakrát takovým bohémem, co se fotbalového života týče. O tom by mohli vyprávět v těch týmech, kde působím, protože na trénink přijdu jednou dvakrát týdně, někdy ani to ne. Takže už si nedokážu představit tu dřinu v podobě každodenního drilu. I když věřím, že kdyby nabídka z první ligy přišla, měl bych na to. Kdybych potrénoval a tři čtyři kila zhubnul, měl bych na to, minimálně aspoň na půl hodiny určitě.

Z toho, co říkáte, vyplývá, že u fotbalu rozhodně zůstanete…

To bych určitě chtěl, ale spíš jako funkcionář, nebo třeba teď nově jako expert České televize. To jsou věci, které mě baví a vždycky, když přijdu na ten stadion, ať už jako funkcionář nebo jako zástupce televize, úplně nasaju atmosféru, jakou jsem nasával jako hráč a jsem rád, že u toho můžu být. Já bych byl jako fanoušek u toho stejně, ale takhle do toho víc patřím.

Před časem jste se vrátil do Zbrojovky, jaká je tam vaše současná role?

Ano, před měsícem jsem se stal marketingovým pomocníkem a pomoci se snažím i po sportovní stránce. Jsem moc rád, že mi Zbrojovka tuhle šanci nabídla, protože snad si ani neumím představit, že bych působil v jiném klubu než v Brně. Nějaké nabídky přišly třeba i z Prahy, ale pro mě byla jasná volba Zbrojovka.

Je něco, čeho za svoji kariéru litujete?

Rád vzpomínám na všechna svoje působiště, ale kromě toho, že jsem nikdy nedosáhl třeba na reprezentaci, tak nejvíc lituji toho, že jsme s Viktorkou Žižkov, spadli z první ligy. Tam si dávám trochu za vinu, že jsem mohl pomoct víc. To byla asi jediná kaňka, i když i na Viktorku vzpomínám dobře. Tam jsme hráli ligu v neděli dopoledne a já si to moc užíval, protože kolikrát ten soupeř přijel ještě ospalý nebo hodně nasnídaný…

Dobře vzpomínáte i na pražskou Slavii, kde jste toho jako jeden z nejdražších hráčů ligy moc nenahrál?

Ano, i na Slavii, protože to pro mě byla velká zkušenost. V té době jsem měl hodně peněz, hodně jsem si o sobě myslel a byl namyšlený. Peníze a sláva mě myslím zkazily. I když jsem ve Slavii moc nehrál a vlastně tam vznikla moje přezdívka Mercedes, vzpomínám na to rád.

Jak tehdy vaše přezdívka vznikla?

Šel jsem do Slavie jako jeden z nejdražších hráčů v lize a nehrál jsem tam. Jednou jsem jednomu novináři řekl, že jsem jako Mercedes, kterého si Slavia koupila a on jen stojí v garáži… A přezdívka byla na světě.

Před časem jste vydal svoji knihu. Můžete jí představit?

Ta kniha je komplet celá o mně a řekl jsem v ní možná i něco, co jsem na sebe ještě nikdy neřekl, tak si myslím, že je pravdivá a psaná ze srdce. Věřím, že je i zábavná a dobře se čte. A současně doufám, že pro mladé fotbalisty může být i poučná. Věřím, že není kontroverzní, i když jsou tam dva takové body, které tak mohou vypadat. Jeden je z mého působení ve Slavii a s manažerem Paskou a druhý je právě o mém odchodu z Brna kvůli panu Kudelovi. Ale knížka je hlavně o zábavě!

Pozornost jste na sebe hodně upoutal vaší rozlučkou na stadionu Za Lužánkami. Když se na to podíváte s odstupem času, bylo to od vás velké bláznovství?

Byl to neskutečný zážitek, pořád si pouštím videa a do dneška mě mrazí. Jsem rád, že jsme všichni něco dokázali a doufám, že se věci konečně pohnou dopředu. Jsem strašně pyšný na to, že se nám podařilo Za Lužánky vrátit sport, i když jsem si říkal, že mě to může srazit vaz, nebo třeba dostat i do kriminálu… Bylo to veliké bláznovství, ale nešlo to zastavit. Ale takovou rozlučku s kariérou měl jen málokterý fotbalista na světě.

Co byste popřál fotbalovým fanouškům a českému fotbalu do roku 2016?

Chtěl bych úplně všem lidem popřát, aby byli pozitivnější. A aby byl pozitivnější, bych popřál i českému fotbalu. Abychom za vším neviděli korupci a negativno, i když si nemaluju, že je český fotbal mega čistý. Ale myslím si, že se to lepší. Nároďáku bych taky určitě popřál, aby důstojně zvládl mistrovství Evropy. Všem fotbalovým fanouškům, čtenářům vašich novin a vůbec všem pak přeju hlavně hodně zdraví. A není to fráze, protože až když je člověk nemocný, nebo mu odejde někdo z blízkých, pochopí, že to zdraví je opravdu to nejdůležitější na světě.

Autor: Martin Mutl
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk