Fotograf Jiří Nováček se vyjadřuje dokumentem

Třebíč - Před necelým týdnem byla v třebíčské bazilice sv. Prokopa slavnostně zahájena výstava fotografií jihlavského fotografa Jiřího Nováčka. Je to výstava vskutku neobyčejná. Okem dokumentaristy a umělce zároveň je nám předkládán život mnichů řádu benediktinů v nedalekém Rajhradu u Brna. Tak, jako existují dlouhodobé dokumenty, kdy dokumentarista kamerou sleduje svůj objekt několik let, i Jiří Nováček fotil benediktiny po dobu dvou let. Díky tomu máme možnost nahlédnout do světa, který je běžnému smrtelníku uzavřen a dýchá na nás staletým tajemnem. Plným právem. Řád benediktinů je nejstarší řád vůbec. Založen byl v 6. století a na Moravu se dostal ve století 11. Jak to tedy s benediktiny v Rajhradu je a kdo je vlastně fotograf Jiří Nováček?

Jsem především dokumentarista, velice mě zajímá sociální dokument a potom další témata směřující k reportáži i humanitní či sociální fotografii. K mé tvorbě patří i například portrét, instalované kompozice a podobně. V současné době mám rozdělaných několik projektů a ty jsou všechny na bázi dokumentu.

To vám samozřejmě neprozradím, ale určitě vás mohu pozvat, až bude projekt hotov a výstava bude nainstalována. Co vám ale prozradit mohu, je, že tentokrát to nebudou jen černobílé, ale i barevné fotografie.

Momentálně i studuji tvůrčí fotografii v Opavě a věnuji se hlavně volné tvorbě. To je však ta druhá polovina mého života. Fotografie není to, co by mě jen živilo. Pracuji u jedné zahraniční společnosti.

Je to něco, co mě zajímá a čeho jsem se chtěl dotknout. Toto téma kdysi již zdokumentováno bylo, ale chtěl jsem se o to pokusit znovu, vlastním rukopisem. Nalezení tématu tedy znamená najít k němu odpovídající způsob vyjádření. Hledal jsem řád a místo, které by mě oslovilo. Nejvíce mě zasáhl právě Rajhrad. Nejen prostředí, ale také charaktery jednotlivých mnichů, kteří tam žijí. Zaměřil jsem se na dvě části. Jednou je klauzura, tedy místo, kde mniši žijí a které není přístupné veřejnosti, a ta druhá, bývalá prelatura, která byla v období totality zcela zpustošena armádou.

Práce na tomto druhu dokumentu vyžaduje pochopení druhé strany. Někdy to trvá i déle, protože vás musí přijmout. Někdy to nevyjde, protože zde může být averze kvůli špatné zkušenosti z minulosti. Na takovou práci můžete přistoupit jen tehdy, když s ní souhlasí úplně všichni. A to se zde podařilo. Často je to taková diverze do zaběhnutého prostředí a bez vybudování určitých vztahů to nejde.

Možná ne. Toto téma mě opravdu zajímá. Kromě toho jsem si v Rajhradu vybudoval vztahy, které se nekončí uspořádáním výstavy. Takže je možné, že ještě někdy bude mít tato výstava pokračování.Jak takový řád benediktinů v takto malé komunitě funguje?

Platí tu stále Ora et labora ? Modli se a pracuj. Z části pracují, z části se modlí, ale rozhodně se neuzavírají před společností. Dokonce i normálně v civilu vycházejí mimo klášterní zdi, takže ten kontakt se společností je velmi dobrý.

Jak na vás za ty dva roky život v klášteře zapůsobil?

Je to velice malá společnost zhruba šesti mnichů. Tento počet není stálý, určité změny tam probíhají. Někdo přijde, někdo odejde? Základní počet je ale těch šest. Převor, Vojtěch, Heřman, Josef, Naum... Jsou to lidé, kteří svůj život zasvětili tomu, že budou žít v klášteře bez osobního majetku a veškeré úsilí věnovat obnově řádu a službě druhým. Což je v dnešní době neobvyklé a výjimečné. Právě proto jsem to téma chtěl dostat na světlo. Často o nich mají lidé zkreslené až ponuré představy. To ale není pravda. Oni srší vtipem a entuziasmem. Všichni mají své velmi silné charisma a je příjemné s nimi pobývat. Převor mé snažení a výstavu komentoval krásnými slovy: „Jsem rád, že na vašich fotografiích vyniklo to lidské, aby si lidé nemysleli, že v klášteře žijí andělé nebo magoři.“

Jak je to s tím civilem?

Svůj tradiční hábit mají na sobě především při liturgiích. Při práci v hospodářství mají normální pracovní oděv? A kromě toho mají občas volno, kdy mohou vyrazit do města.

Hovořil jste o dalším projektu, který připravujete. Myslíte, že by třeba i tato výstava mohla být v Třebíči?

Nemohu to slíbit, ani vyloučit. Vždycky hledám prostředí, které odpovídá povaze fotografií. Což se zde v případě benediktinů podařilo dokonale. V Praze jsem vystavoval v kostele sv. Šimona, kde bylo obdobné prostředí, před tím v Jihlavě v muzeu a původně v rajhradském klášteře. Tak uvidíme, zda se mi v Třebíči podaří nalézt prostor, který bude mým představám odpovídat...