Horácké novinyVychází každý týden v úterý a v pátek. Objednávka předplatného

FruFru pokřtili klip

22.09.2011

Třebíč - Co se vleče, neuteče. Když třebíčská kapela FruFru pustila v roce 2009 do světa svou třetí desku Až přiletí tučňák, pracovala současně na videoklipu k druhému songu zmíněného alba - písni Já a já a já a já (s textem Kryštofa Ewančeho).


CARMEN
Kdo by si tehdy pomyslel, že nám klip neuzraje ani do prvních, ani do druhých švestek! Ale jak říkával náš zedník, jenž u nás zanechal raritní dílo bez kolmic a pravých úhlů: „Všecko se v dobrý obrátí.“ Taky jo. Je to tady, uzráté, uleželé. V pátek 16. září pokřtili FruFru klip v třebíčském Béčku.

Dlužno říct, že Ewančeho poezie přímo vybízela k pojetí, jaké autoři syžetu a scénáře filmu Liška, Matonoha, Bartoš a desítky dalších zvolili. Je-li estetika FruFru založena na naplno nevyřčených implicitních (v jádru zakódovaných) kontrastech ? a já ji tak po celou dobu jejich existence chápu ? nalezli hoši možné vyznění textu právě v tom, co mainstreamovému chápání písní o lásce uniká, aniž by se o tom mluvilo. Nemluvme o tom tedy ani my. V klipu je to však zřetelné. Ale... odpovězte si sami, až si klip pustíte (např. na www.frufru.cz), kdo vlastně sní, kdo koho miluje a kam vlastně ten náš vlak jede, jede-li vůbec. A pusťte si ho v různých situacích a okolnostech. Vyjde vám to různě.

Chcete-li si ale celý tento vynikající počin skutečně užít, pouštějte, prohlížejte a poslouchejte, až budete sami a bude na to klid. Hudba FruFru promluví naplno, obrazy naplno zazpívají.

Křest se zdařil, i když tentokrát ani Pavel Liška, ani Tomáš Matonoha nebyli přítomni. Pavel aspoň komunikoval s Vencou jakýmsi telemostem (bylo to milé a příjemné).

Koncert sám se nesl v ochutnávce písní z připravovaného alba Freak show. Kdo se ho nemůže dočkat, může být právem jako na trní. Jedná se totiž o hudbu, do níž Vladimír (kytara) vložil invenci, jež nemá mantinely a v kulminačních bodech překvapuje až artovou melodičností, o hudbu, kde Nelid (bicí) interpretuje ve vrcholné formě vlastní rytmické opusy, podepřené železobetonově pevnou, avšak vibrující Adamovou basou. Venca ve svých partech otevírá další sklenici sladkokyselých okurek.

FruFru stavěli (jako ten zedník v úvodu) bez vodováhy, olovnice a úhelníku, o to víc jim to ale drží pohromadě. Divné? Jistě, simply freak.

Autor: Milan Noha
« zpět | Sdílet: FacebookJagg.czLinkuj.czGoogleTwitter tisk